ZKO ČUS Zlín

Sport a peníze

21.10. 2014
Peníze do sportu od koaliční vlády? Jenom sliby, sliby!
Téma: Ostatní
20.10.2014  prvnizpravy.cz  Strana 0  zprávy
Je až s podivem, jak opakovaně chybná, nedomyšlená, nekoncepční, nepromyšlená a hloupá rozhodnutí českých vlád v minulých letech přivedla až na samotný okraj existence tisíce sportovních klubů a tělovýchovných jednot v ČR.

Země, která měla historicky jednu z nejbohatších spolkových aktivit v oblasti sportu v rámci celé Evropy, pravděpodobně i světa, je dnes v situaci, kdy řada základních článků sportu živoří a balancujena hraně mezi další existencí a krachem.Píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Michal Kraus.

Kraus: Šance na finance pro sport v roce 2015 ještě žijí

S příchodem nové vlády a zejména po podpisu nové koaliční smlouvy v roce 2013 se zdálo, že se sportu a jeho základním článkům zvlášť začíná blýskat na lepší časy. Koaliční smlouva mimo jiné tělovýchovným jednotám a sportovním klubům přislíbila:

Budeme motivovat k vytváření finančně dostupných sportovně-rekreačních programů v rámci mimoškolní činnosti.

Chceme stabilní prostředí financování sportovních klubů s důrazem na práci s mládeží, prostředí podporující spolufinancování sportovních činností

Podpoříme občanská sdružení, spolky, neprofesionální organizace působící v oblasti sportu a tělovýchovy a jejich transparentní financování ze státního rozpočtu.

Navíc ČOV dílčí změnou loterijního zákona získal od 1. 1. 2014 možnost čerpat až 5 % ze zákonem stanoveného odvodu hazardu státu. Tedy částku kolem 400 mil. Kč ročně.

Jaká je realita?

Realita je ovšem na hony vzdálena slibům a příslibům.  Stát v roce 2014 situaci nijak zásadně nevylepšil, a to ani celkovým objemem finančních prostředků, ani změnou systému rozdělování prostředků.

Z prostředků přerozdělovaných ČOV do tělovýchovných jednot a sportovních klubů nedorazila v podstatě ani koruna. Zhruba 85% prostředků ČOV rozdělil mezi sportovní svazy podle úspěšnosti podle naprosto stejného klíče jako v příslušném programu určeném pouze pro financování sportovních svazů MŠMT, které svazy v rozhodující míře používají pro svou vlastní činnost, nikoli pro činnost TJ a SK.

Navíc ČOV více než 15% získaných prostředků „odklonil“ poněkud jiným směrem, a to i přes opakované ujišťování, že každá koruna, kterou od loterií získá, skončí v základních článcích sportu na sportování mládeže.

Kromě 10%, které si ČOV přidělil sám sobě na „vlastní projekty“, na jejichž použití se ovšem nevztahují pravidla, platná pro všechny ostatní, přidělil ČOV například 3,5 % Autoklubu ČR(!), v jehož čele dosud stojí hlavní spolupachatel zašantročení Sazky.

Autoklub, mající cca 750 klubů a pouhých 5 center mládeže, dostává od ČOV na sportování dětí a mládeže prostředky třeba na Historické rallye apod.

Sliby, chyby

Problém je v tom, že přes všechny přísliby a text koaliční smlouvy vláda do návrhu státního rozpočtu na rok 2015 navrhla pro sport méně než 3 mld. Kč. Tím se předpokládané výdaje na sport ve vztahu k celkovým výdajům státního rozpočtu dostaly pod hranici 0,25 % a vůči HDP dokonce pod hranici 0,08 %, tedy na historické minimum a částky nižší než 1/3 výdajů v roce 1989 a ? výdajů v roce 2006.  Ve srovnání se Slováky pod hranici 1/5 výdajů na sport na Slovensku (v porovnání k HDP).

Je tedy zřejmé a logické, že pokud Poslanecká sněmovna v rámci projednávání návrhu zákona o státním rozpočtu navržené výdaje na sport nenavýší alespoň o 1- 1,5 mld., bude mizérie všedního dne v tělovýchovných jednotách a sportovních klubech pokračovat. Zdroje ve státním rozpočtu na to rozhodně jsou, a to i bez zvýšení celkových výdajů státního rozpočtu.

Jsem však pevně přesvědčen, že poslanci i páni ministři zoufalou situaci českého sportu pochopí a že zejména pan ministr financí se nespokojí se svou obligátní větou – to je vina minulých vlád, ale v tomto případě milionům sportovců dokáže, že jako ministr financí umí prokazatelné a hluboké problémy s financováním také řešit. Neboť, jak pravil jeden slavný americký politik: „Můžete klamat svým počínáním některé lidi nějaký čas, některé dokonce po celý čas, ale nikdy ne všechny po celý čas.“