ZKO ČUS Zlín

Kariéristé a žvanilové nejsou přínosem

20.10. 2016
Kariéristé a žvanilové nejsou přínosem


Karel Felt
PŘEDSEDA ČUS MIROSLAV JANSTA VYSTOUPIL PROTI NĚKTERÝM KANDIDÁTŮM DO ČOV:

Předseda České unie sportu Miroslav Jansta už nebude v nadcházejících volbách kandidovat na funkci místopředsedy ČOV ani do jeho výkonného výboru. „Svoji roli jsem už splnil,“ řekl v rozhovoru pro Právo. Ostře však vystoupil proti některým zájemcům o funkce, o jejichž přínosu není přesvědčen.

* Za týden budou volby do Českého olympijského výboru, proč jste se rozhodl už nekandidovat na místopředsedu ČOV a nechcete být ani ve výkonném výboru?

Do orgánů ČOV jsem vstoupil v době obrovské a všeobjímající krize českého sportu. Sport byl po krachu Sazky finančně i morálně na dně, měl pošramocené jméno a špatnou pověst. Cítil jsem, že je nutné sport, který mám rád a žiju jím, probudit z klinické smrti. To se za poslední čtyři roky podařilo. Myslím, že jsem svoji úlohu v ČOV splnil. Nyní následuje víc rutiny nežli bitev, které ostatní pokládají za předem prohrané. Na rutinu já moc nejsem. Další působení by mě zbavovalo pocitu vnitřní svobody a touhy bojovat. V České unii sportu cítím, že mám ke sportu blíž a že mohu pro sport udělat víc než v ČOV.

* Jste znám tím, že vyžadujete od lidí, s nimiž spolupracujete, velké pracovní nasazení, což ale nejen ve sportovních orgánech není vždy obvyklé. Které činovníky byste rád v ČOV viděl, a které nikoliv, protože by podle vás nebyli přínosem?

Obecně nemám rád byrokraty a aparátčíky. Mám rád lidi zapálené, jak se říká srdcaře. Rád bych viděl v ČOV lidi se zkušenostmi ze sportu, co něco už dokázali a jsou odborně fundovaní a lidsky vyzrálí. Přínosem nikdy nejsou kariéristé, přikyvovači a žvanilové, co nemají zažito to, o čem rozhodují. Týká se to sportu i politiky.

* Proto jste patřil k těm, kteří odmítli hlasovat pro zvolení advokáta Jana Šťovíčka, známého z kauz Kreuziger a Sáblíková, do Výkonného výboru ČOV za neolympijské sporty?

Doktora Šťovíčka jako právníka respektuji. Je výborný advokát hlavně na mezinárodní právo. V ČOV měl v minulém období na starosti důležitou oblast sportovní legislativy, byl předsedou Legislativní rady. V této oblasti, ale zatím zůstalo pole neorané. Není v tom nic osobního, jen si myslím, že by se sportovní legislativy měl ujmout někdo, kdo se vyzná v legislativě a má zkušenosti s její přípravou a složitými schvalovacími procesy. Být dobrý právník, vynikající advokát ještě neznamená být i dobrý legislativec. Legislativa je specifická disciplína a skutečně dobrých legislativců je v této zemi jen pár. Dali by se spočítat snad na prstech jedné ruky. V této oblasti doktor Šťovíček totálně selhal. Skomírání českého sportu se děje i kvůli spoustě zákonů, které jeho rozvoji a fungování nepřejí. To se musí rychle změnit.

* Údajně s předsedou ČOV Jiřím Kejvalem soupeříte o vliv a moc. Jaký je váš vzájemný vztah a nemají případné rozpory vliv na spolupráci ČUS a ČOV?

Můj vztah s Jirkou Kejvalem je celá léta stejný. Jsme přátelé a jeden druhého si vážíme. O moc a vliv jsme nikdy nesoupeřili a nesoupeříme. Každý máme to svoje. Jsme každý jiná povaha. A snad hlavně proto se nám podařilo za poslední čtyři roky postavit společně český sport na nohy. Česká unie sportu s ČOV dobře spolupracuje. Rozdělili jsme si kompetence a vzájemně si pomáháme.

