ZKO ČUS Zlín

Jak dostat lidi ke sportování?

31.10. 2014
Snažíme se vracet ke klasikovi Coubertinovi

Jak postrčit děti ke sportu? A jak k němu nalákat dospělé? Šéf Českého olympijského výboru Jiří Kejval řekl Deníku:

Praha – Stmívá se a proud aut v ulicích na pomezí Vinohrad a Vršovic slábne. I Jiří Kejval by mohl slábnout: šéfuje úspěšné nábytkářské firmě a zároveň Českému olympijskému výboru. Jenže neslábne, po maratonu schůzek mu v šest večer z očí čiší energie, kterou najdete i v jeho gestech. Když k vám natahuje pravačku, na dlaních má pod prsty puchýře. „Byl jsem na mistrovství světa v pobřežním veslování,“ usměje se. „Musím se přece hýbat, abych nekázal vodu a nepil víno. Doktorům se pokud možno vyhýbám, ale zatím se cítím v pohodě.“ Pak z pověrčivosti zaťuká na dřevěný stůl.

* Kromě vás se pravidelně nebo nepravidelně v Česku hýbe jen zhruba tři a půl milionu lidí. Děsí vás, že je jich tak málo?

Nic si nenalhávejme, je to velký problém. Ještě kolem roku 1990 jsme byli v porovnání s Evropskou unií na špici, ale pak přišel dramatický propad. Pozice sportu ve společnosti se změnila, lidé se soustředí na kariéru nebo se nechají strhnout moderními lákadly. Jenže proti dětem mají výhodu: díky návykům z mládí se můžou ke sportu kdykoliv vrátit.

* A děti?

Pro ně není sport cool, takže se nám stalo, že máme pětkrát víc obézních dětí než před dvaceti lety. Na vzorku 90 tisíc dětí jsme zjistili, že dnešní mladí v porovnání s rokem 1995 nejsou lepší ani v jedné disciplíně. Taky víme, že třicet procent děvčat na druhém stupni základek je omluveno z tělocviku, který je u dnešních dětí třetí nejméně oblíbený předmět. Pro moji generaci je to nepředstavitelné: byli jsme šťastní, že nemusíme sedět v lavici.

* Proč ta změna? Co se stalo?

Nechybovaly děti, chybovali politici i sportovní hnutí. Dám vám příklad: kluk nepobral moc talentu, ale má zájem o basket a chce si ho vyzkoušet. Zatímco před pár lety by začal ve třetím výkonnostním týmu, odkud by měl šanci se časem dostat nahoru, dneska jde rovnou do prvního, protože sport je podfinancovaný a kluby z úsporných důvodů jiný tým nemají. Kluk bude na dvou trénincích od ostatních poslouchat, že je nemehlo, a na třetí trénink už nepřijde. Zatrpkne a ke sportu ho v životě nikdo nedostane. Tohle už nechceme.

* Co pro to děláte?

Snažíme se vrátit ke klasiku Coubertinovi: není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Tohle heslo jde proti dnešní společnosti, která je postavená na výkonu a filozofii: Pokud prohraješ, jsi špatný. Sport bude děti bavit jedině ve chvíli, kdy budou jeho součástí. Kdy budou vědět, že je jedno, jestli skočí metr šedesát devět, nebo metr sedmdesát. Nepůjde to hned, k dětem se nejdřív musíme dostat.

* Inspirujete se v cizině?

Nemusíme chodit daleko. Třeba v Německu měli tyhle problémy před deseti patnácti lety a v současnosti tam sportuje skoro polovina populace, zatímco u nás sotva třetina.

* Kudy může vést cesta k nápravě?

Potřebujeme, aby se mluvilo o tom, že máme víc a víc obézních dětí a že každá koruna investovaná do sportu se vyplatí. Sport není Jaromír Jágr, ale děti: 80 procent peněz, které u nás jdou do sportu, se utratí za základnu. To vědí i politici.

* Vážně to vědí, když český sport dlouhodobě zanedbávali?

Problém nebyl jen v politicích, ale i v roztříštěnosti sportovního prostředí. Dlouho nebylo jasné, kdo za český sport vlastně mluví. A politici? Ti mají vztah ke sportu, vždyť na něm vyrůstali. Dneska už neplatí, že když politik přijde na stadion, hned se mluví o tom, že si chce přihřát polívčičku na slávě sportovců. Podívejte se třeba na německou kancléřku Merkelovou: bylo by pro ni pohodlnější se dívat na televizi, přesto přijde. Nebo prezident Zeman, který není echt fanoušek, ale přijel do Soči, po olympiádě přijal celou výpravu i s trenéry, nejen medailisty, a sportovci mu byli vděční.

* Takže s politiky si rozumíte?

Ano, měli by však pochopit, že na rozdíl od zahrádkářů nebo sběratelů známek, kterých se nechci nijak dotknout, nejsme zájmové sdružení, ale že přinášíme zásadní benefity. Že sport pomáhá ekonomice, zlepšuje zdravotní stav a formuje osobnost. Jinak jsme dneska dál než dřív, sport bývá v programu všech relevantních stran a dostal se i do koaliční smlouvy.

* Mimochodem, jak se vám daří zapojovat do vašich projektů olympioniky? Třeba patrony dětského Sazka Olympijského víceboje jsou kajakář Hradilek, moderní pětibojař Svoboda či slalomář Bank.

Měli jsme z toho strach, protože sportovci nemají čas, musejí trénovat, mají reklamní povinnosti… Příjemně nás překvapili, sami se nabízejí a chtějí pomoct. Ukazují, že mají srdce a nezajímají se jen o vlastní výkon. Třeba Vávra (Vavřinec Hradilek) nás zasypává gejzírem nápadů, ani je nestíháme zpracovat.

* Pojďme ještě k financím. Jak to vypadá s novou úpravou loterijního zákona, která by mohla českému sportu přinést víc peněz?

Nás zajímá hlavně část o odvodu a výběru daní. Chceme přesvědčit poslance a senátory, že svazy umějí peníze správně utratit za projekty pro děti. Důležité je, že umíme vyčíslit, kolik lidí dokážeme nově zaměstnat, o kolik se do státního rozpočtu dostane víc peněz a kolik se ušetří díky zdravější populaci.

* Bojujete i za to, aby se zahraniční online provozovatelé loterií museli platit v Česku daně?

Samozřejmě, tohle je průšvih. Miliarda daňových úniků, z toho by bylo 250 milionů pro děti. Víte, co by se za tyhle peníze dalo udělat? Skvělé věci! Během příštího roku to chceme vyřešit, aby se od 1. ledna 2016 tyhle firmy začaly danit, nebo aby tady nesměly podnikat.

* A jak daleko je příprava nového zákona o sportu?

Do měsíce bychom mohli mít první verzi v paragrafovaném znění a do konce roku by mohl jít návrh do vlády. Mám radost, že se tenhle zákon nepsal jen v ministerských kancelářích, připomínkovat ho mohl prakticky každý ze sportovního prostředí. Je to důležitý krok, protože český sport rezignoval na participaci na legislativním vývoji země, čímž poškodil sám sebe. Tohle chceme změnit, i když víme, že se tím nevyřeší financování sportu a jeho postavení, stejně jako se hned nezlepší tělocvik ve školách.