ZKO ČUS Zlín

Šest miliard na sport

13.2. 2015
Šest miliard na sport může být první krok

Ministr financí a zakladatel hnutí ANO Andrej Babiš vyzývá sportovce, aby byli silní jako hazardní lobby

Sedí na státní kase. A byť není sport v jeho „ranku“, má ministr financí a šéf hnutí ANO Andrej Babiš klíčové slovo, pokud jde o to, kolik má dostávat peněz. Příznivá zpráva zní: je nakloněn jejich navýšení, alespoň o polovinu. „Postupně se chceme dostat na podstatně vyšší částku,“ říká dlouholetý sponzor několika známých sportovců a týmů. Zároveň chce, aby měl jejich rozdělování v ruce stát. „Musíme mít jasná pravidla, ta tu nebyla,“ tvrdí.

PRAHA – Peníze do sportu nemohou jít z mnoha zdrojů, musí být pod kontrolou ministerstva školství. Český olympijský výbor by na jejich rozdělování neměl mít vliv. To jsou dva důležité vzkazy ministra financí Andreje Babiše, s nimiž musejí počítat domácí sportovní bossové.

* Jaký je vůbec váš vztah ke sportu?

„Sportoval jsem, když mi bylo devět, máma mě zapsala na tenis. Potom jsem chvilku hrál volejbal, na gymnáziu basketbal, lyžoval jsem, plaval. Ale nikdy jsem nebyl závodní sportovec. Pak jsem taky onemocněl, byl jsem dlouho v nemocnici.“

* Jak to máte se sportováním dnes?

„Po pěti letech jsem zase začal hrát tenis, protože od ledna brutálně hubnu. Naměřili mi nadměrný tuk, skoro dvojnásobnou hodnotu. Brzy ráno, v půl šesté, cvičím ve fitku. Jinak lyžuju, plavu...“

* Zajdete na nějaký sport jako divák nebo se na něj alespoň podíváte v televizi?

„Určitě, koukám na fotbal, hokej, tenis, ale i volejbal, basketbal, atletiku, kterýkoli sport. Baví mě to. Dlouhodobě jsem sponzoroval různé týmy a podniky, Jágr Team, Zlatou tretru, prostějovský tenis. Martina Hingisová v deseti letech nosila logo Agrofertu. Taky jsem investoval do Centra pohybové medicíny, kam chodí spousta sportovců. Potkával jsem se s nimi i na tenisových turnajích. Třeba s Karlem Nováčkem nebo Jirkou Novákem. K tenisu jsem měl asi vždy nejblíže.“

* Podle čeho jste si vybíral, koho podpoříte?

„Byl jsem tenisový rodič. Visel jsem na plotě a myslel jsem si, jako většina rodičů, že jednou budou moje děti hrát ve Wimbledonu. (směje se) Za starého režimu to byl způsob, jak se dostat do zahraničí. A když jsem pak byl v Maroku, dcera byla dvojnásobná mistryně země v tenise. Hrála dokonce asi třikrát se synem krále Hasana II., který chodil do klubu v Rabatu.“

* Nechala ho vyhrát?

„Ne. Dala mu dvakrát 6:0. Bylo jí deset, moc tomu nerozuměla.“ (směje se)

* Jak na vás zblízka zapůsobil Jaromír Jágr, se kterým jste natočil i hodně propíranou reklamu na Vodňanské kuře?

„Obviňovali mě, že jsem ho zneužil, ale stejně jako s jinými sportovci jsme se poznali už dříve, než jsem udělal nechtěný krok se vstupem do politiky. Začínali jsme spolu někdy v šestadevadesátém, bylo to s Jágr Teamem v Prostějově. Je to úžasný sportovec, ve svém věku už samozřejmě musí trénovat víc, ale je to osobnost, legenda. Přitom si na nic nehraje. V minulosti jsem měl víc času, potkávali jsme se na turnajích, hráli jsme spolu tenis. Stejné to bylo s Petrou Kvitovou, která mě podpořila, nebo s Tomášem Berdychem.“

* Pojďme k financování sportu. Ze všech studií vyplývá, že čím víc společnost sportuje, tím je zdravější a spokojenější. Proč přesto český stát sport dlouhodobě podceňuje?

