ZKO ČUS Zlín

Sport - stejně jako kultura,

3.12. 2018

Sport by měl dostávat stejné peníze jako kultura



Místo sedmi miliard by do sportu měl jít ročně ze státního rozpočtu zhruba dvojnásobek, myslí si MILAN HNILIČKA, poslanec ANO a vládní zmocněnec pro sport, který míří do funkce předsedy nové Národní sportovní agentury. „Více než čtvrtina dětí se z tělesné výchovy omlouvá. Důvod je jednoduchý: ty hodiny je nebaví. Musíme hledat způsob, jak tělocvik udělat zábavnější,“ říká.



Zákon o Národní sportovní agentuře, která převezme část agendy ministerstva školství, prošel ve sněmovně prvním čtením a má velkou šanci na přijetí. Proč Česko takovou instituci potřebuje?



Dnes víme, že se vyplatí sport podporovat. Děti připravuje do života, formuje je i charakterově. Je součástí zdravého životního stylu a ve výsledku šetří státní peníze na zdravotnictví. Existuje tedy řada důvodů, proč měl sport mít už dávno vlastní ministerstvo, stejně jako ho má třeba kultura. To je ale v současnosti neprůchozí, a proto je dobrým prvním krokem alespoň vznik agentury coby centrálního orgánu.



Sport má na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR vlastní oddělení. Má dokonce i vlastního náměstka ministra. To nestačí?



V žádném případě ne. Realita je taková, že český sport je v současnosti řízen odborem 5 na ministerstvu školství, kde ho má na starosti asi dvacítka úředníků. Ti řeší nejen rozdělování peněz, ale i metodický rozvoj a další podporu sportu. Pro představu objemu té práce: jen v rámci jednoho z dotačních neinvestičních programů Můj klub na rok 2018 dorazilo přes 4500 žádostí o finanční podporu. To vše musejí úředníci načíst a vyhodnotit. A to je pouze malý zlomek toho, co musejí zvládnout.



Nebylo by tedy řešením třeba jen posílení úřednického aparátu daného odboru?



Ministerstvo školství je tak zásadní instituce, že se musí věnovat čistě jen svým problémům v rámci vzdělávání. V gesci má regionální školství, střední školy a vysoké školy. Oddělení sportu od ministerstva školství mu uvolní kapacity. V důsledku to pomůže jak vzdělávání, tak sportu.



Školští experti ale namítají, že jen tak lehce to oddělit nelze. Že sport je i pevnou součástí českých škol.



Naprosto s tím souhlasím. Skrze tělocvik se děti seznamují s různými sporty, mají si najít ten svůj, který jim sedne. Jenže tato ideální situace platila za mého dětství, kdy byla tělesná výchova velmi kvalitní a navazoval na ni systém školních soutěží. Dnes je tomu jinak – úroveň tělocviku upadla, děti mají spoustu jiných možností trávení času a k pohybu je musíme pomalu nutit. Možná je to právě rezignace škol na pořádání různých soutěží, co mě mrzí nejvíc. Za mě to byly velké události, dnes o nich skoro neslyšíme.



Je potřeba reagovat na evropské trendy, podle nichž by měly mít děti ve školách hodinu pohybu denně. Ukazuje se totiž, že není jiná cesta než pohybové aktivity u mladých vyvolávat takto uměle. Jakákoli změna rozvrhů se ale u nás prosazuje jen těžko, takže ve spolupráci s ministerstvem školství podporujeme projekt Hodina pohybu navíc, který sice není zakomponován v rozvrhu, ale přidává hodinu tělocviku alespoň v rámci školních družin.



Zmínil jste, že dnešní děti nesportují kvůli řadě jiných možností trávení volného času. Data nám ale ukazují, že tělocvik není nijak populární ani v rámci povinného vyučování. Proč?



Máte pravdu. Více než čtvrtina děti se z tělesné výchovy omlouvá. Důvod je jednoduchý: ty hodiny je nebaví. Musíme hledat způsob, jak tělocvik udělat zábavnější. A klíčové je také působení na rodiče. Právě rodiče jsou totiž zodpovědni za omlouvání svých dětí z tělocviku. Musíme jasně říkat, že tělocvik tu není jen kvůli tomu, abychom vychovávali šampiony, tak talentovaných je opravdu jen několik. Ale sportování je důležité pro další život ve zdraví. Už z toho, co si tu říkáme, je zřejmé, že pokud agentura nakonec vznikne, má před sebou spoustu práce.



Ačkoli vznik agentury je ve vládním prohlášení, vy jste nakonec příslušný zákon podal jako poslanec sám za sebe. Proč ho nepředložila vláda?



