ZKO ČUS Zlín

JÁ DOPING NEPOTKAL

14.8. 2015
JÁ DOPING NEPOTKAL



Jiří Kejval

předseda Českého olympijského výboru

Dynamické pestrobarevné fotky nabité emocemi sportovních vítězů nahradily před pár dny na stránkách světových médií injekce, zkumavky a hlavně velké otazníky. Objevila se podezření, že svět sportu zamlčuje skutečnou sílu dopingové kletby. Jiří Kejval, předseda Českého olympijského výboru, veškeré konspirace striktně odmítá. „Jsem si stoprocentně jistý, že v současném českém sportu žádný dopingový systém, jaký tu údajně býval kdysi, rozhodně nefunguje.“
O co vlastně jde? Televize ARD a list Sunday Times nedávno informovaly o databázi, která unikla z archivu světové atletické federace. Podle zmíněných médií obsahovala podezřelé vzorky hned u 146 medailistů z velkých mezinárodních akcí posledních let.
Že Kejval hájí čest současných českých sportovců, je svým způsobem logické. Překvapivější ale mohou být jeho názory na éru 80. let. Tu publicisté i historici popsali jako období, kdy se v Československu rozjela dopingová mašinerie řízená státem. Kejval, který v současnosti patří mezi klíčové muže českého sportu, však v rozhovoru pro HN otevřeně zpochybňuje i tento obraz zdejší sportovní historie.
Raději než na minulost ale myslí na to, co český sport čeká v budoucnu. V první řadě jde samozřejmě o finance. „Velice by nám pomohlo, kdyby se konečně i v Česku podařilo uzákonit společenskou odpovědnost firem. V jiných zemích platí, že pokud firmy nesponzorují sport, kulturu či charitu, nedostanou šanci přihlásit se o veřejnou zakázku,“ nabízí Kejval recept, kde najít českému sportu nový silný zdroj financí.

KLÍČOVÝ MUŽ SPORTU GARANTUJE, ŽE ČEŠTÍ REPREZENTANTI NYNÍ ROZHODNĚ NEDOPUJÍ V ŽÁDNÉM ŘÍZENÉM SYSTÉMU, JAKÝ BĚŽEL V 80. LETECH. I TEN ALE KEJVAL ZPOCHYBŇUJE A ŘÍKÁ, ŽE SPORTOVCŮM MŮŽE VÝZNAMNĚ POMOCI ZAVEDENÍ SPOLEČENSKÉ ODPOVĚDNOSTI FIREM.

* HN: Po vypuknutí dopingové aféry následovaly velmi popuzené reakce světových i českých sportovních organizací. Povězte, prosím: opravdu se za tou silnou podrážděností nemůže skrývat trocha černého svědomí?

Boj proti dopingu sportovní prostředí už dlouhá léta vede, to je naprosto zásadní záležitost. Z té cesty se nesmí uhnout prostě nikdy. A ve hře přitom není jenom závazek sportovního světa. K tomu, že budou doping potírat, se totiž přihlásily i jednotlivé státy.

* HN: Aktuálně nastolená otázka zní: Vede se ten boj opravdu poctivě?

Pravidla hry určuje světová antidopingová agentura WADA. Ona říká, co se smí a co ne. A nastavuje i metody, jak s dopingem bojovat. Platí tu přitom obdobné principy jako třeba v trestním právu. Aby někdo mohl být za doping potrestán, musí se takovému sportovci nejprve doping jednoznačně prokázat. Dokud mu není vina prokázána, musí platit princip presumpce neviny. Když se teď bavíme o mediální konstrukci, která pracovala s jakýmisi neidentifikovatelnými vzorky, jež pak vyhodnocovali jacísi údajní experti, tak zjišťujeme, že tato konstrukce onen základní princip presumpce neviny zpochybnila. A to je prostě špatně.

* HN: Vždyť žádná jména nepadla, ne?

