ZKO ČUS Zlín

Dětí nejeví o sport zájem

12.7. 2016
Generace dnešních dětí nejeví o sport velký zájem



Petr KADEŘÁBEK, moderátor
--------------------
Generace dnešních dětí nejeví o sport velký zájem. Co by je mělo přimět k tomu, aby vstaly od počítačů a tabletů a rozpohybovali své tělesné schránky? Odpověď je jednoduchá. Sport je musí začít bavit. A to je úkol pro trenéry v jednotlivých klubech, aby připravili pro děti zábavné tréninky. Příkladem může být práce florbalového trenéra dětí pražské Sparty Michala Eisenkolba, vítěze ankety Díky, trenére. Právě za ním jsme se vypravili s reportážním mikrofonem. Příjemný poslech přeje Petr Kadeřábek.
V pražské hale na Podvinném mlýně se právě chystá trénink. A já ještě předtím, než přijdou děti, tak se za Michalem zastavím. Protože tady vidím přichystáno na trénink spousty propriet. Co všechno je potřeba přinýst na takový nejlepší trénink?

Michal EISENKOLB, florbalový trenér dětí pražské Sparty, vítěz ankety Díky, trenére
--------------------
Já si myslím, že na tréninky je potřeba přinést to, co se najde. Já používám úplně všechno. Teď zrovna tady mám plechovky.

Petr KADEŘÁBEK, moderátor
--------------------
Já koukám, že jsou tady plechovky jakoby od barvy.

Michal EISENKOLB, florbalový trenér dětí pražské Sparty, vítěz ankety Díky, trenére
--------------------
Jo, to jsou.

Petr KADEŘÁBEK, moderátor
--------------------
Zhruba taková půlkilovka.

Michal EISENKOLB, florbalový trenér dětí pražské Sparty, vítěz ankety Díky, trenére
--------------------
Je to asi něco málo přes půl kila, sedm set by to mělo bejt. A jsou to nový plechovky, se kterejma tady budeme dělat nějaký cvičení. Prostě to je pořád o tom, že vymejšlíme další a další věci, který by ty děti bavily, no.

Petr KADEŘÁBEK, moderátor
--------------------
Zatímco malí florbalisté ve věku od deseti do třinácti let se převlékají v šatně, Michal Eisenkolb ukazuje na hustě popsaný arch papíru. A vysvětluje svým dvěma trenérským kolegům, co přesně budou s dětmi během devadesátiminutového tréninku dělat.

Michal EISENKOLB, florbalový trenér dětí pražské Sparty, vítěz ankety Díky, trenére
--------------------
Jo, tajde to, tahle ta bagovka by měla bejt tři barvy. Budou hrát všichni proti všem vlastně jakoby, my určíme na začátku, kdo bude bránit.

Petr KADEŘÁBEK, moderátor
--------------------
Děti už přicházejí z šatny, pozdraví se s Michalem, odkládají florbalky a dežony s pitím a trenér už jim rozdává rozlišovací dresy.

Michal EISENKOLB, florbalový trenér dětí pražské Sparty, vítěz ankety Díky, trenére
--------------------
Každej si vemte jeden. A dáme, dáme si ty, dáme si ocásky, jo? Tak si to dejte za pas.

osoba
--------------------
Jo.

osoba
--------------------
Já chci ...

osoba
--------------------
My půjdeme jeden ...

Petr KADEŘÁBEK, moderátor
--------------------
Tak, trénink začíná rozběhovou částí, kde všechny děti mají za pasem rozlišovací dres a účelem toho je vzít ten rozlišovací dres svému spoluhráči nebo protihráči a hodit ho na zem. Jakmile ten rozlišovací dres spadne na zem, tak jeho majitel musí rychle přeběhnout mantinel, udělat tam dva dřepy s výskokem, a pak se může zase po zandání dresu za pás vrátit do hry. A nutno dodat, že Michal se téhle té hry na honěnou, na rozběhání, zúčastní také a právě přišel o dres, takže udělal dva dřepy a už se vrací do hry.

Michal EISENKOLB, florbalový trenér dětí pražské Sparty, vítěz ankety Díky, trenére
--------------------
Osm, sedm, šest, tak, sedněte si, sedněte si v klidu na zem všichni. Tak, a poslouchejte mě teďko dobře, jo? Rozdělíme se na tři skupiny teďko a budou tři stanoviště. Takže tohle stanoviště už by vám mělo bejt jasný, přestaň s tím balonem, už by vám mělo bejt jasný, podle toho, jak vidíte, jak je postavený. Jo? Tady ...

