ZKO ČUS Zlín

Národ chce být hrdý

17.8. 2015
JANSTA: Národ chce být hrdý



Zástupci koaličních stran se shodli na textu koncepce rozvoje sportu do roku 2025

Zatím jsou to teze na papíře, ovšem pro český sport mohou být čistým zlatem. Všechny současné vládní strany se shodly na nové koncepci státní podpory sportu, jež může úspěšnému, ale finančně strádajícímu odvětví dát jistotu na dlouhá léta do budoucna. Koncepce stojí a padá s myšlenkou postupného nárůstu finanční podpory sportu ze státních prostředků na pětinásobek současného stavu během deseti let. „Hlavním správcem a lobbistou sportu bude jeho ministr,“ věří předseda České unie sportu Miroslav Jansta, že nová idea bude mít brzy zastánce i ve vládě.

PRAHA – Současná vedra jsou tak ukrutná, že i právníci můžou na chvíli odložit sako a obléknout si tričko a kraťasy. Miroslav Jansta si to ve své kanceláři, krátce po návratu z dovolené, mohl dovolit, když se usadil k povídání o tématu, které má pro budoucnost českého sportu zásadní význam.

* Různých sportovních koncepcí už tady pár bylo, v čem je tahle výjimečná?

„Za dobu, co jsem předseda basketbalového svazu a České unie sportu a studoval jsem různé dokumenty týkající se sportu, které tady v posledních pětadvaceti letech vznikaly, je to první komplexní materiál. Zatím všechny koncepce byly přijaty pár úředníky a mávnutím ruky byly posvěcené ministerstvem školství. A když se podíváme zpátky, co se z těch koncepcí udělalo? Vůbec nic, ty koncepce byly rozbředlé, plytké, nebyly kontrolovatelné, nebyly prováděné.“

* V čem se ta současná tedy liší?

„Tady je koncepce, jež vznikala za spolupráce politiků i zástupců sportů. Je tam hodně vidět Česká unie sportu, což není dané tím, že bychom byli chytřejší, ale máme víc zkušeností, jsme praktičtější. Důležité je, že na tom spolupracovali zástupci Poslanecké sněmovny ČR i Senátu ČR a že se na tom podílely tři politické strany. Zatím byla koncepce vždycky zpracovávána jenom úhlem toho, kdo vládl na ministerstvu školství.“

* Co koncepce přinese nového?

„Stanoví měřitelné a hodnotitelné, a tím pádem kontrolovatelné ukazatele. To tady nikdy nebylo. Vždycky to bylo rozplizlé, že se to udělá, musí se podporovat, zajistí se… Tady se říká, jak by se to mělo dělat, co konkrétně by se mělo dělat, jak by se to mělo hodnotit. A taky jak se to dá kontrolovat. Ne, že sport je pro stát a pro politiky v podstatě odložená záležitost…“

* Jak to myslíte?

„Že všichni o sportu mluví, a když mají něco konkrétně udělat, tak spíš hledají jakékoli chyby na sportovních spolcích. Základ je institucionalizace sportu.“

* Jak si ji představujete?

ČSTV zanikl názvem před dvěma lety, ale systémem už někdy v letech 1990-1992. Sport částečně trpí tím, že nebyl postátněn. V ostatních socialistických zemích to bylo tvrdé postátnění. U nás přežil duch Sokola i v ČSTV a stát to nechal na pospas, protože to nějak fungovalo. Ale zásadní věc byla, že byl ČSTV odpojen od státního rozpočtu a že mu jako kost byla hozena Sazka…“

* Čímž ale sport dostal možnost přístupu k zásadnímu zdroji příjmů, ne?

„Jenže Sazka byla hozena funkcionářům, kteří neměli žádné zkušenosti s řízením. To byli aparátčíci... Tam nikdo z byznysu nešel. A jestliže Sazku začal řídit člověk, který se podílel na dluzích Všeobecné výstavy z roku 1991, a vznikly ještě větší dluhy, je vidět, jak byl ten systém neproduktivní. Já odhaduju, že z vrcholných majetků, co měl ČSTV, zmizelo kolem šestnácti miliard korun. A stát se na to koukal. To znamená, že neplnil žádnou funkci.“

* Co může udělat nová koncepce pro to, aby se tohle nestávalo?