Sportovní prostředí vyvíjelo poměrně velký tlak, aby agentura vznikla rychle. Je možné, že kdybych to nechal na vládě, dnes bychom ještě tento zákon ve sněmovně neměli. Jako vládní zmocněnec pro sport jsem byl ve velmi intenzivním kontaktu s jednotlivými sportovními představiteli a nakonec jsem jako nejlepší možnost zvolil využití příležitosti, že jsem zároveň poslanec a mohu zákon předložit co nejdříve.



V rámci projednávání novely jste si ale ve sněmovně vyslechl zdrcující kritiku. Například předseda školského výboru Václav Klaus mladší z ODS označil váš návrh za neopravitelný paskvil. Není to amatérismus, když předložíte zákon s chybami, a teprve v rámci projednávání ho začnete opravovat?



Pan Klaus je velký sportovec, mám s ním velmi korektní vztahy a je v pořádku, že má vlastní názor, byť odlišný od toho mého. Zákon jsem s ním diskutoval a vyšlo z toho, že by uvítal spíše vznik nového ministerstva, že mu vadí to samotné pojetí agentury. A od toho se dál odvíjí i jeho kritika. Pan Klaus je ale opoziční poslanec, na kritiku má právo a rád jsem si ji vyslechl.



Další známý sportovec a zároveň poslanec, Jakub Janda z ODS, na plénu sněmovny řekl, že vznikne agentura, jejíž předseda bude mít neomezenou moc nad sportem a bude vládnout tvrdou rukou. Budeme tu mít sportovního diktátora?



Já s těmi jeho slovy absolutně nesouhlasím. Struktura agentury a vedení je naprosto standardní a odpovídá ústřednímu správnímu orgánu. Není v ničem jiná než jiné ústřední orgány. To jsem, doufám, v rámci prvního čtení zákona dostatečně vysvětlil. Dnes už Jakub pozitivně spolupracuje na tvorbě agentury a mám z toho radost, protože sport považuji za apolitické téma a nevidím důvod, proč bych se nemohl dohodnout i s opozičními politiky. Sport potřebuje jasnou koncepci, jasné vedení a cíle, kterých chceme dosáhnout.



Ale žádná koncepce ani cíle v zákoně nejsou. Řeší se v něm jen vedení agentury a pozice předsedy nebo místopředsedů.



Je to technická novela, na základě které vznikne nová instituce. Nic více, nic méně. Abychom přišli s kompletním výčtem změn, které sport potřebuje, musíme na to mít velký zákon o sportu. Ale ten nemáme na základě čeho připravit. Jak jsme si řekli, pár úředníků stíhá tak tak vyhodnocovat žádosti o dotace, chybějí nám pevná statistická data. Mimochodem, nevíme například ani to, kolik sportovců v České republice vůbec máme, rejstřík sportovců, trenérů a sportovišť se teprve rozjíždí od 1. července 2018. Až toto zjistíme, teprve pak můžeme přijít s nějakou větší novelou. To nebude hned. Například v Chorvatsku trvala příprava takového zákona přes šest let, pořádala se kvůli tomu více než stovka veřejných debat. To vše nás teprve čeká.



Premiér Andrej Babiš veřejně prohlásil, že předsedou agentury budete vy. Platí stále tento příslib?



To je otázka na pana premiéra. Já vám mohu říct jen to, že vzniku nové instituce věnuji veškerý svůj čas. Obětoval jsem tomu kus svého života. Pokud ji budu řídit já, pak budu rád. Pokud ne, pak je to v pořádku a život půjde dál. Prioritou je vybudovat pro sport národní centrální autoritu.



Není střetem zájmů, pokud předkládáte zákon o vzniku státní instituce, kterou byste měl sám vést?



A vy byste byl radši, aby ji vedl někdo, kdo s ní nemá nic společného? Já to naopak vidím jako výhodu. Právě z toho důvodu jsem šel do politiky, abych jako jeden ze zástupců sportovního prostředí mohl spoluvytvářet další koncepci státu v oblasti sportu. A za tím zákonem rozhodně nestojím sám. Je to týmová práce velkého počtu lidí. Navíc cítím velkou podporu. Klidně vám ukážu povzbudivé dopisy od České obce sokolské, České unie sportu či Českého olympijského výboru. To je přece výjimečné, pokud mě v takhle vyhrocené době podpoří natolik významné spolky.



Nemohou to dělat proto, aby se na vás časem jako na předsedu důležité instituce obrátili a chtěli něco na oplátku?



To je spekulace. Nicméně právě tohle je důvod, proč agenturu potřebujeme… Abychom nastavili transparentní financování, měli takové personální zabezpečení, které znemožní korupční chování, a sportovní spolky věděly, na koho se mohou obracet se svými problémy. To je to světlo na konci tunelu.



Proč má mít předseda úřadu výjimku ze služebního zákona, a bude tedy moci zároveň zastávat i post poslance či senátora?