Petr KADEŘÁBEK, moderátor
--------------------
Michal vysvětluje dětem, co na kterých stanovištích rozmístěných po celé ploše florbalového hřiště budou dělat. Mě samozřejmě zajímá nejvíce to, kde jsou plechovky. Ty jsou vystavěny do dvou pyramid. Malí florbalisti jsou rozděleni do dvou družstev a jeden po druhém musí po přihrávce od spoluhráče udělat kličku mezi kužely, pak v plné rychlosti vystřelit a pokud možno trefit plechovku. Vyhrává to družstvo, které z podložky sestřelí všechny plechovky, a hned na začátku je vidět, že to holky i kluky ohromně baví.

osoba
--------------------
Já jdu první.

osoba
--------------------
Ne, já jdu první.

osoba
--------------------
Já jdu první.

/ Ukázka /

osoba
--------------------
Já se nestrefím.

Michal EISENKOLB, florbalový trenér dětí pražské Sparty, vítěz ankety Díky, trenére
--------------------
No, Peťo, to byl slušnej zásah. Ale snažte se to dělat v jednom tahu, jo? Ne se zastavit před tou střelou. Zkus to udělat tak, aby ses u toho vůbec nezastavil. No, ty máš víc štěstí než rozumu. Hezky, dobře Láďa.

Petr KADEŘÁBEK, moderátor
--------------------
Tak, jak se ti sestřelovaly nový plechovky?

osoba
--------------------
Jo, dobrý.

Petr KADEŘÁBEK, moderátor
--------------------
Když se řekne Michal, tak baví tě to s ním, ty tréninky?

osoba
--------------------
Jo, moc.

Petr KADEŘÁBEK, moderátor
--------------------
A je to hodně pestrý? Nebo co děláte o tréninku?

osoba
--------------------
Jo, vždycky jako různě tak. Vždycky něco jinýho a když děláme to samý cvičení, tak se k němu přidávají jakože i jiný věci.

Petr KADEŘÁBEK, moderátor
--------------------
Těšíš se na trénink?

osoba
--------------------
Hm.

Petr KADEŘÁBEK, moderátor
--------------------
Kolikrát trénuješ tejdně?

osoba
--------------------
Třikrát tejdně.

osoba
--------------------
Michal je super. Děláme skoro každej trénink něco jinýho. A teď v poslední době málo hrajem, ale líbí se mi, že teď hodně děláme i ty technický věci.

Petr KADEŘÁBEK, moderátor
--------------------
Děti mi potvrzují to, co je na první pohled zřetelně viditelné. Trénink je opravdu ohromně baví. Po celou dobu, a to na všech stanovištích, si každé cvičení užívají. Nevím, jestli je to mou přítomností, ale ani jeden z malých svěřenců Michala nevypustí ani jedno cvičení. Když něco pokazí, Michal i oba další trenéři jim vysvětlí, proč se tak stalo a povzbudí do dalšího tréninku. Nejsmutnější jsou děti, když se blíží konec tréninkové jednotky.

Michal EISENKOLB, florbalový trenér dětí pražské Sparty, vítěz ankety Díky, trenére
--------------------
... sebereme všechny pomůcky, co jsme měli, a potom si dáme výklus a strečink, a to už pudeme ven, jo?

Petr KADEŘÁBEK, moderátor
--------------------
Michale, hodina a půl utekla. Jak dlouho se na to připravujete, na takovouhle tréninkovou dávku?

Michal EISENKOLB, florbalový trenér dětí pražské Sparty, vítěz ankety Díky, trenére
--------------------
Většinou aspoň den předem to mám jako promyšlený, co se bude dělat, a ještě během dopoledne, když mám chvilku času, tak to doladím lehce. A pak je to ještě závislý na tom, kolik mi přijde dětí. My naštěstí máme docela dobrej systém omluvenek tady, takže vím plus, mínus, kolik mi jich přijde, a na základě toho můžu udělat cvičení.

