ZKO ČUS Zlín

Registr všech sportovců?

22.3. 2016
Registr všech sportovců? To je brutální zásah


Pavel P. Novotný
a svobod,“ říká šéf českého sportu Miroslav Jansta. registr zavádí. „Je v rozporu s Listinou práv
Tento týden mají poslanci jednat o zákonu, který
MIROSLAV JANSTA

V lednu s přehledem obhájil předsednictví v České unii sportu, která sdružuje sportovní a tělovýchovné svazy. Po pádu Sazky organizaci finančně stabilizoval, teď ho čeká další kolo boje o veřejné peníze i státní registr sportovců. Ten má zmapovat počty sportovců ve svazech a jednotách. Právě o něm budou tento týden hlasovat poslanci. Jansta jej odmítá.

* Registr sportovců je nyní velké téma. Vy jste ostře proti, proč?

Ani za totality to nefungovalo tak, aby stát centrálně evidoval toho, kdo chce sportovat. Jako by chtěl zavést registr umělců či všech věřících. Máme obrovskou tradici sportovních spolků už od Sokola. Význam jejich činnosti se nedá poměřovat počtem členů. Proto s registrem v této podobě zásadně nesouhlasím, je v rozporu s Listinou práv a svobod. Každý se v této zemi může svobodně sdružovat a nebýt pod státní kuratelou a sankcí sto tisíc, když udělá nějakou chybu v osobní státní registraci.

* Když stát dává veřejné peníze, má právo vědět, komu jdou, nemyslíte?

To jistě má. Kdyby měl úředníky, kteří tomu rozumějí, tak nebude problém s kontrolou už nyní. Pokud stát nastaví jasné zadání, my registry připravíme sami, můžeme mu dodat jakoukoliv informaci, kterou pro přidělení dotace potřebuje. To za 25 let neudělal. Nemůžou za to sportovní svazy, ale stát. Každý sport je jiný. Co klub Nymburk (Jansta je spolumajitelem basketbalového týmu – pozn. red.), když o žádnou dotaci nežádá, má dávat státu podrobné údaje o svých členech? To je nesmysl, státu do toho nic není. Navíc peníze se ve sportu dělí zejména podle jiných hledisek – podle náročnosti, podle reprezentace, podle toho, zda jde o olympijský sport, kolektivní, nebo individuální, či podle významu a celospolečenského dosahu.

* Na jaký druh evidence a kontroly byste tedy přistoupil?

Stát má určit metodiku, jak máme evidovat členy a majetek. A ministerstvo školství má mít možnost do systému vstoupit a kontrolovat ho. Už teď Česká unie sportu spouští veřejný registr sportovců, budeme mít i registr majetku. Největší nepořádek byl právě u dotací do sportovišť. Připouštím, že kontrolu potřebujeme, ale nemůže jít o brutální zásah státu. Registr může být podmínkou pro ty, kteří se chtějí ucházet o státní dotace, ale ne plošně pro kohokoliv, kdo chce sportovat. Po diskusích jsme našli kompromisní variantu. Jsme rádi, že ministryně Kateřina Valachová podá pozměňovací návrh, který zavede registr žadatelů-příjemců dotací. Na návrh Českéunie sportu stát povede i registr sportovní infrastruktury.

* Jak se vám jedná o penězích pro sport s ministrem financí?

Ministr financí je jediný vrcholný politik, který o sportu pozitivně a opakovaně hovořil. Přitom před volbami se jím zaklínaly stovky politiků. Ministr řekl, že sportu přidá tři miliardy korun. Teď řekl, že v roce 2017 přidá 1,7 miliardy, a my ho budeme sledovat, jestli to splní, nebo zda se přidá k zástupu těch, kteří slibovali, ale neplnili.

* Jaký je tedy očekávaný objem peněz na rok 2017?

To se bude teď řešit. Pro letošní rok máme 3,5 miliardy plus 250 milionů korun. Z loterií se přes Český olympijský výbor letos vybere kolem 600 milionů, celkem tedy asi 4,3 miliardy korun. Cílem ale bude dostat se na úroveň roku 2006, kdy do sportu šlo téměř 7,5 miliardy korun. Nejde o okamžité navyšování. Nyní je potřeba poslat dvě až tři miliardy do klubů, jednot, posílit reprezentaci a trenéry. Další navyšování by mělo být postupné, aby se vyhodnocovala efektivita. K tomu potřebujeme systém a funkční ministerstvo školství a správce ve vládě. To nemůže dělat žádný spolek.

* Loterie a sázkové kanceláře část z daňového odvodu posílají Českému olympijskému výboru (ČOV). Chcete zachovat tuto daňovou výjimku?

Nejde o to, kam peníze jdou. Jde o to, aby sport letos nepřišel zhruba o 600 milionů, které prostřednictvím ČOV loterijní a sázkové společnosti sportu posílaly. Také je důležité mít ty peníze včas a k dispozici po celý rok, protože na jeho konci jsou málo platné. Sport si tím diverzifikuje zdroje a respektuje to, že více peněz dostávají sporty, na které se více sází. Má to logiku. Obáváme se však, že stát nedokáže tyto tři základní parametry – zachování výše peněz, jejich včasné přidělení a dodržení parametrů dělení – naplnit. Ale nebráníme se tomu, že při zachování těchto parametrů půjdou všechny peníze přes ministerstvo školství.

