ZKO ČUS Zlín

Deset sportovních výkonů...

29.10. 2018

Deset sportovních výkonů očima Tomáše Čechtického



Emil Zátopek, Věra Čáslavská, zlatí hoši z Nagana...



Tomáš Čechtický



Obsah dostupný jen pro předplatitele.



Přihlásit se můžete zde .



Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde .



Obsah dostupný jen pro předplatitele.



Předplatné můžete objednat zde .



Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde .



U příležitosti stoletého výročí založení Československa pokračujeme v pokračujeme v představování nejdůležitějších událostí a osobností v naší moderní historii, tentokrát na poli sportu.



Mistrovství světa ve fotbale 1934



Hrálo se v Itálii a Mussolini si před finálovým zápasem Itálie–ČSR pozval švédského sudího Eklinda do lóže. Oldřich Nejedlý (1909–1990) před lety na vývoj utkání vzpomínal: „Puč ležel na trávníku nakopnutý do hlavy, tahali ho na atletickou dráhu, a redaktor Petrů z ČTK přiběhl s lahvičkou čpavku… Jenže čpavek Toníkovi vstříkl do očí. Vyletěl na hřiště, já mu poslal přihrávku, on běžel a napálil balon rovnou do sítě. Vedli jsme 1:0 a netušili, že do konce finále zůstává jen osm minut. Hodiny na stadionu nebyly. A Eklind zaúřadoval. Meazza odstrčil rukama Ženíška, sudí nereagoval, a Orsi vyrovnal. V prodloužení jsme sotva pletli nohama, takže žádný div, že nám dal Schiavio druhý gól. A pak už nic. Jen smutek z toho, že jsme se museli dívat, jak Mussolini s diváky zdraví zdviženou pravicí vítěznou skvadru. Ale triumfální návrat domů nám všechno vynahradil. Jako kdybychom ten šampionát vyhráli.“



Jaroslav Drobný (1921–2001)



Otec pečoval o kurty na Štvanici. Syn řezal do míčku a v zimě, když je táta polil vodou, do puku. Nejdřív si myslel, že to vyhraje raketa. Jenže v roce 1939 startoval na MS v hokeji a za války objížděl exhibice na rybnících. Platilo se jitrnicemi a Drobného se zmocnil pocit, že lepší bude hokejka. V roce 1946 hrál finále French Open a rok poté pomohl doma na Štvanici týmu ČSR k titulu mistrů světa. „Plakali jsme štěstím,“ řekl. V roce 1948 získal hokejové stříbro na ZOH ve Svatém Mořici, přesto se rozhodl pro tenis. Bolševická buzerace ho však otrávila natolik, že v roce 1949 emigroval. Hádka s estébáky v Gstaadu skončila fackou, kterou vlepil pozdějšímu řediteli Československé televize Janu Zelenkovi. Obdržel občanství Egypta, v letech 1951–1952 vyhrál French Open a roku 1954 nad Kenem Rosewallem i Wimbledon. Vzal si tenistku Ritu Andersonovou a dožil v Londýně, kde si pořídil obchod se sportovním zbožím.



Emil Zátopek (1922–2000)



Stal se prvním člověkem na světě, který uběhl 10 km pod 29 minut (28:54,2 v Bruselu roku 1954) a trať 20 km pod jednu hodinu (59:51,8 ve Staré Boleslavi roku 1951). Vytvořil třináct světových rekordů na kilometrových a pět na mílových tratích. Nejvíc ale šokoval svět na OH v Helsinkách 1952, kde vyhrál běh na 5 km, 10 km a dokonce i maraton, který běžel poprvé v životě. Tento „trojboj“ už zřejmě nikdo nezopakuje. Zátopek byl voják z povolání a komunista. V Rudém právu z 10. června 1950 například schválil rozsudek v procesu se skupinou Milady Horákové. Po srpnu 1968 naopak vystupoval proti okupaci, vyhodili ho z armády a místo našel až u podniku Stavební geologie. Šest let kopal studny. V sedmdesátých letech se proreformní orientace zřekl a nakonec podepsal Antichartu. Roku 1990 ho prezident Václav Havel rehabilitoval.