Vidíte, a přesto už tím byli i zcela konkrétní sportovci poškozeni, dokonce i u nás. Nevěřil jsem vlastním očím, když jsem na obrazovce viděl zprávu o kauze z ARD, o které se bavíme. A do toho zpravodajského příspěvku byly v podkresu zařazeny záběry, na kterých běželi dva čeští atletičtí reprezentanti. Nechci je jmenovat, aby jim to nespravedlivě neublížilo ještě víc, zase dál a znovu. Já vím, že někdo ty záběry po Československu. užil jako ilustrační, ale řada diváků, kteří se v dané věci zase až tak neorientují, si zkratkovitě řekne: Podívejte se, tak zrovna ten a ten chlapec brali doping, vždyť je teď ukazovali v televizi. Řešil jsem tu záležitost dokonce i s generálním ředitelem České televize Petrem Dvořákem. Souhlasil se mnou, slíbil, že reportérům vedení vysvětlí, že takto nekorektním, já bych řekl až skandálním způsobem opravdu není možné postupovat.

* HN: Je antidopingový systém funkční, když vyšlo najevo, že cyklista Lance Armstrong vyhrál všechny Tour de France pomocí dopingu? A přitom systému léta unikal díky lidem z cyklistické federace UCI, kteří potřebovali hvězdu. Nemůže to být v jiných případech podobné?

Každý systém má své slabiny. I v justici se našel třeba soudce Berka, který pomáhal zločincům. To nikdy vyloučit nemůžete. S naprostou jistotou ale můžu říct něco jiného: V českém sportu nyní rozhodně neběží žádný řízený dopingový systém, jaký tu údajně fungoval kdysi. Tím jsem si absolutně jistý.

* HN: Šéf atletického svazu Libor Varhaník se ostře vyhranil proti filmu Fair Play, který popisoval praktiky řízeného dopingového systému v socialistickém Naznačil, že film historii zkresluje. I vy jste teď použil zpochybňující slůvko údajně. Proč?

Mnozí mají totiž tendenci porušovat v souvislosti s tou dobou zmíněný princip presumpce neviny. I na sportovce, kteří nikdy neměli pozitivní dopingový nález, se hledí jako na podezřelé, protože závodili v té době, o které mluvíme. Jsou zostuzováni, aniž by jim kdykoli bylo prokázáno, že se něčím provinili. To je špatně.

* HN: Počkejte. Byl tu tedy před lety centrálně řízený systém státní reprezentace s tajným dopingovým programem, nebo ne?

Řeknu to bez alibismu. V těch osmdesátých letech jsem patřil do veslařské reprezentace a u ničeho takového jsem opravdu nikdy nebyl. Můžu říct, že jsme o tom hovořili s mými kolegy a kamarády veslaři tisíckrát. A já prostě nevěřím, že by někdo z nich nějaké drogy bral. Ten film Fair Play, který zmiňujete, jsem sice neviděl, ale slyšel jsem, že obsahuje mnohé absurdity. Například dcera disidentky by v té době v žádném případě nemohla být zařazena do střediska vrcholového sportu, natož do tajného dopingového programu. To prostě ani omylem. Taková holka by tenkrát nesměla vyjet ani do NDR.

* HN: Řada výkonů z 80. let dodnes obsazuje přední příčky v tabulkách řady disciplín. Vysoko v nich figurují i česká jména. Není tedy zavádějící, když zpochybňujete, že v ČSSR reprezentanti systematicky dopovali?

Pokud takový dopingový program byl, jak víte, kdo se ho účastnil a kdo ne? Třeba u Honzy Železného jsem prostě na milion procent přesvědčený, že on nikdy nic nevzal. Také házel už v té době a také on dodnes vede světové tabulky. Ale za něj dám prostě kdykoli ruku do ohně. Byl tak skvělý a úspěšný díky svému mimořádnému talentu, díky jeho neuvěřitelné koordinaci pohybů. On je opravdu výjimečný, vždyť ještě před třemi lety hodil na tréninku oštěpem 90 metrů!

* HN: Pojďme k příjemnějším tématům. Ani zmiňovaný Jan Železný by neměl chybět v trenérském štábu české výpravy, která se za rok vydá do olympijského Ria. Odhadnete už dnes, kolik tam pojede závodníků? A jaký očekáváte zájem českých fanoušků-cestovatelů?