* Jiří Kejval, šéf ČOV, absolvoval s ministrem financí několik vyhrocených debat v médiích. To nevypadalo na přílišné souznění v této otázce.

Jiří Kejval je veslař, a tak jde do věci často s urputností i přímostí a nevidí věci před sebou a kolem sebe. Veslaři jsou zkrátka dříči a k cíli jezdí pozpátku. To bych mu nevyčítal. Možná měl lépe vysvětlit, proč tolik usiluje o zachování části z loterijních a sázkových peněz pro ČOV, jak jsem říkal v předešlé odpovědi. Jeho vystoupení mohlo na lidi působit tak, že chce peníze pro ČOV, ale on to tak nemyslel.

* Peníze ze sportu stáhl také Ivo Valenta, majitel herní skupiny Synotu, který si rýpl, že se sport měl více snažit, aby si tyto zdroje uhájil. Máte pocit, že jste za loterijní firmy, které odmítaly vyšší zdanění, měli bojovat více?

To je těžké. Nemohu jako předseda České unie sportu lobbovat za hazard, mohu lobbovat za systém financování sportu. Ivo Valenta říká správně, že tu měl být ministr sportu, který měl bojovat, aby peníze z hazardu končily ve sportu. To, jestli se hazard zdaní 20, nebo 30 procenty, to je politické rozhodnutí, do kterého nemohu vstupovat. Jediné, co mohu prosazovat, je, kolik procent z toho má jít do sportu.

* Nevadí vám, že si Ivo Valenta sportovce bere tak trochu za rukojmí?

Možná to tak vyznělo, ale nevnímám to tak. Nemyslím, že nám přísluší bojovat za výši sazeb v hazardu. Nás to samozřejmě mrzí, chápeme jeho rozhodnutí, ale tohle měl řešit už s předstihem stát. Náš lobbing spočívá pouze v tom, že chceme, aby všechny peníze z měkkého hazardu, tedy kurzových sázek a loterií, které těží právě ze sportu, šly do sportu tak, jak je to běžné ve vyspělých zemích všude ve světě.

* U Synotu jde zejména o automaty, tedy tvrdý hazard. Ten by neměl dotovat sport?

Určitě měl, ale v tomto případě by měly peníze spíše zůstat v obcích. A na nich je, aby je poslaly do sportu, neboť je základem zdravého životního stylu a obci může nepřímo pomáhat bojovat třeba s kriminalitou. Je paradox, že hazard slouží k tomu, aby lidé sportovali. Ale hazard nelze vymýtit. Takže by alespoň tímto způsobem měl pomáhat lidem ke sportování. Pokud Synot sám bude podporovat sport, proč ne, je to výraz společenské odpovědnosti, ale ta se u nás v podnikatelském prostředí moc nevidí.

* Ivo Valenta byl váš dlouholetý spojenec a také sponzor vašeho basketbalového klubu v Nymburku. Zhoršil se nějak váš osobní vztah?

Vůbec ne, já si tyhle věci osobně nikdy neberu. Jeho obchodní rozhodnutí beru jako realitu. Iva Valentu znám patnáct let. Samozřejmě každý milion korun je pro nás důležitý, ale v celkovém rozpočtu nešlo o zásadní částku, která by nás dostávala nějak pod tlak.

* Ale i vaši společníci z klubu, tedy Sportovního holdingu Praha, mají starosti po krachu projektu KHL v Česku. Jak se to projevuje?

Tohle moc neřeším. O klub se starám já, Sportovní holding Praha tam sice nadále má polovinu akcií, ale to není rozhodující. Máme nadále velmi korektní vztahy.

* Od jejich vstupu jste si sliboval, že vám klub pomohou ekonomicky i marketingově posunout. To se ale nepodařilo. Nechtějí podíl prodat zpět?

Měli velký ekonomický projekt, který jim padl. To se občas stává. O zpětném prodeji jsme se nebavili, ale jak říkám, nemám s nimi žádný problém.

* V čele České unie sportu to táhnete už pátou sezonu. Jak to dopadá na vaše ostatní aktivity, advokacii, basketbalový Nymburk? Netrpí tím?

Je pravda, že mě nyní zaměstnává více činností, které mě neživí. Sport mě tedy neživil nikdy, naopak mě dost peněz stojí. Už jsem však ve věku, kdy si tento luxus mohu dovolit. Funkci v České unii sportu beru jako brigádu, i když jí věnuji 60 procent času, zbytku věnuji 40 procent. K soudu nechodím už tak 15 let, naše kancelář se rychle rozrostla, takže jde spíše o řízení firmy jako takové.

***

Šéf sportu Miroslav Jansta (54) je známý pražský advokát s vazbami na politiky. V posledních letech se však více angažuje ve sportu. Vlastní basketbalový klub v rodném Nymburku, od roku 2009 šéfuje basketbalovému svazu. O tři roky později usedl do čela největší sportovní organizace v zemi – ČSTV, dnes Česká unie sportu, funkci v lednu obhájil. Proti jeho zvolení nebyl nikdo z delegátů ČUS.