ZKO ČUS Zlín

Předražené české hory

5.2. 2018
Předražené české hory
Téma: Ostatní


Týdenní pobyt na českých horách vyjde čtyřčlennou rodinu mnohdy dráže než letní dovolená u moře. Lyžařské areály mají často takové ceny, že si připadáte jako v Alpách. Češi přesto domácí hory milují. A za svou lásku platí.

Je sobota, půl páté ráno. Budím osmiletého syna a za půl hodiny už sedíme v autě a vyrážíme do Harrachova. Lanovka lemující legendární mamutí můstek otvírá v osm a my tam chceme být brzy. Lyžovat má smysl tak do půl dvanácté. Později už se tvoří fronty, na sjezdovkách se tísníme v davu lyžařů, z nichž mnoho nad svými prkénky nemá pořádnou kontrolu, také kvalita sněhu se zhoršuje.
I tak mě tento půldenní výlet do Krkonoš vyjde se vším všudy tak na dva a půl tisíce korun. Tisícovku stál čtyřhodinový skipas pro nás oba, druhou doprava a pět stovek snídaně cestou tam a oběd cestou zpět. Předražené debrecínské klobáse v kiosku na Čertově hoře jsme raději vyhnuli. Pokud bych vzal všechny tři své lyžující děti, připlatil bych minimálně další tisícovku. Češi na tuzemských horách utratí téměř 24 miliard korun ročně. Podle analýzy poradenské společnosti KPMG z toho osmdesát procent připadá na zimní období. Skipasy si z celkových tržeb ukousnou dvanáct procent, tedy asi 2,3 miliardy.
Nejvíce lidé utratí za ubytování a dopravu (shodně po 24 procentech), pětina peněz putuje do občerstvení a gastronomie. „Na každou jednu korunu utracenou návštěvníkem skiareálu připadá dalších sedm korun za ostatní služby horského střediska,“ řekl TÝDNU Libor Knot, výkonný ředitel Asociace horských středisek České republiky.
Hory bereme útokem obvykle o jarních prázdninách. Pro většinu z nás je to jediný týden v roce, který můžeme v zimě strávit s celou rodinou. Pokud si myslíte, že ušetříte, když se vyhnete cestě do Alp, vyvedeme vás z omylu.
Ve Špindlerově Mlýně, jenž při troše dobré vůle snese srovnání s alpskými středisky, dá čtyřčlenná rodina jen za šestidenní skipas přes šestnáct tisíc korun. Další desetitisíce je třeba připočítat za ubytování, stravu, dopravu, případně půjčovné lyžařské výzbroje či lyžařskou školu. Chcete-li si koupit pobyt en bloc a nemít starosti se zařizováním, cena za týden na českých horách se může vyšplhat nad šedesát tisíc. Samozřejmě existují levnější varianty, kdy si například několik rodin pronajme jednu chalupu. I tak jde o výrazný zásah do rodinného rozpočtu. Pro srovnání: leteckou dovolenou u moře pro čtyřčlennou rodinu je možné pořídit zhruba od třiceti tisíc korun.

Vyděláváme

Přestože je na horách tak draho, že si mnohé rodiny nemohou sjezdové lyžování finančně dovolit, skiareály si na nedostatek návštěvníků nestěžují. Pokud není špatné počasí, bývají hotely i penziony našlapané a u vleků se stojí fronty. „Zájem je velký a vzrůstá,“ uvedl například Karel Soukop ze Ski Arény Karlov pod Pradědem v Jeseníkách.
Tvrzení o předražených permanentkách odmítá, mají prý nastaveny speciální cenové nabídky, rodinné slevy nebo lyžování zdarma pro děti do šesti let. „Ceny jsou minimální, aby zajistily provozuschopnost areálu a současně byly konkurenceschopné. Veškerý zisk reinvestujeme do zvýšení komfortu a bezpečnosti, protože požadavky jsou stále přísnější, a také do rozvoje areálu,“ dodal Soukop. Jak ziskový byznys se zimní rekreací je, však blíže nespecifikoval: „Bilance je pozitivní a díky tomu můžeme a budeme dále investovat.“
Majitelům tuzemských lyžařských středisek snahu vyrovnat se těm alpským skutečně nelze upřít. Pravidelně nás tak informují o stamilionových investicích do nových sedačkových lanovek, do rozšíření nabídky sjezdovek, umělého zasněžování či souvisejících služeb v zázemí.
Během příprav na sezonu 2016/2017 české skiresorty proinvestovaly zhruba 500 milionů korun. Podle informací Asociace horských středisek ČR to pro letošní zimu bylo ještě více. Několik nových lanovek a vleků vyrostlo ve Špindlerově Mlýně, Peci pod Sněžkou, Deštném v Orlických horách nebo ve SkiResortu Černá hora.