Petr KADEŘÁBEK, moderátor
--------------------
Děti vlastně znaly všechny cvičení, které dnes dělaly, ale samy mi potvrdily, že prakticky každý trénink dělají něco jiného. Kam na ty nápady chodíte?

Michal EISENKOLB, florbalový trenér dětí pražské Sparty, vítěz ankety Díky, trenére
--------------------
Něco mám v hlavě, něco mě napadá, tak jako když se koukám kolem sebe, protože tady se dá opravdu použít úplně všechno, jenom člověk musí přemejšlet dětskejma očima a přemejšlet o tom, co by je mohlo bavit. To je, o tom to celý jako u mě je, no.

Petr KADEŘÁBEK, moderátor
--------------------
Co je pro vás největší odměnou, když děláte tuhle trenérskou práci?

Michal EISENKOLB, florbalový trenér dětí pražské Sparty, vítěz ankety Díky, trenére
--------------------
Pro mě je největší odměnou to, že mi sem ty děti choděj, že si spolu rozumíme, že mám kolem sebe fakt partu dětí, který jako mám rád a oni maj rádi mě. To je nejvíc pro mě. To jako já nepotřebuju žádný ceny. Já nepotřebuju, aby mě někdo plácal po zádech.

Petr KADEŘÁBEK, moderátor
--------------------
Reportáž s námi společně poslouchal také předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval. Pane předsedo, co jste říkal vlastně tomu, jak děti mají rádi svého trenéra, jak se těší na tréninky? Je to právě to, co vy sám byste očekával od těchhle těch trenérů dobrovolníků, kteří, asi se mnou budete souhlasit, hýbou tím českým sportem, co do výchovy dětí?

Jiří KEJVAL, předseda Českého olympijského výboru
--------------------
Tak, ta reportáž skvělá, takhle přesně by to mělo vypadat na každým tréninku a to je snem, myslím, každého rodiče, každého dítěte i každého sportovního funkcionáře, aby měl takového trenéra, který tím žije, kterého to baví a pro kterého ten svět sportu, ale i ten dětský sport, prostě je všechno.

Petr KADEŘÁBEK, moderátor
--------------------
Český olympijský výbor dbá na to, aby zviditelňoval a podporoval právě tyhle ty trenéry, na kterých, co si budeme povídat, opravdu stojí to, zda budou naše děti obézní či nebudou, zda se budou umět hýbat či nikoli. Co vám brání, abyste ještě více podporovali tyhle ty hybatele českého sportu?

Jiří KEJVAL, předseda Českého olympijského výboru
--------------------
Bohužel v poslední době je takovýchhle trenérů pořád míň a míň, protože doba se postupem času komercionalizuje. Ostatně v minulém režimu byl propracovaný systém dobrovolných trenérů, byl vypracovaný určitý systém i jejich odměňování nebo jejich uvolňování z práce a tak dále, tohle to počátkem devadesátých let zmizelo, dneska už máme pětadvacet let od revoluce, ty lidi, kteří tomu obětovali svůj život, nám..., ...s pomalu opouštějí a ta nová mladá generace funguje na jiných principech. Málokdo si umí představit svoji práci vlastně úplně zadarmo, bez nároku na odměnu. Navíc se nám tady přidává další fenomén, a to je vlastně odpovědnost za děti. Ne, že by v minulosti nebyla, ale teďka je to pořád složitější a složitější. Když máte partu dvaceti dvanáctiletých dětí, tak to je jako pytel blech. A to, že se může stát jakýkoli problém a jakýkoli malér, tak to je nabíledni a takovouhle zodpovědnost si málokdo veme na svědomí.

Petr KADEŘÁBEK, moderátor
--------------------
Ty trenéři se sami o sobě nerodí. Buď jsou to rodiče, kteří přivedou své děti na sport, jsou pro to zapálení, dají se nějakým způsobem školit, dají se nějakým způsobem učit k tomu, aby předváděli takové tréninky, jako jsme slyšeli před malou chvílí?

