ZKO ČUS Zlín

Zlatá léta dopingu

22.1. 2018
Zlatá léta dopingu
Téma: Česká unie sportu


Komisaři zasahují proti dopingu, jenže SPORTOVCI JSOU O KROK NAPŘED. Neustále. Fanoušci tak nikdy nemohou zcela věřit tomu, co vidí. Kdo ví, zda vítězové z únorových olympijských her v Koreji zůstanou vítězi i v budoucnu.

Fandil jsem mu, když dupal do pedálů v těch nejtěžších kopcích. Četl jsem jeho knihy. Nosil jsem náramek jeho charitativní nadace.
Cyklista Lance Armstrong byl svého času mým idolem. Stejně tak jako desítek milionů dalších lidí.
Nebyl jen sportovcem. Porazil rakovinu. K tomu sedmkrát celé startovní pole Tour de France. Mnozí pochybovali. Mnozí stejně jako já věřili: ten chlap to dokázal. Čistý.
Je to pět let, co celý svět ví, že si pomohl dopingem. Je to pět let, co usedl do křesla k rozhovoru, který vedla slavná moderátorka Oprah Winfrey (OW). Pokládala Lanci Armstrongovi (LA) jednoduché otázky. Stačilo odpovědět. Ano, nebo ne. Snadné.
OW: „Ano, nebo ne. Vzal jste někdy zakázanou látku, abyste zvýšil svou výkonnost?
LA: „Ano.“ OW: „Ano, nebo ne. Bylo jednou z těch látek EPO?“ LA: „Ano.“ OW: „Použil jste někdy ke zvýšení své cyklistické výdrže krevní transfuzi?“ LA: „Ano.“ OW: „Použil jste někdy hormony testosteron, kortizon nebo lidské růstové hormony?
LA: „Ano.“ OW: „Použil jste to při všech svých sedmi vítězstvích?“ LA: „Ano.“ Tenhle večer 18. ledna 2013 byl prvním veřejným přiznáním muže, který se z absolutního hrdiny, idolu a vzoru stal podvodníkem.
Tehdy jsem si definitivně uvědomil, že jásat či smutnit nad úspěchy či neúspěchy svých oblíbenců je velmi povrchní. Že se všechny výsledky mohou velmi brzy změnit. A že se tak téměř pravidelně děje.

Racionální aplikace anabolik

Zajímá mě, jak bude prožívat únorové olympijské hry šéf českého úseku dopingových kontrol Jan Chlumský. Jestli se odváže. Nebo jestli i u něj budou při nástupu na stupně vítězů převládat pochyby. Jestli má vůbec cenu plýtvat slzami štěstí či smutku.
„Budu se na ty závody dívat a brát to trochu s rezervou. Především v případě ruských úspěchů se v posledních letech často ukazuje, že se budou později medailisté opravovat. To je téměř jistota,“ říká věcně.
Chlumský je jedním z mužů, kteří se snaží podvody vymýtit. Dělá pro to maximum, a stejně ví, že druhá strana může mít náskok. Laboratoře mohou vytvořit látky, jejichž odhalení bude možné až po letech. Tenhle boj není předem ztracený. Ale je velmi složitý.
Doping jde se sportem ruku v ruce od počátku věků. Získat výhodu proti ostatním. Podvádět. Už v antickém Řecku si sportovci nechávali míchat magické koktejly, jedli varlata a srdce beranů.
Jestli všemožné lektvary a pokrmy fungovaly, či byly „pouze“ psychickým stimulem, to je otázka. Jistotou naopak je, že bájní atleti měli stejnou motivaci jako jejich současní následovníci. Toužili po slávě vítězů. Toužili po odměně. Původní olympioniky měly od choutek využívat nedovolené prostředky odrazovat přísné pohledy soch bohů, které lemovaly vstup na stadion. Ty současné hlídají komisaři se stále se zdokonalujícími prostředky zasáhnout a poznat nesrovnalosti.
Začátky odboje ovšem byly krušné.
Švédský pětibojař Hans-Gunnar Liljenwall se před soutěží ve střelbě potřeboval uklidnit. Vyřešil to na baru. Dal si dvě piva. Na nervy. A stal se v roce 1968 historicky prvním diskvalifikovaným sportovcem na olympijských hrách.
Byl to tragikomický případ. Vedle Seveřana se proháněly „stroje“ živené tabletami a nikdo je netrestal. Tehdejší kontroly nedokázaly odhalit hříšníky, kteří své svaly v přípravném období obohacovali o anabolické steroidy. „Sedmdesátá a osmdesátá léta byla zlatá léta dopingu. Především toho anabolického,“ potvrzuje Chlumský.
Výjimkou nebylo ani Československo. „Racionální aplikace anabolik přispěje k politické propagaci sportu v socialistickém státě a k upevnění prestiže republiky,“ psalo se v tajném dokumentu pro tehdejšího předsedu ČSTV Antonína Himla.
O systému věděli všichni. Sportovci, trenéři, doktoři. Podvolili se. Většinou. Někteří rádi, někteří méně ochotně. Za neuposlechnutí příkazu byl zpravidla trest jasný. Vyřazení z reprezentace a s ním i konec kariéry. Konec všech výhod.

