ZKO ČUS Zlín

Prosinec nevyšel....

7.1. 2016
Prosinec nevyšel. Velkým areálům se ale dařit bude


Pavel P. Novotný
Byznys na horách bojuje s výkyvy počasí. Přesto „pán“ Krkonoš Richard Kirnig, který buduje největší lyžařský areál v zemi, chystá další obří investice.

Přes čtyřicet kilometrů sjezdovek včetně Pece pod Sněžkou a Janských Lázní, sedm lanovek, tři desítky vleků, luxusní hotel. Takové državy v Krkonoších říkají pane Richardu Kirnigovi. I on však v prosinci při pohledu na zelené stráně a tichá sněžná děla trnul.

* Jak moc jste si oddechl, když začalo před koncem roku konečně mrznout a vy jste mohli zasněžovat naplno? Prožíváte to hodně?

Začínáme svoji dvacátou sezonu a pochopitelně si nikdy nezvyknete, že není sníh. Nervózní jsme vždycky a vždycky to z nás spadne, až když se areál rozjede naplno.

* Teď už jste klidný? Může být sezona z hlediska tržeb dobrá, nebo prosincový výpadek nelze nahradit?

V rámci našeho byznysu je takový výpadek v hlavní sezoně prakticky nenahraditelný. Hlavní sezona na českých horách končí kolem 15. března, takže prostor na dohnání prostě nemáte.

* Loni zamířily na české hory rekordní investice. Zrovna u vás největší. A to i přes to, že se lyžařská sezona zkracuje a byznys je stále obtížnější. Nejde to proti sobě?

Výpadky nejsou takový problém pro velká střediska jako pro ta malá. Ta jsou založená pouze na víkendových hostech a na hlavních svátcích. Velká střediska žijí z mnohem širšího období od 15. prosince do začátku dubna. Z dlouhodobého hlediska se ale byznys ubírá dobrým směrem. Když jsme do něj vstupovali, pracovali jsme s historickými statistikami, které ukazovaly, že dříve se lyžovalo od 70 do 78 dnů v roce. Dnes se ročně lyžuje 115 až 120 dní.

* Předpokládám, že díky umělému zasněžování.

Ano. A naše investice směřují právě k tomu, abychom byli schopni eliminovat výkyvy počasí. Ale letošní zima ukazuje, že ani vyspělá technika nedokáže vše. U nás je to první zima, kdy jsme nebyli schopni plnohodnotně fungovat během hlavního týdne kolem vánočních svátků. Ale díváme se na to s nadhledem, prošvihli jsme to jen o pět dní. Navíc nesouhlasím s tím, že tři poslední roky byly tragické. Loni jsme měli nejlepší zimu ve své historii.

* Jen loni jste investovali přes 250 milionů do nových lanovek a zasněžování. S jakou návratností investic a v jakém horizontu počítáte?

Za 20 let podnikání jsme investovali kolem 1,5 miliardy. Předpokládáme, že v příštích čtyřech až osmi letech bychom měli přidat další miliardu. O načasování investic vždy rozhoduje výsledek předešlé sezony, tak abychom věděli, co si můžeme dovolit a co potřebujeme. Máme dlouhodobé smlouvy s bankami, které nás dobře znají a vědí, že lyžařů je dost, jen počasí občas zlobí. Když v minulosti přišla skutečně špatná zima, tak jsme pouze upravovali jednotlivé splátky.

* Kdy by se vám investice měly vrátit?

Takhle nepřemýšlíme. Investovat musíme průběžně a dlouhodobě, tak abychom dohnali standardy alpských středisek. Vydělané peníze zůstávají u nás v lyžařských areálech. Během komunismu zde došlo k velkému výpadku v rozvoji, přestože historie místních středisek je delší než těch alpských. Janské Lázně měly první dopravní zařízení v roce 1915, v té době o ničem takovém v Alpách ani nevěděli. Tamní rozvoj přišel ve druhé polovině 30. let. Ale pak se zde šlo jiným směrem. Tělovýchovu a sport měly v rukou socialistické organizace, vznikl tu národní park, legislativa se výrazně přiostřila, zatímco v Alpách je většina středisek mimo národní parky. Rozvoj tak mají jednodušší. U nás bude vždy těžší dát do souladu zájmy přírody, podnikatelů a místních obyvatel.