Jiří KEJVAL, předseda Českého olympijského výboru
--------------------
Rodiče, to je věc, která je pro nás strašně důležitá, my to velmi podporujeme, ale kvalitního vystudovaného trenéra nikdy nenahradí. To znamená, že my v současné době výrazným způsobem tlačíme na to, aby děti měli na starosti opravdu odborníci, kteří mají pro to veškeré předpoklady, kteří mají vystudovaný obor trenérství a tak dál. Ostatně české školy, neřekl bych chrlí, ale vydávají celou řadu trenérů nebo desítky, stovky trenérů ročně, ale my je musíme podchytit, podpořit a začít s nima intenzivně pracovat. Ostatně zhruba asi před dvěmi lety se založila Unie profesionálních trenérů, což je unie, která napříč všemi sporty podporuje, sdružuje profesionální trenéry a snaží se pracovat a starat se o ten trenérský cech tak, aby pečovalo o trenéry v úrovni metodické, v úrovni odborné, v úrovni i jakoby těch nejnovějších zkušeností a možností interakcí se zahraničím a tak dále. Takže je to věc, která byla dlouhá léta v Čechách zanedbávána a už je jedno, jestli to je na té úrovni trenérů u mládeže, nebo u vrcholového sportu, anebo u reprezentace. V současné době, si myslím, že si to plně český sport uvědomuje, dělají se kroky k nápravě a k tomu, aby se to zlepšilo, pevně doufáme, že na ty kroky budem mít dostatek peněz, abychom byli tady tuhle tu vlastně práci schopni zkvalitnit a udržet.

Petr KADEŘÁBEK, moderátor
--------------------
Dostatek peněz. To bude asi velký oříšek. Kde brát? Protože Sazka už asi nebude dávat tolik jako za dob minulých, zákon o sportu, to je také asi trošku v nedohlednu, který by podporoval, dejme tomu, to financování byť dobrovolníků nebo pomáhal vlastně školení těchhle těch trenérů. Takže kde vzít na to finance?

Jiří KEJVAL, předseda Českého olympijského výboru
--------------------
Za poslední dva, tři roky se udělalo poměrně hodně práce. Což je především důvod ten, že Český olympijský výbor je příjemce části odvodů z peněz z loterií, což dělá zhruba asi půl miliardy korun ročně. To jsou peníze, které my jsme se zavázali používat výhradně na sport mládeže. A pokavaď se bavíme o sportu mládeže a chceme zlepšit sport mládeže, tak to není o nových stadionech a není to o novém náčiní, ale je to především o trenérech. A to je pro nás nejdůležitější. Takže my jsme se domluvili se všemi sportovními svazy a rozdělujeme ty peníze téměř devadesáti sportovním svazům, které to potom rozdělují zpětně níže a především ty peníze z velké části, a tady bych vyzdvihl projekty celé řady svazů, myslím si, že vyni..., mezi nima určitě vyniká fotbalový projekt, který byl shodou okolností UEFOU vyhlášený jako nejlepší evropský projekt pro mládež. Anebo i projekt hokejového svazu, který v současný době má přes šedesát trenérů a kterému se podařilo získat tisíce a tisíce dětí v posledních dvou, třech letech pro tenhle ten náš vlastně národní sport. A nám jde o to, aby se co nejvíc peněz použilo na trenéry a ty trenéři aby motivovali děti, aby motivovali i eventuelně některé rodiče a některé další, kteří by chtěli pomoct tomu vlastnímu sportu a přinesli tam odbornost a i v klubech, kde třeba s dětma jsou na štíru a kde ty věci nefungujou, tak aby tam ten sport vzkřísili. A po těch dvou letech můžeme říct, že ta věc funguje. Takže to bychom byli strašně rádi, kdyby tohle to bylo zachované a kdyby se podařilo udržet tady tenhle ten vzrůstající a zlepšující se trend v oblasti trenérů mládeže.

Petr KADEŘÁBEK, moderátor
--------------------
To je samozřejmě financování i materiální zabezpečení. Ale co metodika? Protože takovéhle malé děti, které dělají, a je to už úplně jedno, jakýkoliv sport, kolektivní či individuelní, určitě existuje nějaká souhrnná metodika k tomu, jak s těmi dětmi pracovat, aby ty tréninky byly pestré. Je možnost vlastně, aby si, byť laik, který má, dejme tomu, na vesnici nějaký oddíl Sokolu, někam nahlédl a třeba po internetu získal nápady na to, co s těmi dětmi dělat, aby se mu vracely, aby dál sportovaly, aby dál rozvíjely tu svou tělesnou schránku?

