ZKO ČUS Zlín

DĚJINÁM ANI ZÁTOPEK NEUTEKL

16.8. 2016
DĚJINÁM ANI ZÁTOPEK NEUTEKL


HRA LUĎKA MÁDLA

Tečka. Odstavec. Pákou posunul válec psacího stroje zase na začátek řádky. Všiml si, že mu na stránce zbývají jen dva palce místa, a tak už hlášení jen stručně zakončil: „Bydlí v maringotce za obcí – pouze chodí do vesnice nakupovat věci k živobytí a čisticí potřeby.“ Vypracoval: kpt. Stejskal Jiří. Vytáhl papíry i s průklepáky ze stroje, podepsal se, típl retko a vše odeslal na krajskou správu do Hradce Králové.
Takhle svitavské oddělení Státní bezpečnosti monitorovalo činnost čtyřnásobného olympijského vítěze Emila Zátopka v roce 1970. Po svém politickém angažmá v éře pražského jara musel coby plukovník opustit armádu a nastupující normalizační realita ho vytěsnila do maringotky Geologického průzkumu. Místo olympijských kongresů teď objížděl jiné štace: Osík u Litomyšle, Vendolí na Svitavsku, Jedlovou, Bohuslavice na Náchodsku…
„K osobě Zátopka D-pramen připomněl, že poměrně dosti propadl alkoholu – ví prý Zátopek o tom, že je sledován orgány bezpečnosti, a proto by se nerad dostal do nějaké horší situace,“ uvádí záznam z 21. září 1970.
V tom se slavný atlet nemýlil. Kam se maringotka hnula, tam cestovali i jeho spolupracovníci. A jeden z nich fungoval jako D-pramen, důvěrník Státní bezpečnosti. Spis, který je uschován v Archivu bezpečnostních složek, jeho příjmení uvádí, ale není podstatné. Důležitý je muž, na kterého „pramen“ donášel: Emil Zátopek.
Jeho jméno se na nás teď valí odevšad. Z komiksu autorské dvojice Jan Novák a Jaromír 99, z knížky Emil Běžec od Pavla Kosatíka nebo z televizního dokumentu Davida Ondříčka. Sté výročí narození by sice Zátopek slavil až za šest let, leč Český olympijský výbor spustil marketingovou kampaň postavenou na jeho odkazu už nyní, v souvislosti s olympiádou v Riu.
Představovat Emila Zátopka snad netřeba. Neopakovatelná kombinace tří zlatých medailí, jež na olympijských hrách roku 1952 v Helsinkách získal v bězích na 5000 a 10 000 metrů i v maratonu, z něj v součtu se zlatem a stříbrem z OH 1948 v Londýně činí patrně nejlepšího vytrvalce všech dob.
Jenže šílení dějin ani on utéct nemohl. V časech jeho největších vítězství tu filozofové třídili železný šrot. A až na okraj společnosti nakonec doba vytěsnila i svého rozporuplného hrdinu Zátopka. Snad i těch pár, byť třeba pokřivených, vět a odstavců z estébáckého spisu nám možná umožní lépe pochopit, jak se Zátopek zachoval v Palachově případu nebo proč později schválil československý bojkot OH 1984 v Los Angeles.
„Z celkové debaty o politické činnosti je zřejmé, že Zátopek nesouhlasí s politikou strany a vlády. Nechtěl by se však dostat do horší situace, než je. V tomto směru se neshodl s (cestovatelem) Hanzelkou, který má zájem aktivně pracovat proti našemu zřízení,“ nahlásil v květnu 1970 další práskač s krycím jménem Sáša, který dostal za úkol vyzvědět, o čem olympijský vítěz hovořil na návštěvě u svitavského lékaře Kosíka, jehož znal z dřívějška coby atletického rozhodčího.
V červenci 1970 zase kapitán Eman Hanyk zapsal: „Přítomný byl také další pracovník (…) a Emil Zátopek, celý ušpiněný od oleje. Reagoval tím, že nechce o politice hovořit, neb dnešní situace jest taková, že se nechají očekávat politické procesy, že on sám se tomuto asi nevyhne a z těchto důvodů musí být velmi opatrný.“
Za Zátopkem chodili studenti pro podpis, lidé z vesnic ho zvali na zabijačky. Všechno odmítal, nechtěl se už nijak zaplést.