Jde především o kredit pozice předsedy. Tento požadavek vzneslo celé sportovní prostředí a my jsme mu touto výjimkou vyšli vstříc. Ve zkratce jde o to, že když už nemůže vzniknout plnohodnotné ministerstvo, tak by agentura měla mít svého zástupce alespoň na parlamentní úrovni. Je to praktické i z hlediska mezinárodních jednání. Na těch se cení, pokud je účastník když už ne ministr sportu, tak alespoň významný z pozice zákonodárného sboru daného státu.



Vláda vám ve svém stanovisku k návrhu zákona vyčetla příliš štědré ohodnocení předsedy agentury. Ten by si měl přijít na plat jako ministr, tedy 144 tisíc měsíčně. Není to přemrštěná částka?



To souvisí s vaší předchozí otázkou. Naším cílem je, aby se nezužoval okruh kvalitních zájemců o danou pozici. Pokud bychom řekli, že předseda nemůže být zároveň poslancem či senátorem, teoreticky bychom vyřadili mnoho velmi erudovaných odborníků, jejichž handicapem by bylo jen to, že byli zvoleni ve volbách do parlamentu. Plat pak má být motivační. Kdyby byl příliš nízký, tak hrozí, že by se kvalitní kandidáti ohlíželi raději například po pozicích v soukromém sektoru.



Co jsou podle vás největší výzvy, které agenturu po jejím vzniku čekají?



Nutně potřebujeme funkční rejstřík sportovců. S tím bude obrovské množství práce, protože nám do české legislativy nově vstoupil nový právní rámec ochrany osobních údajů v evropském prostoru – GDPR, a zcela se tak například budeme muset obejít bez rodných čísel. Velké téma je pak digitalizace, což je základní předpoklad pro vytvoření transparentního financování sportu, na jehož nedostatky opakovaně upozorňoval Nejvyšší kontrolní úřad. Velkou výzvou bude také personální zabezpečení kvalitními lidmi, kteří budou odolní vůči tlaku, jenž je na úředníky pracující s rozdělováním dotací vyvíjen.



Svazy a spolky také žádají o stanovení takzvaných národních sportů. Jde o ty, v nichž Češi vynikají, a měly by tak dostat větší podporu. Které to budou?



K tomuto kroku přistoupila už většina evropských států a určité prvky upřednostnění některých sportů jsou znát i u nás již v nově vypsaných výzvách ministerstva školství pro rok 2019. Můj názor je, že i my, pokud chceme vozit medaile z olympiád a mistrovství světa z tradičních kolektivních sportů nebo atletiky, tenisu a jiných, k té kategorizaci musíme přistoupit také. Nicméně důležitou podmínkou tohoto kroku je, že se nebudou snižovat zdroje pro sporty s menší členskou základnou ve prospěch navýšení pro sporty prioritní.



Letos do sportu zamířilo sedm miliard korun. Je to dostatečná částka i do budoucna?



Těžko vám mohu říct nějakou jasnou částku, protože k jejímu výpočtu nám chybí řada analýz. Nicméně vzhledem k tomu, že podle odhadů přijde do státní pokladny ze sportu kolem šedesáti až sedmdesáti miliard korun, domnívám se, že sedm miliard je opravdu velký nepoměr. Sport si zaslouží víc, než kolik do něj dnes investujeme. Osobně bych v tomto případě opět použil srovnání s kulturou. Ministerstvo kultury hospodaří zhruba se čtrnácti miliardami korun a podobné peníze bych si přál i pro sport. Podmínkou ale je, že nastavíme takové podmínky, aby daňoví poplatníci mohli vidět, že prostředky, které odcházejí do sportu, jsou využívány efektivně a účelně a následně podrobeny i řádné kontrole.



PROČ TĚLOCVIK NETÁHNE? Školy podle Milana Hniličky rezignovaly na pořádání sportovních soutěží. „Za mě to byly velké události, dnes o nich skoro neslyšíme,“ říká.



Milan Hnilička (45)



Poslanec za hnutí ANO a vládní zmocněnec pro sport. Bývalý hokejový brankář. S národním týmem dosáhl největšího úspěchu v roce 1998 na olympiádě v Naganu, odkud si odvezl zlatou medaili. Následující rok se podílel na získání titulu mistrů světa v Norsku. Stejný titul získal ještě v roce 2001 v Německu a o čtyři roky později v Rakousku. Je ženatý, má dvě dcery a syna.



s POVINNÁ NUDA. České děti tělocvik nebaví. I proto se z něj podle statistik omlouvá čtvrtina žáků.



Foto: Radek Cihla, Profimedia



Národní sportovní agentura v čele stojí předseda, kterého jmenuje n vláda na návrh premiéra na šest let, může být jmenován opětovně nahrazuje ministerstvo školství v otázce n vytváření podmínek pro sport nejdůležitější pravomocí je poskytování n finanční podpory sportu ze státního rozpočtu prostřednictvím programů na rozvoj a podporu sportu, turistiky a sportovní reprezentace; letos je to sedm miliard korun