Promarněné dotace

Na tom by nebylo nic divného, pokud by do lyžařských středisek neplynuly peníze z veřejných rozpočtů. Jen v letech 2007 až 2013 do nich z evropských i národních fondů nateklo kolem 1,7 miliardy korun.
A jak už to v případě dotací bývá, ne vždy jsou peníze využity účelně a efektivně. Mementem je lyžařský areál Příčná ve Zlatých horách na pomezí Olomouckého a Moravskoslezského kraje. Dokončen byl před jedenácti lety, kdy se stal zároveň nejmodernějším střediskem v celém regionu. Mohl se chlubit první čtyřsedačkovou lanovkou a špičkovým zasněžovacím systémem. Evropské fondy a český stát na jeho budování uvolnily celkem 65 milionů korun. Vzhledem ke své nadmořské výšce 490 až 679 metrů má ovšem zcela zásadní problém se sněhem, a tedy také s návštěvností.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy – možná i po této nedobré zkušenosti – pro letošní rok navrhuje z vlastních zdrojů finančně podpořit jen dvě akce: rekonstrukci všesportovního a volnočasového areálu Hraběnka v Jilemnici a rekonstrukci a modernizaci zázemí běžeckých tratí spolku Olfin Car Ski team v Královéhradeckém kraji. Příspěvek pro oba projekty je zhruba 28 milionů korun. „Dotace není poskytována na podnikatelskou činnost a musí sloužit v maximální možné míře pro organizovaný sport. Sportování veřejnosti musí být pouze minoritní část využití sportoviště,“ sdělilo TÝDNU ministerstvo.
I když se podaří zvýšit přepravní kapacity efektivně a jen ze soukromých zdrojů, atraktivitě lokality to ne vždy prospěje. Kdo ještě pamatuje lyžování v osmdesátých letech, vybaví si dlouhé čekání na dolní stanici vleku. Dnes se sice fronty zkrátily, ale hordy nadšených lyžařů či snowboardistů se přesunuly na svah. A tak na nich není k hnutí a leckdy jde i o zdraví (viz Sedm důvodů, proč nelyžovat v Česku).

Poptávka, nabídka, Poláci

Drahota na tuzemských kopcích se nám nemusí líbit, nicméně taková je realita. Myslet si, že investiční dotace permanentky zlevní, je pouhá iluze. I zde totiž platí zákony poptávky a nabídky, do nichž se promítá řada faktorů. „Roli bezpochyby hraje geografická blízkost, tradice, možná sentiment k některým areálům nebo bezproblémové dorozumívání,“ řekl TÝDNU Libor Žídek, ekonom z brněnské Masarykovy univerzity. Současně platí, že nejbližší alternativa k českým svahům, tedy rakouské Alpy nebo slovenské Tatry, leží stovky kilometrů daleko. „Tím se značně navyšují náklady na lyžování v zahraničí, a tak si české skiareály mohou dovolit držet ceny poměrně vysoko,“ vysvětluje Žídek.
Vedle domácí poptávky ceny šponují také lyžaři ze zahraničí, převážně z Polska. Tamní jarní prázdniny se termínově částečně prolínají s českými a na návštěvnosti v příhraničních střediscích severních hor je to znát. Je-li cestování do Alp pro Čechy nákladné, pro Poláky to platí dvojnásob, a tak jsou Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky či Beskydy u našich severních sousedů velice atraktivní.