* Nedávno jste se prý na půdě ČOV ostře střetli kvůli tomu, že prosazujete zřízení ministerstva sportu a neustále kritizujete neoprávněnou kooptaci delegátů Šťovíčka s Moučkovou do výkonného výboru ČOV?

S tou neoprávněnou kooptací Šťovíčka a Moučkové je to pravda. Existuje na to i jasné a nezpochybnitelné stanovisko ombudsmana ČOV. To je právě také jedna z věcí, která ČOV utekla kvůli špatné práci jeho legislativní rady pod vedením právě pana Šťovíčka. Kvůli ministerstvu však k žádné konfrontaci nedošlo. Všichni si uvědomují, že sport nemá na úrovni vlády a parlamentu skoro žádné zastoupení, na rozdíl třeba od kultury, a jeho postavení je nezbytné institucionálně posílit. Kdyby to někdo ze sportu popíral, byl by sám proti sobě.

* Proč je podle vás vůbec nutné zřídit samostatné ministerstvo sportu?

Sport je pro stát nesmírně důležitý. Je jedním ze zdravých základů občanské společnosti na úrovni obcí. Je jedním z hlavních faktorů zlepšení zdraví populace a prevence civilizačních chorob. Má obrovsky kladné sociální dopady. Je také zdrojem branné připravenosti a vlastenectví. Nesmíme zapomínat ani na to, že tvoří skoro 3 % HDP. Je i významným zdrojem našeho historického dědictví. Sportu se věnují milióny lidí. Ministerstvo sportu tu bylo na rozdíl od ministerstva kultury vždy, až do sametové revoluce, kdy bylo bez náhrady zrušeno ČSTV, které úlohu ministerstva sportu plnilo od 50. let. Zkrátka, když má své ministerstvo kultura, je logické, že by ho měl mít i sport. Jde o zcela srovnatelné věci.

* Chtěl byste být ministrem sportu?

Ani v nejmenším. To by mě fakt nebavilo.

* Tvrdě jste vystoupil i proti snaze ČOV prosadit do zákona o sportu, že právě ČOV by měl být vedoucí silou českého sportu?

To byl naprostý úlet a nepochopení podstaty existence a fungování českého sportu. Byl to takový sice dobře míněný, ale přece jen elitářský pohled na to, jak poměry v českém sportu zlepšit formou „zaštítění“ olympijskou autoritou. Český sport ale od nepaměti vzniká odspodu, od sportovních spolků, od dobrovolné aktivity a zájmů lidí. Platí to už od 19. století. Stavět se v božské podobě nad to, čemu se říká „občanská společnost“, je principiálně cesta do pekel. Sport je fenomén, který se nedá řídit, stejně jako se nedá řídit kultura nebo náboženství. Sport je o svobodné vůli těch, kteří ho chtějí dělat – ať už na individuální, či spolkové úrovni. Pro sport je nutná podpora, vytváření podmínek pro jeho existenci a fungování, nikoliv aby mu někdo šéfoval. Ne každý se přitom musí povinně ztotožňovat s olympijskou myšlenkou a už vůbec ne se současnou „olympijskou“ praxí. To však neznamená, že je to špatný sportovec nebo do sportu málo zapálený člověk. Zkrátka, nepokládám za vhodné omezovat rozvoj sportu na věci „olympijské“ a jiné. ČOV má své specifické úkoly a dost práce, aby je zvládal.

* Jaké jsou tedy podle vás role a úkoly ČOV, ČUS a ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, tedy státu, při řízení a financování českého sportu?

To je jednoduché a netřeba v tom hledat žádnou vědu ani ideologii. ČOV je tu od toho, aby se staral o olympijské hry, českou reprezentaci na nich a šířil myšlenky olympismu. ČUS je největší český sportovní spolek, který zastupuje zájmy většiny sportovních subjektů v České republice. Je přitom důležité, že si tento spolek zřídily samy sportovní spolky. ČUS nyní zastupuje zájmy 74 národních sportovních svazů, 8240 sportovních klubů a tělovýchovných jednot, a tím i 1,2 miliónu sportovců, a to na základě projevu jejich svobodné vůle. Úlohou státu je vytvářet lepší podmínky pro sport podle celospolečenských priorit, které určují politici. Myslím si, že v tuto chvíli jsou to tři hlavní úkoly – vyšší finanční podpora sportovních aktivit hlavně dětí, mládeže a sportovních spolků, dále zlepšení sportovní legislativy a lepší kontrola státu nad systémově a transparentně přidělenými dotacemi.

