ZKO ČUS Zlín

Vaše názory, dopisy čtenářů

29.8. 2016
Vaše názory, dopisy čtenářů


Vaše názory nás zajímají!

Pište, volejte, mailujte: Za Pasáží 1609, Pardubice 530 00, redpa@mfdnes.cz, tel. 467303111

Olympijský park dokonalý nebyl

Pardubický olympijský park skončil, a než se začnou rozlehat rány způsobené bitím v prsa našich politických představitelů, že oni to celé vymysleli, a než si začnou připínat pomyslné metály, tak Vám všem chci něco říct a závěrem vedení města k něčemu vyzvat.
Vše, co píšu, je nutné nahlížet skrze prizma, že pro rodiče a děti a obecně pro návštěvníky byl tento projekt velice pestrá podívaná s možností si spoustu atrakcí i vyzkoušet. Pro netradiční sporty to byla možnost více se dostat do povědomí lidí. Za návštěvníky bych se tedy nebál dát pardubickému Rioparku 99 % v úspěšnosti.
Byl jsem u toho, když se to rodilo, a tak jsem sledoval ten trochu řízený chaos téměř od začátku.
Jsem totiž členem jednoho atletického klubu, který byl osloven, zda se tohoto olympijského jarmarku chce účastnit. Stejně jako ostatní kolegové jsme byli k projektu rezervovaní. Zástupci města nám nedokázali říct nic jistě a změna stíhala změnu, ale nakonec jsme myšlenku podpořili a připojili se. Na dalších jednáních bylo uvedeno, že kluby nedostanou za celé zajištění průběhu akce nic, že s tím rozpočet nepočítá, jak to zajistí, je jen na nich. Jelikož se to klubům příliš nelíbilo, tak město přišlo s motivačním elementem, který byl vtělen do smlouvy o každoroční dotaci pro zajištění chodu sportovních klubů.
Je to zde uvedeno jako podmínka, že se klub zavazuje poskytnout potřebnou součinnost s městem na zajištění Olympijského parku.
Když vzpomenu slova manažera projektu, že to město v podstatě dělá pro kluby, že mají možnost se prezentovat, tak zde město také zároveň dává nůž na krk všem klubům, které by v případě odmítnutí účasti mohly o dotaci přijít. Jen dodám, že bez dotací se dětské pohybové aktivity v této době téměř neobejdou. Na organizaci celé akce byla vyčleněna část úředníků pardubického magistrátu a najata část dalších. Tito lidé měli za svou práci normální plat, i když přiznávám, že pracovali hodně přesčas, odhodlaně a zapáleně. Dostali ošacení, stravu a pojištěni byli z titulu svého zaměstnání. Pak zde byli dobrovolníci, kteří za svou práci dostali oblečení, svačinu a oběd, byli pojištěni proti úrazu a na závěr snad mají mít nějakou oslavu jakožto odměnu.
A nakonec nejnižší kasta, které jsem byl členem i já sám. To byli de facto profesionálové, lidé přímo ze sportovních klubů, kteří se v daném sportovním odvětví pohybují. Právě tito lidé zajistili celou náplň tomuto projektu. Bez nich by to zde nemohlo vůbec fungovat. Proto je právě paradoxní, že k těmto lidem zde byl nejhorší přístup. Tito lidé nedostali ani ošacení, aby to vypadalo, že jsou členy týmu, ani nedostávali svačinu a oběd. Pitný režim si během horkého dne museli zajistit sami, když náhodou zrovna měli čas a nemuseli se věnovat stovkám návštěvníků. Neměli zajištěno žádné pojištění pro případ úrazu, a co víc - za úraz, který by se stal nějakému návštěvníkovi v jejich péči, měli ručit sami.
Naprostá absence zaměstnaneckého poměru také pomohla tomu, že členové sportovních klubů nemuseli dodržovat přestávky a někteří včetně mě jeli v kuse.
A závěrem zmíním ještě jeden speciální případ „pracovníků“, kteří se na této akci politicky perfektně přiživili. Pro politiky byl tento projekt dar z nebes. Stačilo pro ně podepsat smlouvy s ČOV, rozdělit úkoly a již to jelo samo. Dále stačilo se ve vhodné okamžiky ukazovat na veřejnosti v parku a veřejná publicita je zajištěna a ruku v ruce s ní i hlasy v blízkých volbách.
Když se akce lepila a získávala konkrétní rozměry, tak si někdo z hlavních aktérů uvědomil, že akce může propadnout, a tak je potřeba jí zajistit nějaké návštěvníky na jistotu. Těmito návštěvníky se staly děti z příměstských táborů.
Přesně proto byla stanovena doba atrakcí v parku od 9 do 16 hodin.
Aby se park naplnil dětmi. Nikdo tenkrát neočekával, že se akce zúčastní okolo 300 000 lidí. Bylo nám řečeno, že zde hlavně budeme pro příměstské tábory, a když přijde někdo z veřejnosti, tak chvíli počká, aby si mohl sport taky vyzkoušet.
Jenže předpoklady vzaly za své. Nakonec bylo těch pár stovek dětí z příměstských táborů mnohonásobně převýšeno právě širokou veřejností. Celá akce proběhla ku spokojenosti návštěvníků právě díky obětavé práci těch, kteří měli ty nejhorší podmínky a často zadarmo dřeli jako nevolníci.

