ZKO ČUS Zlín

Fotbal na Strahově

21.11. 2014
Lička s Pivarníkem trénovali novináře

Praha – Verner Lička pochodoval kolem střídačky, a když uslyšel poslední hvizd rozhodčího, spokojeně se usmál a zatleskal. „Děkuju, hoši. Dali jsme mi dárek,“ řekl šéf Unie českých fotbalovýchtrenérů.„Uždlouhojsem nevyhrál.“
Lička tentokrát nevyhrál s profíky, nýbrž s týmem novinářů: parta v bílých dresech, za kterou jsem na strahovském stadionu Evžena Rošického odehrál první půli, porazila jedenáctku v červeném6:3.
„Fajn zážitek. Poprvé jsem hrál na tak velkém stadionu,“ vykládal komentátor České televize Vlastimil Vlášek (hvězda vítězů), když si po zápase oblékl bundu a stoupl před kameru. Byla to bizarní situace: v tazatele se proměnil jeho kolega David Kalous, jenž hrál pravého obránce poražených červených.
Nešlo o peníze, slávu ani o body do tabulky. Ale klasický pouťák to taky nebyl, předcházela mu relativně důkladná taktická příprava s rozborem silných a slabých stránek protivníka i motivačním videem. Skoro jako v lize.
„Úplně stačí patnáct dvacet minut,“ pravil Roman Pivarník, trenér Bohemians a červeného novinářského týmu. Mimochodem, měl špatné informace. Svým chlapcům tvrdil, že nastoupíme v rozestavení 4­4­2, což v zápase neplatilo.
„Budeme hrát 4­3­3,“ usmál se lišák Lička na rychlé poradě. Když četl sestavu, ukázal na mě: „Na hrotu to budeš rozbíhat a roztahovat soupeřovu obranu. Jinak se v útoku pořád snažte držet u sebe. Myslete na to.“
Mluvil se zápalem a klukovsky mu svítily oči. Jako když předtím analyzoval aktuální vývoj fotbalu a letošní mistrovství světa.
„My trenéři nejsme tak úplně zbyteční,“ smál se předtím, než jsme si v kabině rozebrali reprezentační dresy. Na mě vyšla magická desítka: Pelé, Maradona, Zidane, Messi, Rosický… a Mls? Zpátky na zem, spíš než svévole osudu to byla půvabná náhoda.
Převléct se, ťapat přes dlouhou chodbu, sejít dvoje schody a vzhůru do řídnoucího deště.
Bílé a červené sedačky byly prázdné, od prázdných tribun se odrážel křik i hartusení z promáčeného trávníku.
„Bacha, záda!“ „Hraj to z první!“ „Nemůžeme jim dávat tolik prostoru!“
Co jsem za 30 minut stihl? Pár přihrávek, jednu nepovedenou střelu z velkého vápna (mokrý míč mi zlobivě sjel po mokrém nártu) i málem fatální chybu, kterou jsem protivníkovi věnoval možnost rychlého protiútoku.
Po poločase byl stav 2:2, ale ve druhé půli pánové v červenémodpadli a nechali bílé rozhodnout. Ke konci už to bylo takhle: ťuk, ťuk, gól.
„Romane, ti tvoji chlapci byli včera někde na pařbě, ne?“ vychutnával si Lička kolegu Pivarníka.
„Jen počkej na odvetu!“ Ta zatím není v plánu. I když… Proč ne?