„Tato koncepce dává dvě varianty, jak rozšířit část ministerstva týkající se sportu. Na současném ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy se o sport stará plus minus patnáct úředníků. Je tam vždycky politicky dosazený nějaký náměstek. Ti lidé samozřejmě nemají ve vládě autoritu a my nemáme lobbistu ve vládě, u firem, nikde. A takový lobbista musí být první osobou sportu.“

* Jak byste si takovou osobu představoval?

„To nemůže být předseda ČOV, to nemůže být předseda ČUS, protože ti nemají nástroje. My jsme zvoleni pro to, abychom zastupovali sporty, hájili je před státem a prosazovali naše zájmy. Takže my nemůžeme suplovat roli státu.“

* Co tedy s tím?

„První varianta v koncepci je rozšířit stávající úsek na ministerstvu, zajistit koordinaci s ostatními rezorty. Protože ta je zatím minimální. Na zdravotnictví vznikají výborné materiály o zdraví, které by se měly implementovat do sportu, což se neděje. Ministerstvo školství nás nereprezentuje na mezinárodním poli. V ostatních zemích jsou většinou ministři sportu, nebo vládní zmocněnci. Za druhé je potřeba provést důkladnou analýzu a připravit koncepčně zákony tak, aby se za dva roky volil ministr sportu.“

* Myslíte, že je to reálné?

„Já jsem přesvědčený, že pokud chceme něco se sportem udělat, musí vzniknout ministerstvo, ideálně ministerstvo sportu, mládeže a cestovního ruchu.“

* Nepřibudou tím úředníci?

„Úředníci přibývají všude, jsou jich desítky, stovky. Ministerstvo sportu není o stovkách. Můžeme použít lidi z rezortních ministerstev. Musíme tam přibrat metodiky, kontrolory. Na investiční a neinvestiční programy, které mají vzniknout, musí přijít lidi. Když chceme přidat peníze, musí být lidi, kteří budou peníze rozdělovat a budou kontrolovat, jak ty peníze chodí. To nemůžou úředníci na MŠMT v současném počtu ani stíhat. Pokud se ale k tvorbě nového ministerstva přistoupí na základě analýzy agend jednotlivých rezortů formou delimitace ze stávajících ministerstev, může se celkový počet úředníků dokonce snížit. Věřím, že tohle nová koncepce vyřeší.“

* Budou na to peníze?

„Je důležité, že v nové koncepci je definován výdajový rámec do roku 2025. Když nebude koncepce napojená na výdaje, tak to nemá význam. Ostatní koncepce právě neměly definováno, kolik se má na co dávat. Tady je to jasné do roku 2025, kdy bychom mohli dosáhnout průměru výdajů na sport Evropské unie. Nebylo by to o tom, že bychom byli na špičce. Ale měli bychom dosáhnout aspoň průměru.“

* Což by mělo být kolik?

„Záleží na inflaci, ale šestnáct miliard v roce 2025 je číslo odpovídající potřebám českého sportu. Je to výhled do roku 2025, ale v koncepci také je, že do konce volebního období této vlády bychom se měli dostat minimálně na úroveň roku 2006, kdy jsme měli výdaj skoro sedm a půl miliardy. Loni šlo ze státních peněz do sportu přibližně tři a půl miliardy, stejně jako v roce 2013. Letos je to zatím minimálně o 600 milionů míň.“

* Na papíře to vypadá pěkně, ale kde ty peníze vzít?

„V koncepci jsou rozpracované i zdroje, kudy peníze do sportu můžou jít. Zároveň jsou tam přehledné neinvestiční programy, které jsou kontrolovatelné.“

* Do jakých oblastí prostředky potečou?