Státní doping

O tom, jak to chodilo v Sovětském svazu, promluvil pro NY Post někdejší šéflékař běžců Grigorij Vorobjev. Poodhaloval, že vlastně nikdo nevěděl, jak bude lidské tělo na některé látky reagovat. Jak se změní, nakolik může být poškozeno.
„Říkal jsem svým svěřencům, ať jsou opatrní. Ať si pozorně všímají všech změn. Třeba v tónu hlasu.“
To bylo na začátku. Než bylo potřeba v konkurenci východního Německa a dalších přitvrdit.
V roce 1983 přišel na vedení sovětského atletického prezidia dopis: „Z velkého množství dat je zřejmé, že naši soupeři budou v přípravě na olympijské hry používat anabolické steroidy vpichované do třísel a hýždí.“
První na řadě měli být medailoví kandidáti, každý dostal tři až pět dávek po 50 mililitrech látky obsahující steroidy. S vpichy bylo doporučeno přestat 157 až 145 dní před plánovaným zahájením her, aby doping z organismu stihl vymizet.
Projekt nevyšel, kontrolní testy nebyly čisté. I tohle měl být důvod, proč výprava s hvězdou, srpem a kladivem na bundách zůstala doma. Proč byly hry v americkém Los Angeles 1984 Východem bojkotovány. Chlumský potvrzuje: „Tehdy se zavedla metoda na odhalování dopingu testosteronem. Což je hormon, který má v sobě každý a nedalo se do té doby odlišit, kdy je ta hladina příliš vysoká. Nejen Sověti, ale i naši dostali strach, že půlka mančaftu bude pozitivní. Tak se to svedlo na politické důvody.“

Martini, nebo skotskou?