Jiří KEJVAL, předseda Českého olympijského výboru
--------------------
O tomhle tom se vede teďka velká diskuze, protože ty jednotlivé sporty, tím myslím fotbal, hokej, atletika, využívají ten princip rané specializace. To znamená, že děti, kterým třeba ještě nebylo deset let, tak že se věnují už tomu konkrétnímu sportu, učí se bruslit, umí..., učí se hru s míčem a tak dále. Nicméně dneska se ukazuje, především ze západu, úplně jiný trend, a to je všeobecná průprava, to, že ty děti by třeba do deseti, do dvanácti let měly se věnovat především všeobecné průpravě, mít od každého sportu trochu, nespecializovat se, čím se také předchází některým jakoby zraněním, přílišné specializaci na některé sporty a tak dále. Ty děcka se vyvíjejí zdravěji a naprosto otevřeně. Jsou samozřejmě různé poučky, je celá řada publikací, které tady v tomhle tom směru vyšly v České republice, v češtině a tak dále, ale taková nějaká jednotná metodika tady v tomhle tom neexistuje a je to věc, která dneska, myslím si, že ta diskuze odborná jednoznačně převládla ve prospěch té všeobecné přípravy, ale bohužel musím říct, že v řadě sportů ještě ta raná specializace pořád je, že je to mantra těch trenérů a že oni mají pocit, že když se nevyhraje žákovský turnaj, tak že je to špatně a že už se s tím potom nedá nic dělat, což, jak se, jak vypadá, tak určitě je pravidlo, které neplatí.

Petr KADEŘÁBEK, moderátor
--------------------
Samozřejmě jsme v době mobilní revoluce, protože každé dítko ještě než začne sportovat, tak už umí ovládat mobil, počítač, tablet. Dá se i pomocí téhle té technické vyspělosti vlastně těch dětí, je dostat ke sportu? Může, dejme tomu, nabídnout, neříkám přímo Český olympijský výbor, ale třeba Česká unie sportu nějaké stránky, programy, kde, které by přitáhly ty děti do těch oddílů, aby šly sportovat?

Jiří KEJVAL, předseda Českého olympijského výboru
--------------------
To je velmi zajímavý, protože tenhle ten trend, který je v České republice, tak není ojedinělý a zase se s ní potýká celá západní Evropa a Severní Amerika. A na tohle to si zadal studii Mezinárodní olympijský výbor, dokonce tím pověřil pana Martina Sorrella, což je takovej jakoby odborník v oblasti komunikace, a ten přišel se šokující zprávou k členům Mezinárodního olympijského výboru, já jsem tam byl, když on přednášel tu svoji zprávu, a řekl, že moderní děti, a vlastně každá další generace dětí, která se rodí, po pěti letech, on to dokonce říká, že se pokaždý už jakoby ta každá generace po pěti letech komunikuje trošku jinak, tak že o tom, že existuje sport, vůbec nevědí. Když přišel s takovouhle jako základní myšlenkou a tvrdil, že dnešní děti se nedívají na ty běžné televize a neposlouchají jakoby ten, ten běžný pořad, ale že si vytváří svůj vlastní svět komunikace a zhlížení a v rámci digitálního světa a v rámci sociálních sítí a těch her a tak dále, což naše generace nechápe, myslíme si, že si děti hrají jakoby na počítači a hrají si tam hry, ale oni tam odehrávají si svůj velice bohatý sociální život. A vzhledem k tomu, že veškeré sportovní programy jsou licencované a jsou ve své podstatě prodávané akorát televizním společnostem, v těch digitálních médiích ten sport se téměř vůbec nevyskytuje. Jestliže mě nebo mé vrstevníky, anebo ještě děti před deseti, patnácti lety ovlivňovaly vzory typu Jardy Jágra a Pavla Nedvěda a tak dále, tak dneska už takováhle jména, pokavaď je vůbec znají, tak je znají akorát jakoby z playstationových her. Oni mají jiné hrdiny a jiné příběhy a jiné věci. A to znamená, že i to sportovní prostředí by se nad tímhle tím mělo zamyslet, a to si myslím, že je proces, který v současné době probíhá. Jít blíž těm dětem, ty děti nejsou divný, že komunikujou prostřednictvím toho digitálního prostředí, akorát, že jsou už někde jinde, než jsou ty jejich rodiče, které, kteří jsou o generaci jinde. Je to těžké se s tím smířit, že takhle je ta pravda, ale já jsem si v tom našel takový určitý ponaučení pro sebe samého a pro naši práci a snažíme se čím dál tím víc pracovat s digitálními médii a přiblížit se víc těm děckám. Ale musím říct, že to není vždycky jednoduchý, přesvědčit své vrstevníky o tom, že tady existuje druhý digitální paralelní komunikační svět.