„Chceme, aby došlo k vyrovnání peněz mezi vrcholovým sportem a sportem pro všechny. Teď jde devadesát pět procent ze státních peněz do vrcholového sportu a pět procent jde do toho, který bychom měli hlavně podporovat. Prvním krokem je narovnání na poměr 50:50 a výdajový rámec do roku 2025 předpokládá potom proporcionální navyšování obou složek. V koncepci jsou i čtyři investiční programy, kde se píše o tom, že peníze můžou jít i do obcí, když budou provozovat v těch zařízeních ve větším rozsahu sport na nekomerční bázi a když se na investici budou podílet alespoň padesáti procenty. Nám jde o to, aby se sport budoval v místě, obci, klubu, ve škole.“

* Proč takový obrat?

„Protože potřebujeme podchytit masovost. Já to vidím v kolektivním sportu. Nejsou dobrovolníci, ti stávající stárnou, nadšenců je míň a míň. A tím, že sport není podporovaný státem, lidi nemají nejen potřebu do sportu jít, ale tím že se výdaje na sport už z osmdesáti procent přesunují na domácnosti, roste počet těch, kteří si to finančně ani nemohou dovolit. V současné době se to týká už třiadvaceti procent rodin. Lidi musí dostat nějaký stimul. Stát musí říct: Sport preferujeme. Vždycky někdo vykřikne. Jednou to řekne premiér, jednou ministr financí. Pak někdy se štěstím uděláme nějakou medaili, všichni mluví o tom, že sportu se musí pomoct, ale systémově se nic neděje. Všichni mlčí, zatleskají Jágrovi, Sáblíkové. Tahle koncepce mluví o systému.“

* A zase, zřejmě vám chybí lobbista, který by se v politice o sport staral, ne?

„A to je ten ministr. Celý národ musí vědět, že tady máme člověka, který zastupuje ve vládě sport. Nástroje k řízení sportu má stát. A největší chyba je, že tady chybí instituce. ČSTV zanikl a nenahradil to nikdo. Kdyby bylo ministerstvo sportu, tak by těžko mohl vzniknout takový skandál kolem Sazky.“

*

Jak to?

„Protože by asi byla nějaká kontrola. Jak mohl náměstek ministerstva školství kontrolovat Hušáka, když ho nebyly schopní zkontrolovat premiéři, že jo… A jak mohl někdo zabránit, aby na Strahově mizely další majetky, když to nikdo nekontroloval. A byla tady skupina funkcionářů, kteří hráli na sebe. My se musíme zamyslet, aby tady nevznikly nové skupinky funkcionářů, jež budou krýt nějaké ekonomické zájmy. Když budou majetky, vždycky to k něčemu svádí. V ČUS jsme udělali hodně, ale musíme udělat i další věci.“

* Třeba?

„Rozhodně budu prosazovat omezení volebního období předsedy a místopředsedů.“

* Kdo se ale bude starat o náplň koncepce, dokud sportovní ministerstvo nevznikne?

„Jestliže představitelé tří stran řekli, že je tady potřeba něco institucionalizovat, tak by se tím vedení stran mělo vážně zabývat. To nevyřeší náměstek a ministr školství, kde je spousta dalších problémů.“

* Jak vám může pomoct současná ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřina Valachová?

„Slyšel jsem, že je vynikající legislativec. Teď je potřeba, aby se ty věci daly do konkrétních úkolů, plánů, legislativního procesu. A samozřejmě musí získat politickou podporu, třeba pro to ministerstvo. Potřebujeme kontinuitu ve státní správě, jež by držela koncepci, která tady je. Ne, aby vznikala další, až přijde jiný ministr. To prostě nejde.“

* Bude mít teď sport sílu, aby naplánované příspěvky do sportu udržel? V příštím roce už se plánuje dvojnásobek proti letošku…

„My teď docela dobře komunikujeme s ČOV. Jsem rád, že Jirka Kejval (předseda ČOV – pozn. red.) přistoupil na to, že musíme vytvořit olympijské kolegium, kde by byli zastoupení zástupci střešních organizací a představitelů velkých sportů jako fotbal, hokej, olympijské sporty, Sokol a případně další. Ti by měli být politickým reprezentantem sportu a měli by dávat signály, co potřebujeme.“

* Budete jednotní?

