ZKO ČUS Zlín

Finance do sportu z loterií

14.10. 2014
Kdo sedí na penězích z hazardu jako žába na prameni? Obce nebo stát?
Téma: Česká unie sportu
13.10.2014  prvnizpravy.cz  Strana 0  zprávy
Řada českých novinářů s lehkostí sobě vlastní píše o věcech, o kterých buď vůbec nic neví, nebo mají zkreslené, nepravdivé či neověřené informace, anebo píší kraviny ve službách PR či média plánu mediálních poradců toho či onoho.

Přesně z tohoto soudku je i stať z 9. 10. t. r., zveřejněná na internetových stránkách  idnes.cz pod názvem: „Obce nám sedí na penězích z hazardu, stěžují si sportovci“. Vzhledem k slušné odborné erudici autora v oblasti sportu předpokládám, že c) je správně. Uvádí v komentáři pro Prvnizpravy.cz Michal Kraus.

Kraus: Na penězích z hazardu nesedí obce, ale stát

Už úvodní informace o tom, že Český olympijský výbor je hlavní organizací sportu v Česku, je poněkud mimo realitu. ČOV je jedním ze spolků, které se zabývají sportovní činností a jeho úkolem je zajistit přípravu a účast českých reprezentantů na olympijských hrách. ČOV sportovní hnutí v ČR ani neřídí, ani nezastupuje.

O změně loterijního zákona, který sportovnímu prostředí sebral zdroje z hazardu, nerozhodly obce, ale přijetím novely zákona o loteriích stát, tedy Nečasova vláda, Poslanecká sněmovna, ovládaná koalicí ODS, TOP 09, LIDEM a zbytku Věcí veřejných, ale též Senát, kde měla v té době většinu tehdy opoziční ČSSD.

A to je o důvod víc, aby současná vláda pod vedením ČSSD usilovala při další novele o nápravu směrem ke sportovnímu hnutí a vytvořila opět možnost přímého čerpání části výnosu z loterií přímo do sportu.

Sport změnou loterijního zákona nepřišel o 4 miliardy, jak údajně spočítali olympionici, ale o 2,5 miliardy a většinu v době přijetí novely zákona nečinily příjmy ze Sazky nýbrž z ostatního hazardu. Příjmy sportovního prostředí ze Sazky v té době činily necelých 10% z celkových příjmů z hazardu.O další více než 2 mld. Kč přišel sport zrušením investičních programů v rámci státního rozpočtu. Fakta jsou fakta a je třeba je respektovat.

Je sice pravda, že novela zákona o loteriích přiřkla obcím nové zdroje v podobě 80 procent odvodů z hracích automatů a 30 procent z loterií a kurzových sázek, avšak novelami dalších daňových zákonů včetně novely zákona o rozpočtovém určení daní na straně jedné obcím zvýšila výdaje, na straně druhé snížila některé druhy příjmů, a to jak přímo, tak i nepřímo. Je tedy logické, že obce přizpůsobily z velké části novou strukturu příjmů nové struktuře výdajů.

Obcím novelou loterijního zákona nevznikla žádná povinnost odvádět část příjmů z loterií do sportu a tvrzení, že obce sedí sportovcům na penězích z hazardu, je poněkud mimo realitu.

Memorandum podepsané za sportovní hnutí ČOV a dalšími střešními organizacemi (ČUS,ČOS atd.) a za obce Svazem měst a obcí mělo zejména proklamativní charakter a vyjádřilo ochotu a vůli zástupců sportovního prostředí (nikoli jen ČOV) a Svazu měst a obcí při financování sportu spolupracovat. Nemělo a nemá právní ani nijak závazný charakter, kterým by sportovnímu hnutí vznikl zákonný nárok na zdroje z hazardu, které plynou do rozpočtu obcí. A to tím spíše, že Svaz měst a obcí nemá pravomoc ukládat cokoli týkající věci rozpočtu daného města či obce v oblasti rozpočtu. To je dle zákona o obcích ve výlučné kompetenci příslušného zastupitelstva.

Autoři mýtu, že obce neplní svou roli při financování základních článků sportu, by také měli vědět, že obce dotují ze svých rozpočtů sport v objemu více než 12 mld. Kč ročně (z toho cca 10% jde na přímou podporu činnosti TJ a SK), což tvoří v ČR téměř 70% veškerých výdajů na sport z veřejných rozpočtů, a to včetně státního rozpočtu. Ve srovnání s průměrem výdajů obcí na sport v rámci EU, tvoří výdaje obcí v ČR na sport 70% průměru EU.