To v roce 1952 se moci postavil čelem. Když před odletem na olympiádu do Helsinek zjistil, že z politických důvodů vypadl z výpravy další atlet Stanislav Jungwirth, Zátopek oznámil vedení, že v tom případě on do Finska také nepoletí. To všechno v době, kdy fotbalista Josef Bican skládal uhlí v holešovickém přístavu a hokejoví mistři světa rubali v Ralsku uranovou rudu. Zátopek si ovšem po třech dnech vymohl svou, do Helsinek letěl i s Jungwirthem, a když se vrátil se třemi zlaty, byl už nedotknutelný.
Dva roky předtím, krátce po vynesení hrdelního rozsudku nad Miladou Horákovou, ovšem Rudé právo otisklo Zátopkovu citaci: „… toť příkaz, který vyplývá z poctivé práce všech našich dělníků pro nás vojáky, aby pokojný život byl zachován.“ Vdova Dana Zátopková k tomu dnes podotýká, že Emil nic takového neřekl a novináři si slova schvalující popravu údajně vymysleli.
Zátopek se výrazně politicky angažoval v roce 1968. Podepsal výzvu Dva tisíce slov, manifest pražského jara, a po srpnovém příjezdu okupačních vojsk pak jako sportovec slavný i v Sovětském svazu vysvětloval v ulicích rudoarmějcům, že jde o omyl a Československo žádná kontrarevoluce nezachvátila.
Poté co se upálil Jan Palach, označil poslanec Vilém Nový právě Zátopka za člena skupiny, jež prý měla Palachovi namluvit, že se v rámci provokace může polít „studeným ohněm“, který sice hoří, ale jakožto kejklířská rekvizita ho nespálí. Všech pět takto nařčených osob, tedy spisovatelé Vladimír Škutina a Pavel Kohout, studentský vůdce Lubomír Holeček a s nimi Emil Zátopek a šachista Luděk Pachman, podalo na poslance Nového žalobu.
U soudu se případ dočkal nečekaného rozuzlení. „Hned po zahájení vyskočil z lavice žalobců slavný běžec, dospěchal k obžalovanému a za stálého pumpování jeho pravicí se mu v slzách omlouval, že v jeho osobě urazil celý předvoj našeho lidu, rodnou stranu. Nato svou žalobu kajícně stáhl a naše pak soud už hladce zamítl,“ zavzpomínal Pavel Kohout na Zátopkův úhybný manévr ve své „trilobití“ rubrice v Mladé frontě Dnes.
Soud se konal v létě 1970, Zátopek k němu tedy přijel z geologického vrtu. Pár měsíců „ve vyhnanství“ ho zjevně dokázalo zlomit. Politicky atlet otočil i podle udavačova hlášení ze září téhož roku. „Zátopek se vyjádřil, že v lednu 1968 měli pozavírat 11 osob, které toto všechno vyvolaly, a mohl být pokoj. Ohledně podpisu 2000 slov se zmínil, že jej k němu vybízel přímo sám Vaculda.“
Spisovateli Ludvíku Vaculíkovi prý ustoupil a podepsal, aby měl od něj klid. Zátopek v maringotce též údajně rozebíral, že Dva tisíce slov podepsal i Jiří Raška, olympijský vítěz ve skoku na lyžích, jenže jakožto vyučený soustružník nebyl prý podle Zátopkova výkladu trestán režimem tak přísně jako on, armádní důstojník.
V červenci 1971 se Rudému právu přihlásil Zátopek k věrnosti socialismu, distancoval se od Pachmana, Kohouta i dalších a pochválil si své nové zaměstnání. V maringotce si přesto pobyl až do roku 1975, kdy mu nabídli práci v dokumentačním středisku Českého svazu tělesné výchovy.

***

JAKÁ KONTRAREVOLUCE?

Emil Zátopek se výrazně politicky angažoval v roce 1968. Podepsal výzvu Dva tisíce slov a po srpnovém příjezdu okupačních vojsk pak byl často viděn v ulicích, kde o situaci debatoval s českými studenty (na snímku) a jako sportovec slavný i v Sovětském svazu vysvětloval také rudoarmějcům na tancích, že jde o omyl a Československo žádná kontrarevoluce nezachvátila

Na prostředním snímku je Zátopek 19. září 1968 se svojí ženou Danou a gymnastkou Věrou Čáslavskou (třetí zleva) při přijetí prvním tajemníkem ÚV KSČ Alexandrem Dubčekem (druhý zleva). Vlevo je skokanka do vody Milena Duchková, která se stejně jako Čáslavská stala v říjnu na OH 1968 v Mexiku olympijskou vítězkou.