ZKO ČUS Zlín

Sportovní momenty 1918-2018 Rok 1948–1958

31.7. 2018

Sportovní momenty 1918-2018 Rok 1948–1958

MS v krasobruslení 1948 a 1950 — Závod Míru 1949 — MS v ledním hokeji Stockholm 1949 — Letní OH Helsinky 1952 — ME v atletice 1952 a 1958 — Šestidenní 1952 — Wimbledon 1954 — Letní OH Melbourne 1956 — MS ve sportovní gymnastice 1958

Deset největších sportovních událostí ve stoleté historii naší republiky

-Pozor, gól!

-A Emil je v cíli!

-Panenka, gól!

-Svoboda, gól!

-Lukáši, tys to dokázal!

-Ester Ledecká píše historii!

NEJVĚTŠÍ MOMENTY - 100 LET ČESKÉHO SPORTU -Dámy a pánové, vítám vás u dalšího dílu pořadu NEJVĚTŠÍ MOMENTY - 100 LET ČESKÉHO SPORTU.

Projekt vznikl ve spolupráci České televize a České unie sportu za podpory Českého olympijského výboru a České obce sokolské.

Dnes se podíváme na období let 48-58. -Hlasujte o nejvýznamnější sportovní moment mezi léty 1948-1958. Od 30. července do 5. srpna na ctsport.cz.

-Ve studiu vítám pana Miloslava Jenšíka.

Pan Jenšík tady byl minulý týden, dokázal svou odbornost, a proto je tady znovu.

-Dobrý den, pane Jenšíku. -Dobrý den.

-Pane Jenšíku, léta, která budeme teď sledovat, jsou léta, která byla nabita zvláštními příběhy.

Příběhy, které mají svůj podtext. Ája Vrzáňová.

-Příběhy mají jednoho společného jmenovatele, a to zásahy totalitního režimu do našeho sportu.

Většinou samozřejmě velmi nekompetentní, neodborné a taky z principu zlé.

Jednou z obětí toho byla právě Ája, tedy křestním jménem Alena, ale všichni jí říkali Alena, celá republika, Ája Vrzáňová.

Byla to neuvěřitelně nadaná krasobruslařka.

Ona měla všechny předpoklady k tomu, aby dosáhla úspěchů.

Odmalička byla v rodině, mohlo by se říci, i hýčkaná, ale spíše vedená velmi cílevědomě k takové, řekl bych, dokonalosti.

Ona hrála výborně na klavír, měla pevnou vůli, takže s poctivým tréninkem neměla nejmenší potíže.

Měla jistý handicap, ona byla poměrně vysoká, ale ona ho proměnila v přednost.

Postavila si takové velmi sportovní volné jízdy s vysokými skoky.

Mimochodem to byla první žena na světě, která skočila dvojitého Lutze.

Jejím původním trenérem byl pražský Karel Glogar, ale v roce 48 se jí začal soustavně věnovat Švýcar Hans Gerschwiler.

A to byl nejlepší evropský krasobruslař té doby.

Ona startovala už ve Svatém Mořici na olympiádě v 16 letech.

Rok na to se stala poprvé mistryní světa, v roce 1949. A v roce 1950 svůj titul v Londýně obhájila.

Tenkrát ale už věděla, že ji nečeká v tehdejším Československu, v totalitním režimu, žádná další úspěšná sportovní kariéra.

Naznačili jí, že teď odjede do Moskvy a bude se věnovat výchově mladých sovětských krasobruslařek.

To nebyla přesně její představa, a tak se prostě po mistrovství světa v Londýně rozhodla, že bude emigrovat.

-Další podobný příběh jsou hokejisté.

-Ano, on je jejich příběh s tím jejím svázaný.

-Její emigrace... -Byla rozbuškou.

-Několik dnů před jejich odletem na totéž místo, kde ona emigrovala, na jejich mistrovství světa ve Stockholmu, kde také měli obhajovat světový titul, byla rozbuškou, jak říkáte, posledním impulzem k zásahu totalitní moci proti hokejistům opakovat to, co se stalo.

Myslím, že to každý Čech dobře zná.

To byl ten nesmyslný proces s vymyšlenými obviněními, po kterých většina reprezentantů skončila na dlouhá léta ve vězení.

-S tímto příběhem souvisí jméno Jaroslav Drobný.

Jaroslav Drobný je další důkaz toho, jak se tehdy zacházelo s velkými úspěchy.

-Jaroslav Drobný byl tehdy ještě doma v Československu v roce 49, když naši získali podruhé titul, ale už tam nestartoval, to už se věnoval naplno tenisu, svému hlavnímu sportu.