Jeďte za kopečky

Nebyli by to ale Češi, aby nevymysleli triky, jak pár stokorun ušetřit. Mezi oblíbené patří prodej permanentky, na níž ještě zbývá pár hodin, jinému lyžaři. Provozovatelé se snaží bránit především instalací speciálních turniketů, které dokážou rozeznat, kdo na lístek jezdí (viz S cizí permicí vstup zakázán! Opravdu?).
Vyplatí se tedy výjezd do zahraničí? Často ano. Obzvláště v případě, když se na horách plánujete zdržet více dní. Nechcete-li se trmácet příliš daleko, zkuste alespoň rakouské Alpy. Je to zcela jiný svět. Konkurence, jež je mezi tamními středisky obrovská, nedovolí ceny navyšovat. To platí nejen pro permanentky, ale i pro ubytování a další služby. I když jsou v některých areálech ceny o něco vyšší než v Česku, kvalita včetně délky sjezdovek je úplně jinde. V populárním rakouském Flachau stojí jednodenní skipas pro dospělého v přepočtu asi 1300 korun a pro dítě 650 korun. Ve Špindlerově Mlýně to je necelých 900 korun pro dospělého a 620 korun
pro dítě. Ceny hotelů jsou u našich sousedů jen mírně vyšší. Je dobré si uvědomit, že průměrná mzda v Rakousku činí v přepočtu 87 tisíc korun měsíčně, což je třikrát více než v Česku.
V Alpách se vám nestane, že byste se nudili, když se vám nechce lyžovat. Nabídka alternativní zábavy (akvaparky, snowtubing a podobně) je zpravidla široká. V Česku je doprovodných služeb pořád nedostatek. Na zahraniční sjezdovku lze vyjet i na otočku. Lidé z pohraničí v západní části České republiky mají na dosah německé či rakouské svahy Krušných hor a Šumavy. Na Teplicku je velice populární saský Altenberg nebo o něco větší areál v Rehefeldu. „V Altenbergu mohu být na kopci do dvaceti minut jízdy autem. Nejsou tam sice kilometry sjezdovek, ale dá se tam příjemně sklouznout za pár eur na den,“ řekl TÝDNU pan Michal z Krupky, jehož neláká ani několik sjezdovek na blízké Komáří vížce.
Mluvčí SkiResortu Černá Hora – Pec Zina Plchová upozornila, že vedle desítek milionů korun na zasněžování nebo nákup nových lanovek investuje areál rovněž do neziskových aktivit – úpravy běžeckých tratí nebo provozu skibusových linek. „Praxe v zahraničí je jiná. Je to dáno absencí zákona na podporu cestovního ruchu, který například v Rakousku, Německu, Itálii nebo na Slovensku mají,“ řekla Plchová.

Hromadná výroba lyžařů

České skiareály se přese všechno o dostatek klientely bát nemusejí. Nové a nové lyžaře jim totiž „vyrábí“ stát. Součástí českého školního systému jsou po dlouhá desetiletí rovněž lyžařské kursy – ideální
způsob, jak v dětech vyvolat nebo prohloubit zájem o zimní sporty na horách. I když je pravda, že některé školy se v minulých letech potýkaly či stále potýkají s tím, že rodiče své děti na „lyžák“ nepustí. Nemohou si to totiž finančně dovolit – zkrácený týden na horách vyjde pro jedno dítě až na deset tisíc korun. Čtyřicetiletá Šárka z Prahy 4 sice měla za svou čtrnáctiletou dceru Kristýnu zaplatit na loňském „lyžáku“ o pár tisícovek méně, i tak to pro ni coby samoživitelku bylo moc. „Kurs stál okolo šesti tisíc včetně vleků. Jenže bych Týně musela ještě půjčit vybavení – lyže, hůlky a přilbu. To by byly další dva tisíce, a to jsem si nemohla dovolit,“ řekla Šárka. Z celé třídy nakonec nejely jen tři děti, což učitelku příjemně překvapilo. Bylo to po dlouhé době poprvé, co účast neodmítla podstatná část žáků. Dát dohromady lyžařský kurs s dostatečným počtem studentů mělo loni problém třeba víceleté gymnázium ve středočeské Hostivici. Nakonec se muselo spojit několik tříd. Lyžařské soustředění vyšlo na necelých sedm tisíc korun a jeho součástí byl i čtyřdenní skipas. Podobné napětí, jestli se „lyžák“ nakonec uskuteční, zažívají i další školy po celé republice.

***

Sedm důvodů, proč nelyžovat v Česku

* Málo muziky za hromadu peněz – Na rychlé sklouznutí na otočku jsou české hory jakž takž dostačující. U delších pobytů je však poměr cena/výkon v Alpách nesrovnatelně lepší.
* Když zastavit, tak pod hranou – Češi přerušují jízdu zásadně nečekaně a zásadně v naprosto nepřehledných místech. Asi kvůli bezpečí.
* Na svah jedině v bílém – Stalo se vám někdy, že jste na kopci potkali „vytuněnou“ paničku oděnou v bílém lyžařském oblečení? Nejlepší je takové setkání v mlze.
* Machři – Podle modelů Spyder či Colmar za padesát tisíc zaručeně poznáte lyžařského antitalenta. Raději se mu obloukem vyhněte.
* Sjet černou – Přece se nebude placatit na modré, když dal za výbavu takové peníze. Poznávací znamení: pluh a smrt v očích.
* Nenechají vás předjet – Být méně zdatným lyžařem není hanba. Jezdit od kraje ke kraji sjezdovky je ale velmi nebezpečné.
* Pošlapou vám lyže – Čekání ve frontě si můžete zpestřit bojem za záchranu panenského vzhledu svých lyží. Bez šrámů na laku však zpravidla nevyváznete. -usi- **