„Musíme se dohodnout, koncepce je poměrně velkým průsečíkem té dohody a nemůže se brát na lehkou váhu. Jestliže teď budou politici brát tuhle koncepci na lehkou váhu, tak nevím, co chtějí pro sport udělat. Protože to budou zase jenom vytáčky. Myslím, že teď bychom to měli jednotně podporovat, samozřejmě diskutovat o detailech. Ale základ byl položený. Je to historický moment.“

* Odkud půjdou do sportu peníze na příští rok, aby byl naplněn plán kolem sedmi miliard?

„Pan ministr Babiš po jednání u pana prezidenta řekl, že přidá půl miliardy. To je tři a půl miliardy. A vím, že jsou připravené další peníze na příští rok. Zároveň pan Babiš v prosinci řekl, že je připraven dát peníze z loterií, až tři miliardy. Zdrojů je ve výnosech z loterií více než dost i bez navýšení sazeb. Navíc stát v roce 2012 sportu z výnosů loterií 2,5 miliardy korun nevratně sebral. Tři a půl miliardy ročně do sportu jakž takž sanují reprezentaci a špičkovou mládež, ale my potřebujeme peníze dolů. Takže těch tři a půl miliardy navíc v roce 2016 by mělo jít dolů, do klubů, jednot i do obcí.“

* Dostane se na konkrétní problémy typu nedostatku padesátimetrových bazénů v zemi?

„Ve všech sportech nemají nic. Tenisté nemají kde hrát mezinárodní zápasy, volejbalisté nemají kde hrát, v Praze se nemá kde hrát házená. Je ostudné, kam jsme se dostali. Středisko Nymburk, které bylo chloubou Československa? Když tam hrála družstva z Petrohradu, z Moskvy, v médiích psali, že byli ve skanzenu komunismu. Protože se tam neinvestovalo. Je to smutný obrázek. Ministerstvo ani neví, jaké máme majetky. Tady se stalo mantrou mluvit o registru sportovců, že nás zachrání…“

* A nepomůže důvěryhodná evidence?

„To je demagogie. My, všechny svazy, vedeme registry. Když chcete hrát, potřebujete přece registračku. Akorát jde o to, aby ministerstvo řeklo, jak to chce vést, jaké chce od nás údaje. Členská základna by měla být podpůrná při rozdělování peněz pro reprezentaci a špičkovou mládež, ale hlavně by se měly peníze rozdělovat dole, kde mládež sportuje. Takže další peníze by měly být rozdělovány podle toho, jak v těch místech dělají s mládeží. Registr sportovců nás nezachrání, uráží jen svazy a tělovýchovné jednoty, které doposud registraci vedly, vedou a jsou připraveny s MŠMT spolupracovat.“

* Co podle vás tedy potřebujete?

„Co by opravdu mělo být – registr majetku sportovních spolků, aby stát věděl, s čím hospodaří a investice byly racionální. ČUS ho má, nikdo s námi ale nespolupracuje. A když jsme u toho, je to, jako by ministerstvo kultury chtělo sepsat registr ochotníků, herců a pouličních umělců, aby mohlo rozhodovat, kam rozdělí svých 12 miliard, které jdou v rámci dotací do kultury. Existuje snad registr věřících, na základě kterého jsou restituovány jednotlivé církve, nebo registr členů neziskových nevládních organizací, do kterých stát ročně investuje dvakrát více než do sportu? Je to jen odvádění pozornosti od hlavního tématu.“

* Kterým je?

„Že nemáme institucionalizovaný sport, že není systém, chybí legislativa a nejsou peníze. Neinvestiční peníze jsou rozdělovány velmi průhledně, ale problém je v těch investičních. Je to dáno tím, že není pořádný systém a hlavně je jich málo, takže tam vznikají tlaky. My potřebujeme systém. Každý hospodář ví, že na údržbu svého majetku by měl ročně vynakládat kolem 4 % jeho hodnoty. Sportovní organizace mají majetku za 60 miliard korun, což znamená, že potřeba je alespoň 2,5 miliardy. Ne 600 milionů korun jako v posledních osmi letech.“

* Jak se díváte na projekt olympijských center?