Přitom příjmy obcí ze sportu jsou pouze ve výši asi 6,4 mld. Kč, takže obce jsou jedinou institucí veřejné a státní správy, které do sportu ročně dávají víc, než z něj dostávají, a to téměř o 50%. To samozřejmě neznamená, že by obce nemohly sport podporovat ještě více.

Stát získává ročně ze sportu téměř 37 miliard Kč a na financování sportu vydává včetně daňové asignace loterijních společností pouze a jenom méně než 10 % těchto příjmů (necelé 3,5 miliardy Kč). Celkově se stát na výdajích na sport z veřejných rozpočtů podílí 22 %, tedy ve srovnání s obcemi méně než 1/3. Ve srovnání s průměrem EU je to kolem 25 % průměru EU, tedy opět výrazně méně než vychází v podobném srovnání u obcí. Je tedy zcela zjevné, že stát je hlavním viníkem nedostatku zdrojů ve sportu.

Také peníze z hazardu sebral sportovcům zákonem stát a stát by se měl s touto věcí při novele loterijního zákona popasovat, a to tím spíše, že nová Sobotkova koaliční vláda slíbila sportovnímu prostředí ve své koaliční smlouvě rozsáhlou podporu sportu, zejména na úrovni základních článků sportu, tedy v tělovýchovných jednotách a klubech.

Pokud by se naplnila vize příjmů z loterií pro sport v letošním roce ve výši 420 milionů Kč, znamenalo by to, že managementu ČOV zůstane za prsty 10% této částky, tedy 42 milionů Kč, které mohou použít na cokoli, bez jakýchkoli pravidel a zásad a bez veřejného vyúčtování. A rozhodně nikoli s péčí dobrého hospodáře. Pokud by tímto způsobem procházelo přes ČOV 33% podílu na veškerých výnosech z hazardu, zůstalo by jim za prsty téměř půl miliardy.

Jak pociťují přerozdělovací roli ČOV základní články českého sportu nejlépe vyjadřuje názorpředsedy okresního sdružení fotbalové asociace a okresního sdružení ČUS v jednom (kumulace funkcí je z důvodu nedostatku finančních prostředků) pana Antonína Kadlece ze Svitav, který vyjádřil veřejně ve Svitavském deníku mimo jiné takto: „ Praha je daleko. Český olympijský výbor problémy sportu naokresní úrovni nezajímají. Olympijský výbor je podle mého mínění nejdražší cestovka v republice anemám zatím důvod, abych tento svůj názor změnil. Kdykoli jsme po olympijském výboru něco chtěli,jak my, tak krajské sdružení, nikdy nám nevyhověl. Když už se domluví nějaké dotace, tak od tohocukne.Působí to na mě tak, že jedinou snahou je zlikvidovat okresní sdružení. Zatím se to daří jen částečně, protože naštěstí jsou pořád lidé, kteřímají o sport na nejnižší úrovni zájem. V žádném případě jsme se nedočkali toho, co jsme si slibovali. “

Je ovšem zcela zřejmé, že objem finančních prostředků, které sportovnímu prostředí v ČR poskytuje stát, je abnormálně nízký, zatímco výdaje obcí na sport snesou srovnání i s výdaji v zemích EU a útočit proti nim je zkrátka holý nesmysl.

Cílem ataku sportovního prostředí je a musí být proto stát, ale to by museli pochopit představitelé všech sportovních spolků v ČR a museli by také přestat hrát své zpravidla mediální hry nikoli v zájmu sportu v ČR, ale v zájmu vlastní touhy po moci a penězích.

Změna loterijního zákona a umožnění přímého čerpání zdrojů z výnosů hazardu sportovním prostředím alespoň ve výše uvedených objemech je stejně tak logické, jako i nezbytné a potřebné řešení.

V současnosti chybí českému sportu ve srovnání s průměrem EU 10 mld. Kč ročně. Umožnění přímého čerpání zdrojů z výnosů loterií by mohlo téměř polovinu této částky vyřešit pouhou novelou zákona o loteriích, která by vrátila možnost čerpání prostředků z hazardu přímo sportovnímu prostředí.

Ovšem má-li být čerpání zdrojů přímé, musí být skutečně přímé a pro všechny, nikoli tedy zpochybňovaným prostřednictvím jednoho z celé řady sportovních spolků, ale přímo ze státní kasy v rámci jasně stanovených, spravedlivých a transparentních pravidel.