ZKO ČUS Zlín

Jakušice jsou polský Bedřichov ....

15.2. 2019

Jakušice jsou polský Bedřichov, kdysi vylidněné středisko hlásí plno



14. února 2019 16:24



Takřka liduprázdno bylo ještě před dvaceti lety při lyžování v Jakušicích. Teď se polské krkonošské středisko podobá víc a víc Bedřichovu. Magistrála, jež vede skoro po rovině z Jakušic do Orle, zažívá návaly běžkařů.



„Vypadá to tam jak ve stopě na Novou Louku, prostě hlava na hlavě. O víkendech parkují auta nejen v Jakušicích, ale také v dlouhé koloně na kraji silnice od Sklářské Poreby směrem k české hranici,“ říká Petr Neumann z Tanvaldu.



Jeho slova potvrzuje Vladimír Marousek ze stejného města. „Když jedeme v sobotu na běžky do Jakušic, vstáváme stejně brzy ráno, jako když vyrážíme na Jizerku,“ upozorňuje Marousek. „Abychom neměli problémy s parkováním, musíme do Jakušic dojet nejpozději v půl deváté ráno.“



První místo pro auta za česko-polskou hranicí se nacházejí na okraji mezinárodní silnice E65. Zastavíte a za chvíli k vám dorazí mladík v barevné vestě s nápisem inkasant parkingowy.



Parkování na celý den vyjde na 15 zlotých, což dělá asi 90 korun. Poláci však coby pověstní obchodníci berou rovněž české koruny. Požadují jich ovšem o deset víc – tedy rovnou stovku. V Bedřichově vytáhnete za stejný čas z peněženky stovky dvě.



„Našimi korunami se dá platit i v hostinci v Orle,“ prozrazuje Marousek. Jako bývalý závodník v severské kombinaci ale nevyráží do Orle po nejkratší a nejlehčí cestě. Od železničního přejezdu v Jakušicích je do Orle pouze 4,3 kilometru, ale v přeplněných stopách si moc lyžařské pohody neužijete.



Zobrazit fotogalerii



„Konec devadesátých let minulého století, kdy v Jakušicích lyžovalo jen pár Čechů, zmizel v nenávratnu. V Polsku chodí na běžky víc a víc lidí. Do Jakušic vyráží hodně mých známých z Tanvaldska. Ze stadionu v Jakušicích běhám směrem od Orle, jakoby k polskému vnitrozemí,“ podotýká Marousek.



„Jsou tam zajímavější tratě, víc klesání a stoupání. Nejezdí tam proto tolik lidí. A dostanu se až nad lom, odkud mám krásný výhled na polskou stranu Krkonoš.“



V nouzi pomůže v Polsku harrachovská horská služba



Tratě v Jakušicích zná rovněž Vlastislav Fejkl, provozní náměstek Sportovního areálu Harrachov a dobrovolný člen horské služby.



„Při mé poslední návštěvě v Jakušicích mělo přibližně každé druhé auto na parkovišti českou značku,“ prohlašuje Fejkl.



„Jezdí tam hodně běžkařů, kteří se necítí na těžší terény u nás nad Harrachovem. My upravujeme rolbou trasu z Čertovy hory přes Ručičky na Voseckou boudu a zpátky do Harrachova. Jakušice leží jen pár kilometrů od nás a rozšiřují rekreantům z Harrachova možnosti, kde si zalyžovat. Spojení našich sjezdovek a běžeckých tratí s polskými lyžařskými okruhy dělá ze západních Krkonoš ideální místo pro zimní dovolenou. Pokud se českému lyžaři na tratích kolem Jakušic něco stane a zavolá si o pomoc na české tísňové číslo, přijede pro něj harrachovská horská služba.“



Harrachovský skiareál spolupracoval s jakušickým ještě před Schengenskou dohodou, jež otevřela hranice mezi oběma zeměmi. Poláci si objednávali v Harrachově rolbu na úpravu běžeckých tratí. Přes hranici doprovázel řidiče polský pohraničník se samopalem.



Zákaz vstupu chodcům a psům



Teď využívají v Jakušicích moderní techniku. Nedávno získali díky Evropské unii novou špičkovou rolbu. Uspěli totiž v projektu na přeshraniční spolupráci s Kořenovem a Bedřichovem. Své běžecké okruhy platí Jakušičtí ze tří zdrojů. Peníze jim chodí z kanceláře Dolnoslezského vojvodství, z polsko-českých projektů a z parkovného.



„V Jakušicích chtějí vytvořit největší běžkařský a biatlonový areál v Polsku. Už tam prý položili základní kámen,“ tvrdí tanvaldský starosta Vladimír Vyhnálek. „Jsme nadšeni, že v Jakušicích něco takového vznikne. Už teď tam jezdí naši lyžaři trénovat.“



Ve všední dny plní lyžařské stopy v Jakušicích účastníci školních kurzů pod vedením instruktorů. Prvním skluzům se často učí právě na frekventované magistrále z Jakušic do Orle. Občas sebou seknou o zem a semtam se musí vyhýbat nejen běžkařům.



V Polsku sice na rozdíl od Česka umisťují před běžkařské trasy značky se zákazem vstupu pro pěší, pro psy a pro sáňkaře, ale téměř nikdo je nebere vážně. Koneckonců, pokud máte smůlu, spatříte na trase od Orle zásobovací rolbu jak svými pásy ničí pečlivě vysoustruhovanou stopu mnohem hůř než psí tlapy nebo lidské boty.



Místo sklárny je hostinec



Polské mládežníky, rodiny či usedlé důchodkyně žene z Jakušic do Orle vidina občerstvení v hostinci, který vznikl z bývalé sklárny.



Hned za vchodovými dveřmi žhnou stará kamna obestavěná dřevěnými špalky. Ve vedlejší místnosti se ukrývá pult samoobslužné restaurace. Za velký domácí dort a čaj s cukrem a citronem dáte dohromady asi sto korun.



Na stěnách člověka pobaví a poučí historické snímky a kresby. Zachycují Orle dlouho před druhou i před první světovou válkou. Osada patřila do Sudet a nesla jméno Karlstal.



Z Orle mohou běžkaři stoupat přes státní hranici k Bukovci a na Jizerku. Propojení s Jizerskou magistrálou si pochvalují zejména lyžaři, co se rádi obejdou bez aut.



Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy.



Až z Liberce totiž do Jakušic míří pohodlné vlaky Stadler. Pokud z nich běžkař vystoupí, může si vybrat. Buď dojede na Jizerku a spustí se na železniční nádraží v Kořenově, nebo se vydá do Bedřichova. Odtamtud ho zpátky do Liberce vrátí autobusy MHD nebo ČSAD. Na cestě Jakušice – Bedřichov zní polština ještě hluboko v českých Jizerkách.



„V Polsku se totiž vztah k lyžování za posledních třicet let radikálně změnil,“ tvrdí Fejkl. „Pamatuji se ještě, jak za socialismu chodili Poláci po Krkonoších i v zimě většinou pěšky. Když už jezdili na běžkách, tak měli třeba i široké lyže s vázáním Kandahár. Teď jsou Poláci špičkově vybavení a mezi ostatními lyžaři je poznáte jen podle jejich populárních bund se čtyřmi F. Rok co rok jich přibývá na sjezdovkách i na běžkách. U nich i u nás v Čechách.“