Mimochodem ten jeho příběh je zajímavý tím, on byl stejně skvělý tenista jako hokejista.

On třeba už v 17 letech startoval poprvé na Wimbledonu jako tenista, před válkou.

Ale rok na to, v osmnácti, hrál poprvé na mistrovství světa v ledním hokeji a dal tam hned šest branek.

Všichni se dohadovali, je-li lepší tenista než hokejista.

A dodnes to nikdo nevyřešil.

Ale on se pak jednoznačně rozhodl pro tenis.

A v roce 49 mu bylo naprosto zřejmé, že spadla klec, že už dlouho jezdit na Západ nebude.

A na světové turnaje, které se tam odehrávaly.

V roce 49 svedl ve finále Wimbledonu obrovskou bitvu s Tedem Schroederem, s americkým tenistou, tehdy se ještě wimbledonským vítězem nestal.

V tom roce 49 emigroval, když hrál na turnaji ještě se svým kolegou Černíkem z reprezentace ve Švýcarsku, měl nastoupit proti španělskému tenistovi.

Mocenská Praha se tehdy rozhodla, že s Frankovým Španělskem nekamarádíme a že tedy ani Drobný nebude hrát ten zápas.

Na jeho argumenty, on tak mluvil, byl to vůbec velice sympatický chlapík, na jeho argumenty "toho Španěla smetu za půlhodinku a postupuji dál a turnaj vyhraji" odpověděli, že to není žádoucí.

A on byl velmi spontánní člověk, on se naštval, pronesl řadu výroků, které by ho tady stály moc a posléze se rozhodl, že tam zůstane.

-A vyhrál Wimbledon jako Egypťan.

-Ano, vyhrál Wimbledon jako Egypťan.

Náš tisk o něm psal jako o Mohammedu Ben Drobném, ale když pak vyhrál jako Mohammed Ben Drobný ten Wimbledon, tak utichl.

-Pane Jenšíku, my jsme tady minule šeptali jméno Zátopek.

Tak teď jdeme do toho.

-Nebudu říkat, kdo byl Zátopek na atletické dráze.-Samozřejmě.

-Čtyři zlaté olympijské medaile, tři z Helsinek, kde vyhrál neuvěřitelně, dnes už to není ani možné, ale i tehdy to byl neuvěřitelný výkon, všechny tři vytrvalostní běhy, ale Zátopek je zajímavý i jako občan, jako člověk.

Režim s ním poměrně obratně pracoval, s jeho jménem, většina lidí ho považovala za takového režimního člověka, ale on to byl ve skutečnosti takový věčný rebel.

On třeba v roce 52, když nechtěli vyslat na olympiádu do Helsinek Jungwirtha, vynikajícího běžce na 1500 m, tak prostě u letadla prohlásil: "Tak buď poletí Standa taky, nebo já neletím."

Letadlem neodletěl a v následujícím letadle letěli oba, protože on si postavil hlavu.

A byli bychom přišli, to v té chvíli nikdo nemohl tušit, o tři zlaté olympijské medaile, kdyby mu na poslední chvíli nevyšli vstříc.

Nebo případ Fikotové, olympijské vítězky z Melbourne, když si vzala amerického kladiváře Connollyho za neuvěřitelných štrapácí, nechtěli jí ten sňatek povolit.

Connolly přijel do Prahy, nebyl tu žádoucí.

Bydleli spolu s Olgou Fikotovou v té chvíli u Zátopků.

Zátopek je prostě stáhl k sobě, běhal po úřadech, po ministerstvech.

Zátopkovi jim odsvěčili tu svatbu.

Mimochodem i to byl na tu dobu dost odvážný protirežimní čin, samotné to, co jsem teď popsal.

-Pane Jenšíku, podíváme se na Kateřinu Neumannovou, která nám řekne svůj tip.

-V této dekádě jsou samozřejmě absolutně nezapomenutelní manželé Zátopkovi.

Pravděpodobně nebudou mít konkurenci, ale mě zaujal ještě jeden sportovec, byl to cyklista Jan Veselý, vítěz Závodu míru, protože já mám velmi ráda cyklistiku a odmala ji sleduji.

Asi bych chtěla vidět vítězství českého tenisty nebo tenisty s českými kořeny ve Wimbledonu.

A třeba vidět Martinu Navrátilovou na vlastní oči vítězit ve Wimbledonu.

-A teď je to na vás, vážení a milí diváci, své tipy na nejlepší moment období 1948-1958 posílejte na adresu www.ctsport.cz a hlasování končí 5. srpna ve 24 hodin.

Díky, na viděnou.