* V příštím roce půjde do českého sportu od státu šest miliard korun – je to dost, nebo málo? Kolik prostředků potřebuje český sport?

(smích) Stejně jako kultura nebo zdravotnictví je schopen sport pohltit jakékoliv množství peněz. Těch není nikdy dost. Navíc ve sportu existuje obrovský vnitřní dluh hlavně na zanedbané sportovní infrastruktuře v řádu miliard korun. Už skoro třicet let se do sportovní infrastruktury nic neinvestovalo a z více než 90 procent je zastaralá a skoro nepoužitelná. Úměrně jiným oblastem života společnosti je optimální částka tak 12 miliard. Jako má kultura.

* Máte konkrétní představu, jak by měly být finanční prostředky od státu využity?

Optimálně by měla být částka rozdělena na třetiny, na mládež a sportovní spolky, na reprezentaci a na sportovní infrastrukturu. Z konkrétních věcí je zcela nezbytné zásadně obnovit celostátní sportovní centrum v Nymburce, vodácký areál v Račicích, plavecký areál v Praze-Podolí, zimní sportovní středisko v Harrachově a také se postarat o důstojný Dům českého sportu, kde by sídlily pospolu hlavní sportovní spolky, sportovní svazy a další sportovní organizace a také tam by mohlo být muzeum českého sportu. Naše sbírky k historii českého sportu jsou rozsáhlé, celosvětově unikátní, ale nyní se válejí v zaprášených depozitářích anebo zcela mizí. I tím zaniká povědomí o naší slavné historii, národní hrdosti.

* Jak hodnotíte s odstupem času výsledky českých sportovců na olympiádě v Riu?

Naši reprezentanti opět v lidech vzbudili pocit národní hrdosti. Ani jejich úspěchy však nezakryjí, že Českou republiku reprezentovala historicky nejmenší výprava a dosáhli jsme jednoho z nejhorších umístění v dlouhé historii. Také jsme nemohli našim sportovcům fandit v žádném kolektivním sportu. Současní i bývalí špičkoví sportovci přiznávají, že u nás přestává fungovat tradičně propracovaný a osvědčený systém mládežnického sportu. Tím ubývá i sportujících dětí, které jsou základem celého systému. Jenže bez nich jednou na stupních vítězů neuvidíme žádné české sportovce.

* Zmínil jste se o skomírajících kolektivních sportech, včetně těch největších a nejpopulárnějších – fotbalu a hokeje. ČUS se daří zapojovat do sportu stále více dětí, může tedy ČUS pomoci zvednout úroveň kolektivní sportů tak, aby zase na mezinárodním poli hrály důstojnou roli?

To je jedna z našich priorit. Na podporu kolektivních sportů máme několik projektů. Jedním z nich je mimořádně úspěšný projekt Sportovní liga ZŠ o Pohár ministryně školství. Jeho prostřednictvím jsme třeba v minulém školním roce dokázali rozpohybovat v šesti vybraných sportech 112 940 dětí. Soutěží se v basketbalu, florbalu, házené, minifotbalu a volejbalu. A k tomu v atletice jako základní průpravě pro jakýkoliv sport. K tomu ještě letos přibude plavání, což sice není kolektivní sport, ale patří k základům sportovní gramotnosti. Vychovat novou sportovní generaci je však běh na dlouhou trať, a tak jsem moc rád, že spolupráce s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a osobně s ministryní Kateřinou Valachovou je na vynikající úrovni. To také nebývalo vždy zvykem… A tak žiju v naději, že časy ve sportu se postupně opravdu mění konečně k lepšímu.

***

Už skoro třicet let se do sportovní infrastruktury nic neinvestovalo a z více než 90 procent je zastaralá

Když má své ministerstvo kultura, je logické, že by ho měl mít i sport

Foto autor| Foto archiv České unie sportu (2x)