Emil Zátopek vítězí v maratonu na OH, Helsinky, 1952. - Foto: Reuters



Věra Čáslavská (1942–2016)



Vrcholem jejího gymnastického života byly olympijské hry v Mexico City 1968. Čtyřmi zlatými medailemi za víceboj, přeskok, bradla a prostná je zcela opanovala. (Tři další má z OH v Tokiu 1964.) V průběhu her se vdala za běžce Josefa Odložila. Na stupních vítězů odvrátila hlavu od sovětské závodnice a protestovala tak gestem proti okupaci ČSSR. V témže roce se stala nejlepší sportovkyní světa a za Jacqueline Kennedyovou druhou nejznámější ženou na planetě. Byla vyloučena z ČSTV a rozpadlo se i její manželství. Po Listopadu se stala poradkyní prezidenta Václava Havla. V roce 1993 ji potkala tragédie, když bývalý manžel zemřel po potyčce se synem Martinem. Ze čtyřletého trestu ho vysvobodila Havlova milost. Čáslavská onemocněla depresemi, vrátila se však a až do konce života nepřestala komentovat českou politiku i sport.



Věra Čáslavská, OH v Tokiu, 1964. - Foto: Reuters



Mistrovství Evropy ve fotbale 1976



Hrálo se v tehdejší Jugoslávii. Bylo to poslední ME, jehož závěrečného turnaje se zúčastnila jen čtyři mužstva: Jugoslávie, Nizozemsko, Spolková republika Německo a Československo. Mužstvo ČSSR porazilo v semifinále Nizozemce v prodloužení 3:1 a ve finále s SRN v Bělehradě rozhodovaly pokutové kopy. „Všetko je v rukách Antonína Panenku!“ hřímal Karol Polák z televize. A pak: „Góóól! Sme majstri Európy!“ Notoricky známý dloubák deník L´Équipe označil za fotbalovou báseň. Méně se ví, že v Barceloně vycházel v letech 2011–2012 měsíčník Panenka o fotbalové kultuře inspirovaný právě tímto kopem. Panenkovi finta také jednou nevyšla. Gólman Vodňan zůstal při přátelském utkání stát a oblouček mu slétl do náruče. Co kdyby se to stalo v Bělehradě? „Pak bych byl soustružník s pětatřicetiletou praxí,“ řekl Panenka roku 2011.



Martina Navrátilová (* 1956)



Tenistka Billie Jean Kingová o ní prohlásila: „Je nejlepší hráčkou dvouhry, čtyřhry i smíšené čtyřhry, která kdy žila.“ Ve všech třech disciplínách Navrátilová získala 59 grandslamových titulů. Wimbledon vyhrála devětkrát v singlu, sedmkrát v deblu a čtyřikrát v mixu. První wimbledonský titul v singlu roku 1978 a poslední v mixu v roce 2003 dělí čtvrtstoletí, přičemž při triumfu s Indem Leanderem Paesem jí bylo 46 let. V síni slávy All England Clubu ve Wimbledonu o ní běží nekonečná filmová smyčka připomínající její vítězství. K tenisu ji přivedl nevlastní otec Miroslav Navrátil, roku 1975 emigrovala do USA. Přiznala lesbickou orientaci a v roce 2014 při US Open veřejně požádala o ruku poslední Miss Sovětského svazu Julii Lemigovou. Navrátilová komentuje pro CNN a občas i trénuje, naposledy Polku Agnieszku Radwańskou.