Politické důvody jsou i za posledním skandálem. Rusko se vrátilo zpět v čase, doping se opět stal státní záležitostí. Sport byl opět propůjčen k politické propagandě.
Hry v Soči (2014) měly být velkolepé. Nastrojené, megalomanské. A především pro domácí zemi úspěšné. Triumfální.
Stalo se. Prezident Vladimir Putin sice osobně sledoval těžkou prohru hokejové sborné už ve čtvrtfinále turnaje, ale zároveň gratuloval a gratuloval a gratuloval dalším a dalším a dalším medailistům v barvách své země.
Konečné pořadí národů vypadalo jasně. První Rusko získalo 13 zlatých medailí, přidalo 11 stříbrných a 9 bronzových. Parádní počin. Druzí byli Norové, třetí Kanaďané. Ostuda z Vancouveru (2010) byla zahnána a země slavila.
Jenže tyhle výsledky už neplatí. Ani zdaleka. Vyškrtnuta jsou čtyři první místa, osm druhých a jedno třetí. Tyhle kovy našly nové majitele, například českou ženskou biatlonovou štafetu. Ano, možná se dostaví pocit zadostiučinění. Radost v cíli už ovšem nikdy nikdo obálkou nepošle.
Všechno začalo plánem na dominanci v Soči, Riu a podle všeho i na domácím fotbalovém mistrovství světa. Celý podvod a jeho pozadí zní až neskutečně. Ruští agenti si nechali vybudovat laboratoř v sousedství místnosti antidopingových komisařů. A v noci si úzkým otvorem byli schopni vzít lahve se vzorky krajanů.
Zdánlivě nedobytné nádoby švýcarské výroby byly opatřeny zamykacími víčky „bez možnosti otevření a opětovného uzavření“. Leč podařilo se. Údajně bylo vyměněno až 100 vzorků moči, přímo během her nikdo nebyl chycen.
„Jejich státem řízený systém byl propracovaný, především pak otevírání zapečetěných lahviček. Nikdo nepočítal s tím, že by se to mohlo stát,“ říká Chlumský.
Až úsměvný je fakt, že nedovolené léky byly lyžařům, bobistům či hokejistkám podávány v podobě alkoholických koktejlů. Díky tomu se rychleji dostaly do krevního oběhu a rychleji se vstřebávaly.
Vše potvrdil korunní svědek celého případu, někdejší šéf moskevského antidopingového výboru Grigorij Rodčenkov. Pro muže míchal nápoj ve skotské whisky, pro dámy měl martini. „Bylo to bláznivé. Lidi oslavovali své vítěze. A my měnili vzorek za vzorkem.“
Po skončení her dostal od Vladimira Putina za vzorné zvládnutí akce státní vyznamenání. Teď se bojí, a aby od ruského prezidenta nedostal za svou výpověď darem ještě smrt. Zvolil nd exil v USA, ale tvrdí: „Už e vždy se budu ohlížet přes v rameno.“
Výsledek aféry je známý. Mezinárodní olympijský výbor se usnesl, že ruští sportovci budou teď v únoru v Jižní Koreji nastupovat pod neutrální vlajkou. Nebudou mít na svých dresech státní symboly, nebude jim hrát státní hymna.

Prášek šampiona nevyrobí

A teď pozor! Pokud se domníváte, že pod rukama doktorů vznikne olympijský vítěz z ničeho, bez práce, jste vedle. Je to přesně naopak. Spousta dopingových látek vznikla z léků, které mohou životy zachraňovat či usnadňovat rekonvalescenci a léčbu.
Jejich vliv na tělo špičkového atleta je takový, že je schopno lépe a rychleji regenerovat. Proto si sportovec může naložit ještě větší tréninkové dávky. Dokáže ošálit smysly, dokáže přejít bolest a vstřebat víc  jednotek než peři.
By to i Armstrongův případ.
Ja je jeho jméno lze zpochybnit, že byl mimo nadaným sportovcem.
Jedinečným. Bez talentu a schopnosti jít na hranu lidh ských možností by ani s pomocí chemie na Champs-Élysées nikdy šampaňské nepil.
Ani jednou. Natož sedmkrát. Doping onu schopnost jít na hranu či za ni „jen“ posunul.
Američan se v rozhovoru zmíněném na začátku textu hodně kál. Omlouval svou lež, věděl, že boří obraz ideální lidské bytosti. Člověka, který porazil zákeřnou chorobu, milujícího manžela a otce, čestného sportovce.
Jenže zároveň řekl, že bez dopingu by takový obraz nikdy nevznikl. „Ne v mé generaci. Nejsem tady, abych mluvil o jiných. Ostatně, vše je velmi dobře zdokumentováno. Nejsem tím, kdo vytvořil kulturu cyklistiky mé doby. To není moje chyba. Moje chyba je, že jsem se ji nepokusil zastavit. A za to se omlouvám, to mne mrzí.“
Tehdy se oprostil od všech lží, které v letech předešlých opakoval. Byl upřímný, mluvil pravdu. Věděl o své chybě. Udělal to, co mnozí jiní. Šel s davem, soutěžil v soutěži, která měla svá vnitřní pravidla. Jakkoli to jako obhajoba neuspěje a vztek a zlobu poctivých soupeřů (pokud existovali) to nezmírní, jako náhled do reality je to nezbytné.

A co když se pletou?