Kolik stojí skipassy (v Kč)
BESKYDY
lokalita jednodenní – dospělý/dítě šestidenní – dospělý/dítě rodinná jednodenní (2+2)
Bílá 530/400 2000/1500 1500
Karolinka 450/380 2000/1500 1350
Kohútka 530/400 2000/1500 1500
ČESKÁ SIBIŘ
Monínec 595/480 – 2090
JESENÍKY
Praděd – Ovčárna 500/350 2200/1300 -
Skiaréna Karlov 550/400 2650/1750 1650
JIZERSKÉ HORY
Bedřichov 400/280 1930/1350 1230
Ještěd 590/320 2660/1470 –
Tanvaldský Špičák 590/420 2680/1880 1840
KRKONOŠE
Černá Hora – Jan. Lázně 850/600 4130/2890 2600
Harrachov 690/460 3720/2450 –
Pec pod Sněžkou 850/600 4130/2890 2600
Špindlerův Mlýn 890/620 4460/3120 –
KRUŠNÉ HORY
Boží dar – Neklid 550/390 2470/1740 1770
Klínovec 750/590 3540/2860 2200
Plešivec 620/460 2900/2400 2100
ORLICKÉ HORY
Deštné v Orlických horách 490/360 2420/1570 1390
Skicentrum Říčky 520/360 – 1470
ŠUMAVA
Kvilda 350/300 1500/1250 -
Lipno 750/500 3660/2600 -
Zadov – Kobyla 540/390 2400/1720 1620
Pozn.: Ceníky lyžování pro děti se liší podle jejich věku nebo velikosti. Vybírali jsme ceny pro věkovou kategorii šest až patnáct let.

S cizí permanentkou vstup zakázán! Opravdu?

Majitelé lyžařských areálů si hlídají každou korunu jako oko v hlavě. Mnozí z nich proto dali před lanovky a vleky nainstalovat „chytré“ turnikety, které dokážou rozpoznat majitele permanentky, respektive osobu, jež se na skipas nechala vyvézt na kopec jako první. Brání se tak situacím, kdy si lyžař koupí třeba celodenní lístek, ale odpoledne ho někomu jinému dá nebo s výraznou slevou prodá. Teď turniket skipas zablokuje. Mají na to ale skiareály právo? Podle vedoucího právního oddělení spotřebitelské organizace dTest Lukáše Zeleného se permanentky dělí dvěma způsoby: na jméno a na držitele. Ty na jméno patří konkrétnímu člověku, obvykle jsou na celou sezonu a jejich půjčování nebo prodej někomu jinému je skutečně nepřípustný. U jízdenek na držitele, tedy například celodenních skipasů, je to podle Zeleného jiné. Užívat ho může nejen lyžař, který ho koupil, ale obecně každý, kdo se platným jízdním dokladem prokáže. „Legislativa nezakazuje jízdenku někomu předat, aby využil právo z přepravy,“ tvrdí Zelený. Provozovatelé zimních středisek mají jiný výklad: prvním projetím turniketem se permanentka „naváže“ na daného lyžaře a tím se doklad dostane na stejnou úroveň jako skipas na jméno, a nikdy jiný ho proto už nesmí použít. Lukáš Zelený z dTestu připomněl rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ohledně muže, jenž ve Špindlerově Mlýně nakoupil od odjíždějících lyžařů 48 pětidenních permanentek, na nichž byl ještě jeden nevyužitý den. Než ho provozovatelé „odhalili“, prodal jich třináct za 6,5 tisíce korun. Soud ovšem posléze konstatoval, že převod na jinou osobu není protiprávní. Jenže: rozsudek je z roku 2006 a přelíčení řešilo trestní stránku věci – přeprodej jízdenek překupníkem. Naštvaný lyžař se zablokovaným skipasem se podle Zeleného na soud ještě neobrátil. Otázka, zda vlekaři mají na takový postup právo, zatím zůstává otevřená. -bar-