Na minulé olympiádě v Londýně jsme měli ještě alespoň ženský basket, do Ria už se bohužel neprobojovali zástupci žádného kolektivního sportu. Ale snad budou ostatní úspěšní natolik, že by výprava sportovců mohla být početná srovnatelně s tou londýnskou, tedy mezi 110–130 sportovci. Co se týče českých fanoušků, objednali jsme 9000 vstupenek, uvidíme, jak půjdou na odbyt, možná některé budeme ještě nakonec i vracet. Přece jen je Rio mnohem vzdálenější destinace než Londýn. Orientačně počítáme tak s 2000 fanoušky.

* HN: Otevřete pro ně v Riu olympijský dům?

Ano, už ho máme pronajatý, stojí blízko olympijské vesnice. A bude sloužit fanouškům, sportovcům, ale i našim sponzorům.

* HN: Zimní olympijské soutěže v Soči sledovaly tisíce fanoušků i v Olympijském parku na pražské Letné. Připravujete podobný projekt i pro hry v Riu? Spekulovalo se o parku na pražšké Štvanici či na Lipně…

Praha je v létě hodně vylidněná, nějaká naše aktivita spojená s olympiádou v Riu bude sice i v Praze, ale chceme se k tomu obecně postavit trochu jinak, poučit se z plusů a minusů, které akci na Letné provázely. Velmi mile nás tam tehdy překvapil divácký zájem, ale objevila se i tři negativa. A sice, že se poměrně dost peněz investuje do něčeho, co je použitelné jen relativně krátkou dobu. Zadruhé bohužel došlo k tomu, že místní komunita, která na Letné žije, tam tu akci prostě moc nechtěla. A zatřetí jsme také byli osočováni z pragocentrismu.

* HN: Takže kam umístíte příští Olympijský park?

Ještě to nechceme úplně prezentovat, zatím nejsme definitivně domluveni. Ale základní idea je taková, že těch míst, ve kterých se v době olympiády objevíme, asi bude víc – jak v Čechách, tak na Moravě. Jednáme o tom i s některými hejtmany. Jedno místo ale přece jen bude takové centrální. Chtěli bychom, aby odtamtud vysílaly své přímé vstupy Česká televize a Český rozhlas.

* HN: Už jsme letmo narazili i na vaše sponzory: státní a polostátní firmy nyní výrazně snižují své marketingové rozpočty, omezují sponzoring. Dotklo se to i Českého olympijského výboru, který sponzoruje například ČEZ?

Obecně ta situace, kdy státní firmy najely na úsporný režim, není pozitivní, nicméně má to hlubší kořeny. Povím vám takový příběh: Pracuji pro jednu nadnárodní společnost a do jejího portfolia patřila nizozemská firma, které se zrovna tolik nedařilo. Požádali mě, abych v ní snížil náklady. Tak jsem škrtal, škrtal, třeba půl milionu eur pro PSV Eindhoven… A v tom na mě vystartoval obchodní ředitel: To nejde, jak seškrtáš i tohle, tak okamžitě zbankrotujeme. Jde o to, že firma, která nepřispívá na sport, kulturu a charitu, nedostane šanci přihlašovat se o veřejné zakázky. Říká se tomu společenská odpovědnost, požadovaná výše těch příspěvků se váže k obratu firmy. A u nás tento princip fatálně chybí. Po léta se tu všechno formovalo podle teze o neviditelné ruce trhu, která všechno vyřeší. Tohle zjevně nikoli.

* HN: Objevily se úvahy o tom, že sport, který nyní spadá do gesce ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, by mohl být z těchto struktur vyčleněn. A mohlo by se zřídit buď samostatné ministerstvo sportu, nebo vládní agentura, která by ho řídila. Co si o tom myslíte?

Žijeme v realitě. Ministryně školství má v rozpočtu 139 miliard korun, z toho 136 na školství a jen tři miliardy na sport. Kde myslíte, že asi vidí svou hlavní sféru zájmů? Svého člověka sport ve vládě potřebuje, a proto jsme před volbami myšlenku ministerstva sportu podporovali. Jenže jak jsem si nechal vysvětlit od právních expertů, aby mohlo vzniknout nyní, musel by se změnit kompetenční zákon. A řekli mi, že v době mezi volbami je něco takového politicky nereálné.

