ZKO ČUS Zlín

Dělenístátníchpeněz

17.2. 2015
U skromného krmelce státních peněz se sportovci dělí na borce vyvolence a na outsidery


Všichni známe onu dětskou říkanku, jak myšička vařila kašičku, tomu dala, tomu dala … tomu dala hodně, tomu míň … a na toho se nedostalo … A přesně tak to chodilo dlouhá léta v českém sportu. V chudém kotlíku financování se pod pokličkou vařilo, vařilo … a na někoho se ve finále dostalo a na někoho ne, byť ve frontě mohl s prosíkem vystát důlek.

Dlouho si český sport stěžuje, že u skromného krmelce státních peněz se sportovci dělí na borce vyvolence a na outsidery, kteří nejsou – nikdo neví proč - připuštěni a mohou leda hryzat kůru z dubu. Dlouho většina sportovního prostředí vyzývala k transparentnímu dělení peněz do sportu, k otevřenému zveřejnění kritérií a k vyhodnocení toho, jak efektivně byly peníze utraceny. Kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu ukázala, že donedávna myšička vařila vesele kašičku dál a dál. Myšička vařila nejen na ministerstvu, ale měla svou „franšízu“ třeba i na Českém olympijském výboru a jinde.

[clanky]
Proto s velkými nadějemi vítám skutečnost, že dva pro kuchyni českého sportu rozhodující šéfkuchaři, ministr školství, mládeže a tělovýchovy Marcel Chládek a ministr financí Andrej Babiš na sebe vzali na chvílí sportovní rondony a řekli minulý týden v profilových rozhovorech pro deník Sport, jak by mohl vypadat recept pro churavějící český sport, jehož velkou součástí je i naše Sdružení sportovních svazů České republiky.

První dobrá zpráva je, že se nic nebude vařit pod pokličkou a recepty se budou psát společně a budou odpovídat „diagnóze pacienta“. Ministr Marcel Chládek proto vyzval Český olympijský výbor, Českou uniisportu a další velké a významné sportovní organizace, jako je třeba Sdružení sportovních svazů České republiky nebo Sokol, aby se podílely na přípravě nové koncepce sportu. Konečně tedy nebude vznikat koncepce sportu stylem „o nás bez nás“, psaná klotovými rukávy, zaprášená ministerským kabinetním prachem. Většina sportovních organizací se přitom shoduje na základních vizích, jak by strategie měla vypadat. Na státu bude, kam své priority zaměří - propagace státu, zdraví a sociální soudržnost, ekonomické přínosy sportu … a tím stanoví i důrazy na reprezentaci, sportovní infrastrukturu, sport pro všechny, podporu spolkové činnosti atd.

Druhou dobrou zprávou je zcela jasné, srozumitelné, jednoznačné a systémové stanovisko ministra Andreje Babiše, za jakých podmínek se může odehrávat financování realizace sportovní strategie. Snad tím konečně končí debaty o tom, který spolek je tím nejhlavnějším, kdo je spolkem nad spolky a kdo jiným spolkům bude určovat, zda jejich činnost ještě sportem je nebo není, zda je „kamarád“ nebo jen onen „malíček“, na kterého se nedostalo a má utíkat, utíkat … a schovat se, nebo umřít. Je to jednoduché a hlavně systémové. Kdo platí ingredience do pokrmu, ten také musí říci, kolik, čeho a komu je ochoten navařit.

[clanky2]
Oba politici si snad uvědomili tu hlavní a vlastně velmi jednoduchou věc. Je to stát, kdo především sport platí, je to stát, který si u sportovních organizací a spolků objednává pro stát důležitou společenskou službu. A tak je jeho svrchovanou a nedílnou pravomocí stanovit, za co, komu a za jakých podmínek zaplatí. Doufejme, že sportovní myšička kašičku dovařila. Že český sport v budoucnu bude vědět, co a za jakých podmínek může od státu dostat naservírováno. Od kuchařů v bílých rondonech a na bílém ubrusu.