* Byli jste vždycky v zisku, nebo vás některá zima stáhla do ztráty?

Provozně jsme byli vždycky v zisku. Je to dané tím, že fungujeme sezonně, najímáme lidi, až když se zima rozjede, takže nás mzdové náklady tolik nezatěžují, když areál stojí. Naproti tomu, když středisko jede, příjmy má dobré.

* Podařilo se vám spojit lyžařské areály v Peci pod Sněžkou, Janských Lázních, Černém Dole, Velké Úpě a Svobodě nad Úpou. Kolik dnes spojený areál celkem utrží?

Řádově se pohybujeme v tržbách kolem 300 milionů korun. Počítáme, že při dalším rozvoji a propojení našich areálů by mohly narůst na 400 milionů korun. Je to dané množstvím lidí, kteří se do středisek vejdou.

* Můžete také naznačit ziskovost? Přece jen platíte nájemné sportovním svazům za Pec pod Sněžkou, máte další náklady za nájemné pozemků.

Ta čísla hodně zkreslují. Největší nákladovou položkou jsou investice, které nejdou do nákladů, ale postupně se odepisují. A bez investic nemůže velké středisko dlouhodobě fungovat. Tudíž provozní zisk před odpisy by měl být kolem 80 až 100 milionů korun, abychom byli schopni udržet tempo investic.

* Co výkyvy počasí udělají s trhem? Budou některé areály krachovat nebo se třeba spojovat?

Určitě ta střediska, která vznikla abnormálním způsobem, tedy většinou z dotací, budou bojovat o přežití, těžko si vydělají na další rozvoj. Ale celý obor je v Česku o srdcařích, figurují v něm lidé, kteří peníze vytvářejí někde jinde a na hory je přivádějí. Není to naopak, jak si někdo myslí.

* Mezi Pecí pod Sněžkou a Špindlerovým Mlýnem panuje rivalita od nepaměti. Letos to navíc vypadalo, jako byste soutěžili, kdo utratí víc či kdo bude mít první vyhřívanou lanovku. Jak vidíte vztahy mezi oběma nejznámějšími středisky vy?

Když jsme s tímto oborem začínali, bral jsem to tak, že ta střediska jsou každé někde jinde, cílí na jiné zákazníky. Já proto Špindl neberu jako konkurenta a jsem mile překvapený, že oni nás tak berou. Dnes se Špindl profiluje jako středisko pro vyšší příjmovou skupinu. Naopak náš resort nám svou rozlohou a geografií dává možnosti, díky kterým bychom se za pár let mohli měřit se středními alpskými středisky. Areály jsou od sebe vzdušnou čarou jen několik kilometrů, takže jejich další propojování je reálné. Klíčové je, aby to bylo vnímáno jako jedno středisko, jeden region. Dnes lyžaři, kteří mají zkušenosti z Evropy, nezajímá areál s 10 kilometry sjezdovek, nechtějí jezdit jen jeden kopec. Takoví lyžaři vnímají regiony od 100 kilometrů sjezdovek výš. My už nemůžeme budovat nové areály, musíme spojovat to, co už tu je.

* Jsou to čtyři roky, co sportovní svazy pronajaly své lyžařské areály. Z dnešního pohledu to byla velká hra, Špindlerův Mlýn ovládla skupina pražských podnikatelů. I kolem Pece pod Sněžkou kroužila řada vlivných pražských figur. Jak se vám podařilo vedení svazů přesvědčit?