„To bych dal trochu stranou. Olympijská centra by měla být pod drobnohledem, aby se tam připravovala reprezentace. Mají to všechny vyspělé státy. Bohužel nejen na západ od nás, ale i na východ. Jak se investuje v Polsku, Maďarsku, v bývalých zemích Sovětského svazu, to nemá obdoby. My jsme zaspali patnáct, dvacet let. A budeme to těžko dohánět. Ono je to pak vidět, když se mají vozit medaile. Národ sleduje, chce být hrdý a pak nadává, že jsme prohráli. Ale zužuje se špičková členská základna a všichni trpíme. V kolektivních sportech obzvlášť.“

* Může nová koncepce změnit pohled politiků na sport?

„Koncepce to nezmění, musejí to změnit konkrétní kroky politiků podle té koncepce. Ta je mrtvá, pokud nebude naplňovaná. Je skvělé, že vznikla, protože vznikla na široké platformě a na poměrně široké shodě, která tady doteď nebyla. A teď je na paní ministryni, aby se udělaly konkrétní kroky. Ale ona to sama nedokáže, musí mít podporu premiéra a ministra financí.“

* Bude také třeba legislativní revoluce, jež se dotkne mnoha zákonů, co bude klíčové?

„Základní je přijmout konkrétní kroky při naplňování institucionalizace sportu na ministerstvu školství. To znamená vytvoření funkčního aparátu, který bude spravovat sport. Buď budeme mít vládního zmocněnce pro sport, nebo nejlépe ministra, jemuž to bude podléhat. A on bude dělat konkrétní kroky, které jsou potřeba udělat.“

* A asi bude důležité, aby úřad zodpovědný za sport měl svůj rozpočet, že?

„Přesně tak. Proto je důležité, že koncepce nemluví o tom: hned nám dejte ministerstvo. Koncepce říká: teď rozšiřte úsek sportu, protože to je naprosto nedostatečné, navyšte peníze a zároveň je začněte rozdělovat podle nových kritérií. Začněte je kontrolovat, aby veřejnost měla představu, že peníze zase někde nemizí. Udělejme během půl roku, roku analýzy, jak by to nové ministerstvo mělo vypadat.“

* Co bude nezbytné?

„Udělat změnu kompetenčního zákona s tím, že příští vláda bude už včetně ministerstva sportu. Měli by o tom začít jednat velmi vážně, protože odpovědnost za sport leží na vládě, ne na nás. My jsme představitelé spolků. Nemáme rozpočet a nemáme zástupce vládě.“

* Bude to spousta práce v kancelářích. Věříte, že pomůže k dosažení hlavního cíle, tedy zlepšit kondici národa?

„Musí se začít od malých, když se to teď nastartuje, tak se to za sedm, deset let projeví. Budeme rádi, když to bude za sedm let, ale objektivně to bude trvat deset let. Mělo by se to projevit, ale musí se začít dělat. Pořád se o tom mluví, ale neudělalo se nic. Jsem rád, že to vzniklo a je potřeba to pozorně sledovat, jestli to bude zahozeno, nebo se s tím začne pracovat….“

***

MIROSLAV JANSTA

„Já jsem přesvědčený, že pokud chceme něco se sportem udělat, musí vzniknout ministerstvo, ideálně ministerstvo sportu, mládeže a cestovního ruchu.“

16

Nová koncepce stojí a padá s myšlenkou postupného nárůstu finanční podpory sportu ze státních prostředků na pětinásobek současného stavu, tedy až na 16 miliard v roce 2025.

Zatím všechny koncepce byly přijaty pár úředníky a mávnutím ruky byly posvěcené ministerstvem školství. A když se podíváme zpátky, co se z těch koncepcí udělalo? Tím, že sport není podporovaný státem, lidi nemají nejen potřebu do sportu jít, ale výdaje se už z osmdesáti procent přesunují na domácnosti.