ZKO ČUS Zlín

Dobré srdce, pracovité ruce a zdravý rozum

4.10. 2016
Dobré srdce, pracovité ruce a zdravý rozum


Monika HOŘENÍ
Rozhovor Haló novin s kandidátem KSČM do krajského zastupitelstva a Senátu ve volebním obvodu č. 43 - Pardubice Pavlem Studničkou

* Před krátkým časem jste spolu se svou manželkou, též někdejší aktivní sportovkyní, oslavil 40 let působení ve sportu. Jaké změny zaznamenal za tuto dobu sport v Československu, resp. České republice?

Tak nevím, jestli začít tím pozitivním, nebo negativním. Začnu pozitivním. Tělovýchova se udržela, ač se několik vlád snažilo toto změnit, v popředí zájmu občanů. Vyrostla spousta tělocvičen, nenáročných dětských sportovišť a běžeckých tras. Logicky také postoupila technika sportovního vybavení, i když za trošku jiné peníze.
Z toho negativního bych upozornil na oblast marketingu, kdy se sportovec často stává výkladní skříní různých firem a boje o body a sekundy jsou někdy spíše bojem o »pricemoney«. Tělovýchově schází odborní pracovníci, od trenérů a cvičitelů počínaje, až po metodiky a sportovní lékaře. Státní rozpočet zatím s tělovýchovou počítá jen okrajově, i když věřím, že s příchodem nové ministryně školství přišel čas na změny.

* Jste známým trenérem Hvězdy Pardubice a váš oddíl se také věnuje tělesně postiženým sportovcům. V čem je sportovní příprava handicapovaných a nehandicapovaných sportovců stejná, v čem jiná?

Handicapovaným sportovcům se věnuji od roku 1992, s reprezentací jsem odjel i na paralympijské hry do Atlanty a podařilo se nám vytvořit pracovní tým, kde se sportovní příprava handicapovaných v řadě záležitostí podobala i sportu zdravých. Žezlo po mé trenérské a funkcionářské práci u handicapovaných sportovců převzala v roce 2003 moje dcera Eva Hrdinová, bývalá špičková atletka ve vrhačských disciplínách, a vede si velice úspěšně.

* Zmínil jste paralympijské hry v Atlantě, jak se dařilo vašim svěřencům na paralympiádě v Riu de Janeiro?Hvězdu tam reprezentoval kuželkář Jan Vaněk, který získal pěkné osmé místo. Další naši dva atleti, také kuželkáři, měli splněné kvalifikační limity, ale kvůli maximálnímu počtu tří závodníků na disciplínu se nemohli paralympiády zúčastnit. Mě potěšilo, že naši reprezentanti Martin Zach a Michal Enge měli skvělou formu a na podzimních závodech opakovaně zlepšili své rekordy až na úroveň medailových výkonů v Riu.

Ve výsledcích letošní paralympiády se bohužel odráží výrazně i stav paralympijského hnutí, kde je třeba zásadní reforma. Naši zahraniční soupeři už dávno pochopili, že špičkový sport postižených musí dostat výrazně větší podporu, jinak se těžko v tvrdé zahraniční konkurenci v budoucnu prosadí.

* Kriticky jste zhodnotil neúčast ruských atletů na LOH v Riu. Mám obdobnou otázku týkající se ruských paralympioniků. Ti byli vyloučeni z tohoto světového soutěžení všichni.
Jaký na to máte názor?

To, co se stalo na paralympiádě i olympiádě v Riu, nemá, myslím, v historii těchto soutěží obdoby. Vyloučení celého státu na principu kolektivní viny nemá oporu v žádném ze základních materiálů olympijského hnutí. I když chápu problematiku užívání nedovolených prostředků, není podle mě možné, aby se princip viny přenesl i na ty, kteří se z pohledu užívání dopinkových prostředků neprovinili. Musím odsoudit rozhodnutí neumožnit start ruských sportovců. Mezi sportovci se záležitost vyloučení často probírá a většinový názor je podle mě nesouhlas.

* Připomněl jste, v odkazu na starověké hry, jak je škoda, že se olympijských her mohou účastnit země, jejichž vojáci bojují ve válkách, které nelze nazvat obrannými. To by se pak olympijských soutěží nemohli účastnit sportovci američtí či mnozí evropští…

Víte, války jsou strašná věc. Sám se cítím být spíše pacifistou a v žertu občas říkám, že bych povolil jako zbraně pouze luky a šípy, maximálně prak. Ale ono to tak veselé není. Minulé století zaznamenalo tolik válečných konfliktů jako nikdy v historii, a neštěstí prožívají dosud miliony občanů po celém světě. Dávám za vinu politikům, že někde v krytu a bez nebezpečí rozhodují o životech lidí v celých státech a lokalitách.
Jsem šťastný, že se naše země válečným konfliktům po mnoha desetiletí vyhnula a vůbec se mi nelíbí »výlety« našich českých vojáků na zahraniční mise. Nepodařilo se, žel, když skončila éra Varšavské smlouvy, ukončit i činnost NATO. Stovky amerických vojenských základen po celém světě nejsou vyváženy, budí spíš obavy než pocit bezpečí.