To se musíte zeptat spíše pana Miroslava Jansty (předseda České unie sportu, pozn. red.). Mě překvapila při vyjednávání vstřícnost, hráli jsme s otevřenými kartami. Pokud by areál získal někdo jiný, kdo by nedokázal využít spojení s okolními areály, troufám si říci, že by šlo o fiasko. I nás totiž překvapilo, kolik kostlivců na nás vypadlo. V minulosti se Pec skutečně rozkrádala, parazitovala na ní celá řada lidí. Jmenovat nebudu.

* Údajně se už vedou debaty s Českou unií sportu o prodloužení dvacetileté nájemní smlouvy, je to tak?

Určitě ano. Vycházíme z toho, že spolupráce je pro obě strany dobrá, a také z toho, že nyní neřešíme rozvoj regionu jen na 10 či 15 let, ale na delší časové období. Navíc především obce ve východních Krkonoších zajímá, co bude poté, až nám nájemní smlouva vyprší. Cítím jednoznačný tlak regionu, aby to bylo řešeno dlouhodoběji.

* Svého času se také hovořilo o sporech s majiteli pozemků v Peci pod Sněžkou. Řada spekulantů údajně držela tamní areál pod krkem. Jak jste z toho vybruslili?

Oni si mysleli, že nás drží pod krkem. Ale když jsme si o tom promluvili, většinou lidé pochopili situaci, ekonomiku areálu a naše možnosti. Domluvili jsme se na snížení nájmů tak, abychom se pohybovali v obvyklých cenách. My už neobnovujeme podivné smlouvy, pouze je dojíždíme. Byly tam i takové perly, kdy jsme za přejezd rolby kolem jedné chalupy platili 70 tisíc korun ročně. Snažíme se je přesvědčit, že tu jsme od toho, abychom lidem zajišťovali kvalitní služby, nikoli abychom někomu dotovali neúspěšné podnikání. Když jsme do Pece přišli, každý řešil, co z toho bude mít. Naše odpověď je jasná – budete mít lyžaře, kteří vám budou jezdit po kopci a kterým můžete nabízet služby. Dostali jsme se do abnormálně pokřiveného prostředí a museli jsme ukázat sílu. Problémem českých hor jsou zpřetrhané vazby k vlastnictví pozemků, chybí kontinuita přerušená komunismem. V alpských zemích tento problém neznají, o využití půdy na horách si ve většině případů rozhodují lidé, kteří tam bydlí.

* Loni se na horách hodně řešil nový přístup státu ke správě pozemků. Tlačí na vyšší nájemné. Jak jste na tom vy?

Ten problém je nesmyslný. Dříve jsme měli vyhláškové ceny, které nějak reflektovaly ekonomiku provozu a naše možnosti. Nově ale stát hledí na ceny v místě obvyklé. Avšak jak jsem řekl dříve, řadu pozemků na horách drží spekulanti, kteří se za podivných okolností dostali k opravdu nestandardně vysokým nájmům. A dnes stát říká, že takové ceny jsou ty obvyklé. Přece není normální, aby se v Česku platilo dvakrát až třikrát vyšší nájemné než v Alpách.

* Kolik nedořešených sporů o nájemné tedy máte?

Máme většinu pozemků vyřešených na dobu trvání nájemní smlouvy s Českou unií sportu. Ale jde nám hlavně o dlouhodobost a ta je z hlediska dalších investic do rozvoje klíčová. A to by měla začít řešit hlavně Česká unie sportu, poněvadž nové investice svojí životností přesahují délku stávající nájemní smlouvy na provozování areálu v Peci.

* I vy máte ve firmách společníky. Jak moc silné slovo máte?

Spory nemáme. Postupem času jsem získal většinový podíl a sám jsem na sebe převzal provozní věci. Také jsem převzal některé finanční závazky, osobně ručím za některé úvěry. Logicky pak zodpovídám za rozvoj a strategii firmy.