Jan Železný (* 1966)



Existují jen dva atleti, kteří vybojovali zlaté medaile na čtyřech olympijských hrách za sebou: americký diskař Al Oerter (1956, 1960, 1964, 1968) a americký sprinter Carl Lewis ve skoku do dálky (1984, 1988, 1992, 1996). Oštěpař Jan Železný byl málem třetí. Vyhrál tři olympiády: v Barceloně 1992, Atlantě 1996 a Sydney 2000. Jen při svém prvním olympijském startu – v Soulu 1988 – skončil o 16 centimetrů druhý. Fin Korjus ho přehodil posledním pokusem. Byl jsem u všech jeho vítězství jako sportovní novinář. Také v Sydney Železný kývl na rozhovor. Házelo se ve večerním vlhkém oceánském vedru. Český oštěpař a Brit Backley se trumfovali. Železný: 89,41 m, Backley: 89,85 m, olympijský rekord. Železný: 90,17 m, nový rekord. Po závodě trčel na dopingové kontrole. Slovo však dodržel a já si nahrál až o půlnoci, jak drama vypadalo zevnitř. Se spoustou detailů.



Olympijské hry v Naganu 1998



„Turnaj století“, tak se říkalo hokejové účasti v Naganu. Na olympiádě totiž poprvé startovali všichni profesionálové. Češi vyhráli ze tří důvodů: nikdo jim nevěřil, v brance měli Haška a znamenitě vyšla sestava. Trenér Ivan Hlinka nominoval osm hráčů z české ligy, čtyři ze Skandinávie a jedenáct ze zámoří. Hvězdy nechal tvořit. Jágr prolínal více formací, to mu vyhovovalo. Diváci v semifinále s Kanadou čekali, kdy začne masakr českých outsiderů. Místo toho dal Šlégr gól. Každý fanoušek nad třicet si pamatuje, kde se v časech Nagana díval na hokej. Já tam byl akreditován. Hlinka hráčům slíbil, že po každém vítězném zápase zazpívá písničku. Oblíbil si Šaty z šátků Leška Semelky. Když jsme ve finále porazili Rusy 1:0, pronikl jsem do útrob stadionu k zábraně kousek od české kabiny. Nezpívalo se. Zevnitř zněl nepopsatelný řev.



Martina Sáblíková (* 1987)



Hovořil jsem s rychlobruslařkou Sáblíkovou na ZOH v Turíně 2006 po závodě na 5 km. Nejdřív nereagovala. Plakala. Skončila čtvrtá. Po této předehře strhla lavinu medailí. Na trojích ZOH (Vancouver 2010, Soči 2014 a Pchjongčchang 2018) jich bylo šest, z toho tři zlaté a dvě stříbrné, a na mistrovství Evropy a světa dalších třiatřicet. Trenér Petr Novák z hyperaktivní dívky se zřejmě nekonečnou plicní kapacitou a bez prahu bolesti stvořil šampionku – z ničeho. Česko nemá halu. Sáblíková začínala na škváře polévané vodou. Bydlela v paneláku ve Žďáru nad Sázavou a bruslila i doma. V ponožkách na laminátové desce. Trenér jí ušil na tělo novou techniku odrazu. A vyšlo to. Plánovaná stavba haly ve Velkém Oseku naopak nevyšla. Je to jen periodicky oprašovaná vize. Sáblíková přesto připustila start na ZOH v Pekingu 2022.



Martina Sáblíková, ZOH v Pchjongčchangu, 2018. - Foto: Profimedia.cz



Ester Ledecká (* 1995)



Na ZOH v Pchjongčchangu 2018 vyhrála superobří slalom ve sjezdovém lyžování a o týden později také paralelní obří slalom na snowboardu. Zlato na prkně se čekalo, ale na lyžích (o setinu sekundy před Rakušankou Veithovou) nikoli. Ledecká jako první z českých sjezdařů zvítězila na ZOH. Nikdo na světě před ní nevyhrál na jedné zimní olympiádě dvě disciplíny s různým technickým vybavením. Podle BBC byl její double „jeden z nejsilnějších olympijských příběhů všech dob“. Také rodinné zázemí je podivuhodné. Otec Janek je zpěvák a skladatel, bratr Jonáš komiksový kreslíř a dědeček Jan Klapáč bývalý hokejista. Ester nechodila do školy, učila se doma s rodiči. Navštěvuje Vysokou školu finanční a správní. V roce 2017 obdržela Cenu Mattea Baumgartnera pro sportovce, kteří úspěšně kombinují vrcholový sport se studiem na vysoké škole.



Tomáš Čechtický