ZKO ČUS Zlín

Farma roku 2018

24.1. 2019

Snad geny po dědečkovi, který měl grunt v Hukovicích na Novojičínsku, na němž nesměli chybět koně, způsobily, že tato ušlechtilá zvířata Miroslavu Vaníčkovi doslova učarovala. A zrodila se celoživotní láska. Nesmírně schopný jezdec, trenér, chovatel, šlechtitel, člověk se srdcem na dlani, jejíž stisk znamenal, že domluvené zkrátka platí. Tak o muži, který zanechal nesmazatelnou stopu v našem jezdeckém sportu a v Novém Jičíně vybudoval areál zasvěcený koním, mezi nimiž nechybí ani jím vyšlechtění teplokrevníci ve zbarvení hermelín, hovoří všichni, co ho znali. Ačkoliv už téměř rok shlíží na své bývalé svěřence, rodinu, kamarády a kolegy z míst, odkud není návratu, jeho odkaz žije dál. Na novojičínském Hermelín ranči v něm pokračuje dcera Jana se svou maminkou Zuzanou a bratrem Miroslavem.



Vize - jezdecký areál



„Dnešní ranč byl na sklonku minulého režimu, v roce 1986, kdy ho manžel spolu s 12 hektary pozemků zakoupil od bývalých majitelů, polorozpadlou zemědělskou usedlostí. To ho ale od jeho vize vybudovat z ní jezdecký areál nemohlo odradit,“ říká Zuzana Vaníčková.



V roce 1991 bylo na ranč přemístěno 12 vlastních koní z jezdeckého klubu Salima Rybí, kde pan Vaníček působil jako spolumajitel a trenér. Ve stejném roce začala i rozsáhlá rekonstrukce usedlosti, byla vybudována restaurace s klubovnou, později pak i jezdecká hala a venkovní pískové kolbiště.



Velké úspěchy jezdeckého klubu



„Hned na začátku devadesátých let táta založil spolek pod názvem Sportovní stáj Nový Jičín-Hermelín klub, který nyní sdružuje 33 členů. Před pěti lety u nás vznikl také pony team a mám velkou radost, že děti z tohoto družstva závodí úspěšně na nejvyšší úrovni v rámci republiky a několikrát dosáhly i na kovy nejcennější,“ informuje Jana Vaníčková, dnešní hlavní hybná síla jezdeckého areálu, která celé hospodářství před pěti lety od svého otce převzala.



Sportovně se Hermelín ranč zaměřuje na parkurové a drezurní ježdění, místní koně se pravidelně účastní tradičního seriálu Kritérium mladých koní a celorepublikově soutěží právě v parkurech a drezuře. Jezdci, mezi něž dlouhodobě patří Jana Vaníčková a její bratr Miroslav, vždy dosahují předních pozic.



Chovatelství pokračuje



Na ranči je nyní ustájena třicítka koní plemene český a slovenský teplokrevník, plnokrevník a český sportovní pony, přičemž 18 z nich je vlastních a 12 ustájených. Každoročně se tu rodí dvě až pět hříbat, která jsou odchovávána pastevním způsobem.



„Oploceno máme sedm hektarů pozemků z celkových 32 ha, na nichž hospodaříme v režimu ekologického zemědělství. Co se týče sena a senáže, jsme plně soběstační, dokupujeme pouze jádro a vitamínové doplňky,“ říká Jana Vaníčková.



Hippoterapie - velká pomoc



Tři koně z vlastního chovu jsou určeni pro potřeby hippoterapie, která na ranči dvakrát týdně probíhá. Dochází sem skupina postižených dětí a mládeže ve věku od šesti do dvaceti let z Nového Jičína a Kopřivnice, kterým tato metoda, jež využívá komplexního léčebného působení koní, velmi fyzicky i psychicky pomáhá.



„Pro postižené děti u nás pořádáme i jezdecké olympiády, býváme také hostiteli závodů v parkurovém a drezurním ježdění, ty se zde konají i třikrát ročně. A mimo tyto hlavní akce nezapomínáme ani na tradiční Hubertovy jízdy a také oblíbené velikonoční závody pro nejmenší děti,“ informuje Jana Vaníčková.



Kde se vzal hermelín?



A jak vznikl název Hermelín ranč? Je odvozen od zvláštní barvy koně, charakteristické pro plemeno Appaloosa, využívané Indiány a zocelené v extrémních podmínkách života v horách a v prérii. Jedná se o hnědě nebo černě skvrnitého bělouše - hermelína. Miroslav Vaníček se intenzivně věnoval křížení teplokrevných koní, aby u nich právě tohoto zbarvení docílil.



„Prvním velkým úspěchem v tomto směru byl hřebec Adsent, odchov po starokladrubské klisně, který položil základy chovu teplokrevníků daného zbarvení u nás na ranči. Připouštěl až deset klisen ročně a hříbata po něm byla nádherně skvrnitá,“ vysvětluje mladá chovatelka Jana a dodává: „Dnes máme na ranči tři klisny a jednoho hřebce této barvy, mého velkého oblíbence Prince V.“



Plány do budoucna



Kromě pokračování v chovatelské práci plánuje Jana Vaníčková se svou matkou a bratrem, kteří jí vydatně vypomáhají i při zaměstnání, další zkvalitňování služeb pro majitele ustájených koní a návštěvníky akcí, zvažují zřízení ubytování. Na řadu by mělo přijít i zlepšení komfortu pro koně za pomoci nového boxového ustájení a pořízení kruhového trenažeru.



„A samozřejmě se budeme snažit být stále lepší ve sportu. Díky tátovi máme v tomto odvětví velmi dobré jméno a ráda bych, aby to tak zůstalo. Navíc jezdit na závody je pro nás vyloženě radost, mezi koňáky panují výborné vztahy, jsme jako jedna velká rodina,“ usmívá se Jana.



Jana se potatila



Její sportovní výsledky za poslední roky hovoří jasně - Miroslav Vaníček na ní jistě byl a nadále může být náležitě pyšný. Dcera držitele titulu Nejlepší sportovec roku 2016 v kategorii Rytíř sportu, který vyhlašuje Česká unie sportu a město Nový Jičín, se totiž celá potatila.