Největší esa všech odvětví jsou v dnešní době prakticky pod každodenním dohledem. Musí komisařům detailně udávat místo svého pobytu, musí být k dispozici pro přepadové kontroly. Vše se zaznamenává do takzvaných biologických pasů, tedy elektronické evidence. Profesionálům to komplikuje život. Pokud změní plány, musí to vždy hlásit. Pokud zapomenou, mají problém. Ale povětšinou zůstávají minimálně na veřejnosti vstřícní. Raději budou podstupovat nepohodlí a soupeřit se sobě rovnými.
Problém nastává, pokud jsou jejich data vyhodnocena špatně. V letech 2011 a 2012 měla Mezinárodní dopingová federace pochybnosti o čistotě cyklisty Romana Kreuzigera, výkyvy v jeho hodnotách se jí zdály příliš vysoké.
Neexistovaly přímé důkazy o dopingu. V některých případech jich ovšem ani není potřeba. Stačí posudek, že anomálie je příliš výrazná, a může být uložen trest. Elitní závodník pelotonu se za pomoci právníka Jana Šťovíčka dokázal obhájit.
„Mám čisté svědomí, nejsem podvodník. Mé jméno je očištěno,“ zdůrazňoval po zproštění viny. Jeho jméno oficiálně očištěno bylo. Ale bylo tomu tak i v očích fanoušků? Nebo na něm podezření ulpělo navždy?
Aktuálně čelí nařčení i další cyklistický šampion, britský vítěz Tour i Vuelty z minulého roku Chris Froome. I jeho renomé je už pouhou zprávou o „znepokojivém“ nálezu a výzvě k vysvětlení zásadně a nenávratně otřeseno.
Strach z dopingu musí mít závodníci i opačný. Možná vědí, že by si ho nikdy nevzali, vědomě ho nepřijali. Ale co když jim ho v rivalitě někdo podsune? Co když někdo odšroubuje lahvičky s cílem nikoli vzorek vyčistit, ale naopak kontaminovat?
Poukázala na to například lyžařka Mikaela Shiffrin. „Upřímně, toho se děsím. Vždyť logicky musí být snazší něco znečistit než vyčistit,“ nechala se slyšet dvaadvacetiletá šampionka, která bude v únoru v Koreji obhajovat zlato ze slalomu.

Pozor na děti!

Takže zpátky na začátek. Až budete u televize mačkat palce, povolte je. Nic není ztraceno, nic není vyhráno. Ani po závodě. Ačkoli české barvy by snad být dopingem zostuzeny neměly. „Ruku do ohně na tomto poli asi nedá nikdo za nikoho. Věřím nicméně tomu, že u nás to dopingem promořené tak není. Nedělám si iluze, že by si někteří nepřáli si touto cestou vypomoci. Ale není to dnes laciná ani snadná záležitost,“ tvrdí Chlumský.
Čas od času zazní názor, že by se měl doping povolit a všichni by měli stejné podmínky. Věčný hon by skončil.
„To by byla cesta do pekel a na hřbitovy. Zdravotní následky jsou jasně popsané a doložené, není to opravdu nic hezkého. My všichni bychom pak léčbu zdravotních problémů dotyčných platili,“ připomíná český odborník.
Zásadní obava je, že stranou by nezůstaly ani děti. Pod vlivem ambiciózních rodičů a trenérů by se bez vlastní vůle mohly stát oběťmi. A zdravotní následky by si pak nesly do dalšího života, pokud by neskončil tragicky už během procesu.
Protože jakkoli profesionálně užívaný doping snad může výkonnost navýšit bez fatálních důsledků, amatérské pokusy mohou dopadnout daleko hůř.

***

MEDAILOVÉ POŘADÍ V SOČI

před skandálem Rusů
 země        zlato  stříbro bronz
1. Rusko        13     11      9
2. Norsko       11      5     10
3. Kanada       10     10      5
4. USA          9       7      12
5. Nizozemsko 8         7      9

                po skandálu Rusů
 země        zlato  stříbro bronz
1. Norsko       11      5      10
2. Kanada       10     10      5
3. USA          9       7      12
4. Nizozemsko 8         7      9
5. Rusko        9       3      8

7 SLAVNÝCH PODVODNÍKŮ

Lance Armstrong USA, cyklistika Sedmkrát dokázal triumfovat na slavné Tour de France, sedmkrát si k tomu pomohl dopingem. Tvrdí, že tehdy na podpůrných látkách fungoval celý peloton. O triumfy přišel.

