ZKO ČUS Zlín

Národní rada pro sport

2.2. 2016
Národní rada pro sport nebo klub přátel ČOV?
Téma: Česká unie sportu

Už mnoho let působí při MŠMT poradní orgán pro oblast sportu. Za dlouhá léta se v něm vystřídala spousta špičkových osobností všech oblastí sportovní teorie a praxe.

Po odchodu ministra Chládka z čela resortu v loňském roce byla původní rada zrušena a dlouhé měsíce se čekalo na její nové složení.

Pod názvem Národní rada pro sport by měl být tento poradní orgán zakotven dokonce v novele Zákona o podpoře sportu, kterou v současné době projednává ve druhém čtení Poslanecká sněmovna. Poněkud překvapivě, ještě před jejím schválením však v uplynulém týdnu spatřila světlo světa nově jmenovaná Národní rada pro sport.

Nevím, kdo vybíral paní ministryni onu pětadvacítku poradců, ale rozhodně to nebyl ani sportovní odborník, ani přítel českého sportu ale, jak se v poslední době stalo na MŠMT nedobrým zvykem, přítel Českého olympijského výboru. Z celkem 17 zástupců sportu je totiž v Radě 15 členů ČOV nebo jeho orgánů. Ostatně zřejmě ne náhodou prohlásil předseda ČOV Jiří Kejval, že hodlá budovat ČOV jako hnutí s přímou vazbou na MŠMT.

Kateřina Valachová: Přenominuji Národní radu pro sport (VIDEO)

Jakoby nebylo dost na tom, že ČOV sám sebe pasoval na zástupce celého českého sportu, jakoby nebylo dost na tom, jak ČOV v poslední době předvádí, kterak špatně hospodařit se státními dotacemi a prostředky z loterijních asignací, jakoby nebylo dost na tom, že mezi nejbližšími spolupracovníky předsedy ČOV je řada velmi problematických osob, které v minulosti prokázaly, že nad zájmy českého sportu jsou jim zájmy vlastní a jakoby nebylo dost na tom, že všichni tito sportovní Babinští jsou ve čtenářské anketě Kdo je kdo v českém sportu s jednocifernými výsledky kladných hlasů seřazeni na posledních příčkách.

Z poslední šestky nejhůře hodnocených sportovních funkcionářů v anketě je jich v Národní radě pět (Moučková, Kumpošt, Varhaník, Šťovíček, Šuman), Moučková dokonce jako místopředsedkyně a z poslední patnáctky ankety je ještě doplňují Haník a Erlebachová.

Česká unie sportu má z Valné hromady vedení pro příští čtyři roky

Naopak z první patnáctky je ze sportovních funkcionářů v Radě zastoupen jediný - Miroslav Jansta, který má však mít odpovědnost za v českém sportovním prostředí neexistující servisní organizace.

A právě osobní odpovědnost za jednotlivé úseky sportovní činnosti vyvolává v odborném sportovním prostředí obrovské rozpaky. Odborníku na sportovní teorii Františku Dvořákovi je přiřazen univerzitní sport, přičemž v nově jmenované Radě není jediný zástupce, který by odpovídal za metodickou, analytickou a teoretickou stránku sportu. Ne příliš úspěšný trenér Zdeněk Haník je jmenován jako zástupce sportovních trenérů, zatímco veleúspěšný nejen sportovec, ale i trenér Jan Železný je jmenován jako zástupce pro dostupnost sportu pro děti a mládež.

Hana Moučková s nulovou sportovní odborností je jmenována jako zástupce sportovních organizací. Přestože za resortní sportovní centra je v Radě jmenován zástupce, byli do ní navíc ještě jmenováni úředníci z Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany, přestože tato ministerstva kromě právě resortních center nemají ke sportu žádný jiný vztah. Za MŠMT kromě paní ministryně byla jmenována zástupkyně ekonomického úseku Simona Hornochová, jako zástupce pro daňovou problematiku ve sportu, což je ekonomická oblast, která sportovní prostředí trápí asi tak ze všeho nejméně. Naopak není v Radě jediný zástupce sportovního úseku MŠMT, což je opravdu poněkud pitoreskní.

[BANNER]
V Radě naopak zcela chybí kromě již zmiňovaných zástupců sportovní veřejnosti v oblasti sportovní teorie (teorie pohybových aktivit, sportu, metodiky TV apod. - někdo z FTVS UK nebo FTK UPa apod.), také zástupci odborné veřejnosti v oblasti sportovní infrastruktury, zástupce technických sportů (SSS ČR – např. Zdeněk Ertl, mj. druhý nejlépe hodnocený v anketě Kdo je kdo), zástupce problematiky boje proti negativním jevům ve sportu (antidoping, matchfixing, apod), zástupce podvýborů pro sport v PSP a Senátu ČR, zástupci odborného zázemí politických stran, zástupce MPSV (program aktivního stárnutí), zástupce MZd (program Zdraví 2020), zástupce MMR (sport jako součást cestovního ruchu), apod.

Za určitých okolností pozitivní novum v činnosti Rady může být zřízení tzv. Komory regionů. Problém je však v tom, že do této Komory byli jmenováni pouze tři zástupci samosprávy a veřejné správy, ale ani jeden zástupce sportovního prostředí, je tedy otázkou, co vlastně bude v takovémto složení Komora zástupců regionů řešit.

Jistě by bylo možné snést i celou řadu dalších argumentů, že nově jmenovaná Národní rada pro sport není ani reprezentativním orgánem českého sportu v celé jeho šíři, ani orgánem odborným, ani orgánem personálně na úrovni a je v podstatě od samého počátku mrtvě narozeným dítětem.

Naprostá většina, u sportovní veřejnosti velmi neoblíbených zástupců ČOV potom nezaručuje objektivnost a vyváženost rozhodování ve prospěch celého sportovního spektra a není garantem realizace vládního programu a navazujících programových dokumentů v oblasti výchovy ke zdravému a aktivnímu životu. A tak je, bohužel, nutno konstatovat – tato Národní rada pro sport českém sportu trn z paty rozhodně nevytrhne.