* HN: Spekuluje se o tom, že sport se chce zpod školství, jež spravují ministři ČSSD, dostat do sféry svého vlivu hnutí ANO. Co by to znamenalo pro český sport?

To je ryze politická otázka a jakékoli moje vyjádření k ní bude nutně nekompetentní.

* HN: Andrej Babiš před časem kritizoval model, kdy loterijní firmy část své daňové zátěže mohou zaslat jako dar na konto Českého olympijského výboru, místo aby finance poslaly státu.

Pro nás je důležité, že tyto peníze mají jiný režim než dotace. Ty například dostáváte z hlediska termínů tak, jak se postupně daří naplňovat státní rozpočet. Dostanete je třeba v říjnu – a musíte je utratit do zimy, protože dotace jsou vázány na ten daný rok. Zatímco pro tyhle loterijní peníze máme jediné omezení, a to, že musí být určeny výhradně na mládež, sportovní svazy, které je od nás podle příslušného klíče dostávají, nejsou pod časovým tlakem, že je honem honem musí za něco utratit, aby o ně nepřišly. Víme, že mnohé z nich si ty peníze střádají, aby pak díky nim mohly financovat opravdu dobře připravené, kvalitní projekty.

* HN: Z loterijních peněz rozdělujete svazům 443 milionů. Nehrozí, že o ně kvůli Babišovu postoji přijdete?

Ty pochyby jsem zaznamenal. Proto jsem se s panem ministrem setkal, musím říct, že mi v té věci věnoval opravdu dostatek času. A asi se mi podařilo jeho pochyby zahnat, protože na závěr naší schůzky pan Babiš řekl: „Už nemám důvod domnívat se, že se u vás ty peníze ztrácejí.“ Nebo něco v tom smyslu.

***

Jiří Kejval (47) Je ženatý a má tři děti. Absolvoval Stavební fakultu ČVUT. V roce 1991 založil společnost Techo na výrobu kancelářského nábytku. Jako největší středoevropskou firmu v oboru ji roku 2005 koupila nizozemská skupina Royal Ahrend, Kejvala ponechala jako manažera. Od mládí se věnuje vrcholovému veslování, v 90. letech byl reprezentantem. V roce 1997 se stal předsedou Českého veslařského svazu, v roce 2012 předsedou Českého olympijského výboru, už předtím byl místopředsedou pro ekonomiku a marketing. Kritizoval bývalého šéfa Sazky Aleše Hušáka, když se kvůli splátkám stavby velkorysé arény v Praze zadrhlo financování sportu.

Kolik je v Česku sportovců? Bizarní odpověď na otázku položenou v titulku pobavila svého času tehdejšího ministra financí Miroslava Kalouska. „Když nám sportovní svazy předložily žádosti o dotace, zaujalo nás, kolik vykazují členů. Dohromady to dalo 11,4 milionu sportovců,“ rozveselilo Kalouska. Zmíněné číslo totiž o 850 tisíc osob předčilo počet obyvatel státu. Ministerstvo školství v éře Marcela Chládka začalo spolu s Českým olympijským výborem budovat reálnou databázi českých sportovců. Bez těch, kteří například sportování už zanechali, ale registry členů jednotlivých sportovních asociací neopustili. Když má Jiří Kejval odhadnout, kolik sportovců nakonec databáze napočítá, odvětí: „Reálně tu sportuje tak pět milionů lidí. Ale v téhle databázi budou jen sportovci, kteří budou odpovídat definici, jakou určí stát. Například ti ve věku od šesti do 36 let, u kterých bude zároveň průkazné, že se ročně zúčastnili alespoň čtyř závodů. Jen na takové sportovce totiž peníze uvolní. A těch může být tak milion.“ Databáze je podle Kejvala naprogramovaná, ale stále probíhají jednání s Úřadem pro ochranu osobních údajů.