ZKO ČUS Zlín

Basketbal - jak velký je to úspěch?

16.9. 2019

Málokdo si uvědomuje, jak velký je to úspěch 





Šéf českého basketbalu Miroslav Jansta v rozhovoru mluví o tom, co vše znamená nečekaně povedená účast českého týmu na mistrovství světa.



Před nedávnem znali jména Bohačík, Auda, Schilb, Balvín, Hruban nebo Kříž spíše jen basketbaloví znalci, zatímco běžný sportovní fanoušek končil zřejmě u jediného Čecha v NBA Tomáše Satoranského. Teď je díky historickému úspěchu české reprezentace na mistrovství světa vše jinak. Češi skončili po prohře se Srbskem 81:90 na šestém místě. Šéf českého basketbalu Miroslav Jansta v rozhovoru pro Deník N mluví o tom, co by mohlo pomoci českému týmu úspěch zopakovat.



Jak hodnotíte vystoupení české reprezentace na mistrovství světa?



Jsem hlavně spokojený vnitřně, protože podobný úspěch jsem ani nečekal. Málokdo si uvědomuje, jaký je to úspěch, protože basketbal je globální sport, po fotbale druhý největší. Navíc v basketbalu je absolutní konkurence. Na světě je 25 týmů, které vás mohou porazit každý den. Pak máte dalších padesát národů, které jsou rovněž silné a není snadné je porážet. Basketbal není jako hokej nebo třeba florbal, jde o absolutně globální sport.



Největší výsledkové překvapení turnaje jsou Poláci a Češi. A stylem hry zaujali zase nejvíce Australané a zase my. Tomáš Satoranský je zaslouženě hvězdou turnaje. Myslím si, že díky své nátuře a tím, že dokáže komunikovat se všemi, udělá v Chicagu velký úspěch. Jeho síla je v šatně i na hřišti, v kolektivním sportu dělá komunikace mezi hráči strašně moc. Navíc si vezměte, že jsme na turnaji ani neměli nejlepšího basketbalistu hrajícího v Evropě Jana Veselého, který je zraněný. S ním bychom byli ještě silnější.



Jak důležitý je pro český basketbal Tomáš Satoranský, který se v létě stal nejlépe placeným českým sportovcem?



Tomáš Satoranský je velmi inteligentní člověk, který vystupuje velmi přirozeně. On je tím tmeličem týmu, střední rozehrávač od toho je, a musím říct, že je vždy a ve všem perfektní. Když podepsal smlouvu u Bulls, zamávalo to Českou republikou, protože lidi si ani neuvědomují, že je nejvíce peněz v basketbalu a americkém fotbale. Nejlépe placení sportovci světa byli vždy basketbalisté, protože týmy sázejí na dvě hvězdy a kádry nejsou zase tak rozšířené jako v jiných kolektivních sportech.



Podobnou práci jako Tomáš udělal pro čínský basketbal před nedávnem Yao Ming, který hrával NBA v Houstonu. Myslel jsem si, že v Číně už bude nejpopulárnější fotbal díky podpoře z nejvyšších míst, ale stále vede basketbal. Měl jsem možnost v Číně vidět, že v oblastech poblíž velkých měst, jako jsou Peking nebo Šanghaj, mají všude basketbalové plácky, jako my máme na každé vesnici fotbalové hřiště.



Jak takový úspěch využít směrem do budoucnosti basketbalu?



Je to těžké, protože nemáme kvalitní trenéry. Nikdo je nezaplatí. V minulosti zanikaly kluby, nejsou basketbalové haly, protože se dlouho nic nepostavilo v celém českém sportu. Ve školách nešel za posledních třicet let sport příliš nahoru. V okolních zemích mají děti minimálně tři nebo čtyři hodiny týdně, my máme dvě hodiny, a ještě se děti z tělocviku omlouvají. Sport pro nás obecně není hodnota.



Velká část národa teď objevila, že tady máme velmi dobrý basketbal. Jenže reprezentace v neděli přiletí, v pondělí se bude o nich ještě psát a potom dostane prostor zase hokej a fotbal. To mi ale nevadí, protože jsem rád, že jsou vidět alespoň kolektivní sporty, které jsou oproti individuálním ze strany státu zanedbávány.



Hlásí se vám noví partneři a sponzoři?



Nehlásí, ale i kdyby se hlásili, my chceme pracovat s našimi dlouhodobými partnery. Náš zápas s USA chvilkami sledovala až miliarda lidí, protože šlo o první zápas Američanů na turnaji a všichni byli zvědaví, jak budou hrát. Generální sekretář FIBA mi říkal, že podle prozatímních odhadů nás sledovalo ještě více lidí. Všichni tam viděli Českou republiku a loga našich partnerů, pro které jsme udělali výbornou práci a vrátili jim jejich dlouholetou přízeň.



Kdyby ale stát přijal nová pravidla pro financování sportu, kultury a sociálních projektů, kdy si mohou firmy legálně snížit daňový základ, když investují do těchto sfér, do sportu by mohly přitéct stovky milionů. Stejně jako tomu je třeba na Západě.



Budete se snažit využít úspěchu i po marketingové stránce?



Osobně jsem se vždy věnoval hlavně sportovní stránce basketbalu. Podceňoval jsem mediální část a PR a sociální sítě. Jsem ze staré školy a jsem zastáncem toho, že buď člověk umí, nebo neumí a nemusí to dokazovat na sítích.



Nicméně od března jsme se začali zaměřovat na marketingovou stránku, kterou jsme do té doby zanedbávali. Myslím si, že naše práce byla vidět už před šampionátem, kdy jsme basketbal dostali mezi veřejnost. V tom budeme určitě pokračovat, protože před sebou máme dva vrcholy. Příští rok čeká český tým olympijská kvalifikace a další rok bude v Praze jedna skupina mistrovství Evropy.



Co obnášelo dostat evropský šampionát do České republiky?



Abyste mohli pořádat mezinárodní turnaj, musíte to nejdříve vyjednat a potom taky zaplatit. Bude nás stát 67 milionů korun jen to, že se v Praze bude hrát skupina. Německo, kde se bude hrát finálová skupina, musí zaplatit 160 milionů, ale stát jim na to dá. My budeme rádi, když nám stát přispěje, abychom měli na pronájem O2 arény.



Jste rád, že má basketbal oproti dalším sportům v ruce trumf v podobě úspěchu na mistrovství?



Nechci, aby basketbal od státu dostal více peněz na úkor dalších kolektivních sportů. Spíše si myslím, že je sport celkově podfinancovaný. Ženský sport je na tom navíc finančně ještě hůře, protože se do něj hůře shánějí peníze. Ale z olympiád vozí medaile momentálně hlavně ženy. Nechci stavět basketbal nahoru, protože jsme teď udělali úspěch. Věřím, že by v očích státu mohl pomoci celému sportu.