— Filip Sedlák, zastupitel MO Pardubice I a člen atletického klubu AC Pardubice

Riopark Pardubice se jasně povedl

Olympijský park v Pardubicích byl obrovský úspěch. Při velké akci se občas něco nepovede, tady těch trochu nepovedených věcí vyplývajících především z obrovského počtu návštěvníků bylo opravdu minimum. Akce byla připravována bez jakýchkoli předchozích zkušeností, proto ta řada změn, ale většinou ku prospěchu věci.
Je pravda, že ve smlouvě o poskynutí dotace pro pardubické sportovní kluby je uvedeno: „Příjemce se zavazuje poskytnout potřebnou součinnost poskytovateli dle jeho pokynů s přípravou a realizací projektu Olympijský park Pardubice 2016, spolupráce příjemce s poskytovatelem spočívá především v participaci příjemce na přípravě, organizaci a faktické realizaci sportovní části programu olympijského parku, v jejímž rámci budou veřejnosti prezentovány olympijské i další sporty.“ Ale to přece není vydírání či výhružka, to je dohoda na oboustranně prospěšné věci.
Také jsem strávil několik hodin (v několika dnech, kdy jsem měl čas) u stánku a vysvětloval návštěvníkům parku, co je orientační běh (a také občas v bílé košili, a dokonce v kravatě).
V našem klubu jsme do toho nešli z povinnosti, ale ze zájmu. U stánku číslo 9 jsme měli stále 5 až 6 lidí - trenéry, veterány, dorostence i žáky. A že za to nic nedostali? Na to jsme ve sportu zvyklí, bylo nám ctí se takové akce zúčastnit. A k pojištění: Členové ČUS (skoro všechny sportovní kluby) jsou buď přímo, nebo prostřednictvím svého sportovního svazu pojištěni, pojistka se týká úrazu i účastníků náborových akcí.
Ekonomika akce bude určitě jiná, než bylo dopředu plánováno. Výnosy z prodeje účastnických karet určitě byly vyšší, vyšší byly ale i provozní náklady (třeba jen byl vyšší počet diplomů a medailí).
To vše je v tuto chvíli určitě brzo hodnotit. Město po vyhodnocení určitě najde způsob, jak ocenit (třeba i finančně) sportovní kluby, které táhly celou tuto akci. A uvnitř klubů se určitě najdou cesty, jak odměnit ty, kteří po 16 dnů tuto akci zajišťovali. Je ale pravdou, že slova šéfů organizačního štábu, že věci, které se pro jednotlivé sporty pro olympijský park pořídily, zůstanou nadále pro sport, asi ve většině případů neplatí, protože po návalu na jednotlivých sportovištích se za těch 16 dnů fyzicky odepsaly. A nejen to, co bylo pořízeno přímo pro park, ale i to, co kluby do parku přinesly ze své výbavy (třeba náš klub odepsal úplně novou termotiskárnu výsledků, jejíž životnost je cca 15 tisíc výtisků, my jsme natočili za 16 dnů skoro 20 tisíc výtisků).
Strefovat se do politiků je jednoduché. Politici ale museli mít odvahu do toho jít (a to moc měst, která byla před rokem oslovena, nebylo).
A politici dokázali vybrat velmi vhodného člověka jako šéfmanažera - Pavla Staru. To je ten člověk, kterému bychom měli všichni (politici, sportovci, sportovní kluby, veřejnost) za organizaci této skvělé sportovní (a společenské) akce poděkovat. S většinou věcí napsaných Filipem Sedlákem lze sice souhlasit, mrzí mě ale, že se do některých věcí pustil tímto e-mailem, který směroval sdělovacím prostředkům.
Organizační štáb určitě udělá jak věcné, tak i ekonomické vyhodnocení celé akce. A na schůzce zástupců sportovních klubů, které se na olympijském parku podílely, se výše uvedené věci určitě budou řešit. — Petr Klimpl, předseda OK Lokomotiva Pardubice a zastupitel města za ODS