* Kromě toho, že jste celý den mezi sportovci na trénincích, jste také členem krajské sportovní komise, zastupitelem obvodu Pardubice 5 a členem jeho školské komise či místopředsedou krajské organizace České unie sportu. Jaký je váš recept na zvládání tolika úkolů?

Ony ty funkce přišly postupně jedna za druhou a často na sebe navazovaly. Řešil jsem problematiku okolo školství a sportu, ale samozřejmě i třeba záležitosti výstavby, údržby a rekonstrukcí sportovišť. Musím přiznat, že letošní rok byl na splnění všech úkolů velice náročný, a k tomu spoustu času musím věnovat přípravám na volby do Senátu ČR. Také si myslím, že jsem letos trochu ošidil své svěřence, přeci jen nějaký čas jsem musel věnovat jiným povinnostem. Žádný konkrétní recept nemám. Snažím se toho stihnout co nejvíc.

* Vyjadřujete se velmi jasně k tíživé sociální situaci mnohých občanů v ČR. Jak se snažíte pomáhat ve funkcích, jež nyní zastáváte?

Kritizovat současné dění v naší zemi umí téměř každý. Daleko méně lidí má tu možnost ovlivňovat život svůj, své rodiny, své obce nebo města, či dokonce celé země. Tu možnost mají především v demokratické společnosti zástupci občanů, zastupitelé, poslanci, senátoři, vláda atd. Čtvrt století jsem dostal tu možnost vstupovat jako zastupitel Statutárního města Pardubice a zastupitel městského obvodu Pardubice 5 alespoň do vyhlášek, ale také do rozhodnutí o záležitostech, které jsou v kompetenci těchto orgánů. Do svého volebního programu jsem zapracoval deset záležitostí, které pálí většinu našich obyvatel.
Rozhodně mám zájem podpořit růst zaměstnanosti občanů v regionu rozvojem malého a středního podnikání. Rozhodně budu prosazovat další rozvoj učňovského školství v návaznosti na výrobní sféru. Rozhodně budu bojovat za lepší podmínky a důstojný život seniorů a handicapovaných spoluobčanů. Chci podporovat postupné a bezplatné školství pro všechny. Mám zájem prosazovat potravinovou soběstačnost země výraznou podporou českého zemědělství. Samozřejmě budu podporovat cílené sociální služby, prosazovat právo na práci a spravedlivou mzdu.
Mám zájem podpořit vznik referenda k dalšímu osudu zákona o tzv. církevních restitucích a samotné referendum jako platný zákon. Výrazně chci podpořit kvalitní a dostupné zdravotnictví ve všech oblastech a také budu prosazovat bezpečnost našich občanů ve všech formách. Posledním bodem je ochrana životního prostředí, například proti přeměně zemědělské půdy a lesních porostů na průmyslové oblasti. Mým životním krédem zůstává – Dobré srdce, pracovité ruce, zdravý rozum.

* Jak reagují voliči a voličky na předvolebních mítincích?

Senátní kampaň od samého začátku byla pro mě dobrou školou. Absolvovali jsme semináře, školení a setkání kandidátů, pracovali s námi odborníci v různých oblastech života a i konfrontace názorů s dalšími 26 kandidáty byla ukázkou demokracie a snahy věcem pomoci a něco pro lidi dělat.
Projel jsem výraznou většinu z 81 obcí a měst mého obvodu č. 43 – Pardubice a mám pocit, že nás lidé chápou a že nás budou volit. Děláme politiku S lidmi a pro lidi, a tak to chce jen vzít volební lístky do Senátu (v tomto volebním obvodu s číslem šest) a do krajského zastupitelstva s číslem 37 a vhodit je do urny.

Nepodařilo se, když skončila éra Varšavské smlouvy, ukončit i činnost NATO. Stovky amerických vojenských základen po celém světě nejsou vyváženy a budí obavy.

To, co se stalo na paralympiádě i olympiádě v Riu, nemá v historii obdoby. Vyloučení celého státu na principu kolektivní viny nemá oporu v žádném ze základních materiálů olympijského hnutí.