Ben Johnson Kanada, atletika Kanada jásala nad sprinterským hrdinou z olympiády v Soulu 1988, jenže nadšení netrvalo dlouho. Šesti z osmi finalistů stovky bylo prokázáno užívání anabolik. Včetně vítěze.

Diego Maradona Argentina, fotbal Božský Diego, miláček nejen argentinských fotbalových fanoušků, byl vyloučen z mistrovství světa 1994 po nálezu efedrinu a skončila tím jeho reprezentační kariéra. Jones USA, atletika Ze Sydney si odvezla tři zlaté medaile, byla královnou her. Musela je vrátit. Ve skandálu kolem laboratoře BALCO nebyla sama, týkal se i dalších sportovců.

Justin Gatlin USA, atletika Dvakrát byl chycen s dopingem, dvakrát se dokázal vrátit a vítězit. Na atletickém mistrovství světa v Londýně 2017 navzdory silné nevoli tribun vyhrál stovku.

Alexandr Legkov Rusko, klasické lyžování V Soči vyhrál závod na 50km, pomohl štafetě ke stříbru. Nezbylo mu nic. Po dopingovém nálezu má doživotní zákaz účasti pod pěti kruhy, chtěl se odvolat.

Larissa Lazutinová Rusko,klasické lyžování V Salt Lake City 2002 dvakrát porazila Kateřinu Neumannovou, dvakrát jí sebrala radost. Později jí poslala své medaile, stříbro a bronz. Mohly za to dva pozitivní testy. JAK TO BYLO V ČESKOSLOVENSKU

Propaganda. Vládnoucí komunistická strana brala sport jako zbraň proti kapitalismu, jako zdroj radosti a hrdosti. A tak se v 70. a 80. letech dopovalo. Tajné dokumenty. MF DNES jako první zveřejnila v roce 2006 tajná schémata státem řízeného programu. Sportovcům byla podávána především anabolika dávkovaná tak, aby se z organismu dostala před startem velkých soutěží. Než sportovec odjel reprezentovat, podrobil se doma kontrolnímu testu. Pokud byl pozitivní, byl jeho výjezd pozastaven. Nejvíc odhalení. Nejčastěji testy neprošli vzpěrači a atleti. Byla to slavná doba podvodů. Českoslovenští sportovci brali medaile, lid jásal.

DRUHY DOPINGU E EPO. Podporuje vznik červených krvinek, na které se váže kyslík. V roce 2000 na něj začali být sportovci testováni. Krevní transfuze. Podobný systém jako EPO. Sportovci mají uchovanou vlastní krev s vysokým obsahem červených krvinek a pomocí transfuzí si ji vracejí do těla. Anabolické steroidy. Řadí se mezi ně například hormon testosteron, který podporuje růst svalové hmoty, zároveň urychluje regeneraci při dlouhodobé zátěži. Může ale také vyvolávat zvýšenou agresi. Užívání steroidů může poškodit především srdce a játra. Genový doping. Má to být cesta budoucnosti, kdy se podaří změnit DNA takovým způsobem, že se kýžené látky a hormony budou produkovat „přírodní“ cestou. Odhalit takový podvod bude pro komisaře opět složitější, ba nemožné. Stimulanty. Látky, které mají nabudit centrální nervovou soustavu. Patří sem například amfetamin, který má na svědomí první úmrtí spojovaná s dopingem.

Foto popis| Odhalení. Americký cyklista Lance Armstrong sedmkrát vyhrál Tour, později se v rozhovoru s Oprah Winfrey přiznal k dopingu.
Foto popis| Falešná radost. Ruský prezident Vladimir Putin gratuluje biatlonistce Olze Viluchinové ke stříbrné medaili na olympiádě v Soči. Musela ji vrátit.