Petr KADEŘÁBEK, moderátor
--------------------
Právě ten digitální paralelní komunikační svět je na jedné straně vah, na druhé straně vah je to vybití ve sportu, teď to myslím opravdu v tom kladném slova smyslu, protože když jsme slyšeli tu reportáž, tak ty děti rozhodně nebyly zklamané, byly velmi nadšené a těšily se na další trénink. Jak tedy si myslíte, že by šlo na tu misku vah sportovní přesunout valnou většinu dětí od, od těch médií, od té komunikace, od těch sociálních sítí?

Jiří KEJVAL, předseda Českého olympijského výboru
--------------------
Pro děti je sport a pohyb naprosto přirozená věc. K tomu je nesm..., nemusíte přesvědčovat. Ale dneska když se kouknete na to, jakým způsobem funguje náš svět, všude se říká, že jsou nebezpečí, a i rodiče z valné části nevedou děti ke sportu. Školy nemají povinné plavání, školy nemají povinné lyžařské kurzy a ten sport se dostává do pozadí a navíc ještě když děti potom jako nemají žádnou interakci s tím sportem, o čem jsem hovořil z hlediska té digitální komunikace, tak potom oni nemají žádné podněty k tomu, aby si ten sport našly, a tím pádem se jim vlastně jakoby ten sport a ten pohyb se jim vyhýbá. A oni s ním nejsou konfrontování a nenajdou si k němu žádný přístup. A to je věc, kterou my musíme změnit. Ale tu můžeme změnit jedině díky tomu, že ty děti budou v kontaktu s lidmi, kteří jsou nadšení, a tím se vracíme k té vaší reportáži a k těm trenérům, kteří tím, kteří tím svým sportům žijí a který jsou schopní k tomu děti přitáhnout. Taky to není otázka jenom olympijskýho výboru, anebo nějakých sportovních nadšenců, ale je to otázka pohledu celé společnosti, pohledu politiků a pohledu priorit. Protože samozřejmě dát peníze do sportu a na trenéry je otázka vychovávání nových generací, tedy vy když dáte peníze na trenéry, tak jsou to investice, které se vrátí za deset, dvacet let, až vyroste ta nová generace. Když dáte peníze na nové fotbalové hřiště, tak to dáte na jaře a na podzim stříháte šňůru a jste slavný, že jste dal nové fotbalové hřiště. Ale fotbalové hřiště samo o sobě vůbec nic nepřinese. Trenéři jsou klíčoví. Tedy aby přitáhli tu mládež. Když bude mládež, bude členská základna, lidi o to budou mít daleko větší zájem a ty věci budou fungovat. To znamená, že já bych strašně rád apeloval na to, aby nám pomohli politici, aby pochopili, že nejde o sport, nejde o to, první ligu fotbalu primárně, ale jde především o to, přitáhnout co nejvíc děcek ke sportu. Bohužel musím konstatovat, že už máme za sebou jednu generaci vlastně jako z hlediska sportu ztracenou, což jsou děti narozený v polovině devadesátých let, nebo na přelomu století. Těch se bohužel tady tyhle ty efekty ztráty zájmu o sport dotkly nejvíce. A pojďme udělat všechno pro to, aby už jsme další takovouhle generaci neměli a abychom jim nabídli sport, abych jim nabídli vhodný vyžití a i taky správný rozvoj osobnosti. Protože sport, to není jenom otázka těla a zdravého životního stylu, ale je to i otázka určité socializace, určité, ve sportu se poprvé dítě setkává s pevnými pravidly, jasnými, danými, s principem fair play, kdy princip fair play je důležitější než vítězství a tak dále. A to jsou věci, které se v životě potom strašně hodí a pokavaď si takovéhle věci ozřejmíte, když vám je deset let, tak věřím, že se vás to bude držet celý život.

Petr KADEŘÁBEK, moderátor
--------------------
Říká předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Plus přeje Petr Kadeřábek.