„Ve sportu samozřejmě chybí hodně peněz. Možná je to spojené hlavně s historií. Se Sazkou, která byla jejich hlavním zdrojem. V roce 2008 jich šlo do sportu nejvíc, ale nikdy to nemělo jasná pravidla. Nyní Nejvyšší kontrolní úřad vydal zprávu o šetření let 2011 až 2013, že 1,2 miliardy korun nebylo rozděleno podle pravidel. Že nešlo přesně doložit, jak o peníze žadatelé žádali. V minulosti byl na ministerstvu školství náměstek, který nějak rozhodoval podle kontaktů. Záleželo na tom, kdo si vylobboval víc peněz. Odbor na ministerstvu nemá jasnou koncepci financování. Navíc si Český olympijský výbor za vlády pana Fischera vylobboval příjmy z loterií a her. Občas se tak stává, že do jednoho klubu tečou peníze ze tří zdrojů. Některá rozhodnutí navíc byla kontroverzní, s politickým podtónem, stadiony a tak dále. Je to prostě netransparentní, musí se to změnit. Měl by proběhnout audit, podívat se na registrace a jasně nastavit, jak peníze rozdělit mezi reprezentaci, kluby, mládež.“

* Souhlasíte tedy s tím, že do sportu jde málo peněz? Křivka jde pořád dolů...

„No tak nevím, jestli úplně dolů...“

* V posledních letech ano. Do sportu jde méně než 0,3 procenta ročního rozpočtu a podle doporučení Evropské unie by to mělo být kolem jednoho procenta. A i když se hodně peněz opravdu rozdalo zvláštně, sport podfinancovaný je...

(pokyvuje hlavou) „Je tam 3,1 miliardy a 450 milionů ještě přijde přes Český olympijský výbor. Ale je pravda, že je to míň, než bývalo. V roce 2008 to bylo dokonce pět až šest miliard korun. Určitě je to málo. Potřebovali bychom se dostat alespoň na šest miliard a víc.“

* Sport si představuje, že ideálně by do dvou až čtyř let měl dostávat dotace okolo jedenácti miliard korun. Je to reálné?

„Jedenáct miliard... Za jak dlouho?“

* Do dvou až čtyř let...

(svraští obočí) „Tak to nevím. Teď jsme na třech a půl, záleží na tom, jak se nám podaří prosadit zákony na výběr daní a proti podvodům s DPH a tak dále. Když vybereme víc daní, budou z toho mít víc i obce, z jejichž rozpočtů se také sport financuje. To závisí hodně na starostech. Ale první cíl je postupně se dostat na pět až šest miliard.“

* Jenže mezitím stále ubývá počet sportujících dětí, na což stát později doplatí. Stejně bude muset peníze vydat, ale na nemocné. Není proto třeba zohlednit dlouhodobou perspektivu?

„Je to společenský problém. Dnes je i úplně jiná generace. Já jsem kdysi přišel ze školy, odhodil tašku, dostal jsem chleba s máslem a cibulí a šel hrát fotbal na ulici se sousedy. Dneska společnost funguje úplně jinak. A část mládeže má problémy, bere drogy... Je potřeba s tím něco udělat. Je to i otázka výchovy, školy, rodičů, jak děti motivují, jak k tomu přistupují. Někteří rodiče ani nemají peníze na to, aby dětem zaplatili oběd v jídelně nebo trenéra. Začíná to od financování a od toho, že peníze šly někam do kotelen a stadionů. Ty miliony se přitom mohly rozdělit mezi mládežnické kluby.“

* V prosinci jste uvedl, že zavedením nových daňových sazeb u příjmů z hazardu by sport mohl v roce 2016 dostat o tři miliardy korun víc. Šlo by to i jinak?

„To je složitá otázka. Samozřejmě bychom neměli mít rozpočtový deficit, měli bychom ho snižovat. Jsme na počátku cesty. Finanční, celní správa není v dobré kondici, nikdo to neřídil, nikdo se o to nestaral. My to dáváme do pořádku, zároveň chceme prosadit nové zákony. Ale půjde to postupně, výsledky opatření ve výběru daní se mohou projevit až v letech 2017 nebo 2018. Důležité je, abychom byli rozumní a podle toho vypadal státní rozpočet. Požadavky jdou ode všech. Od obrany je tu návrh navyšovat platy ve státní správě, i když nevím proč, protože už jsme je navyšovali. Některé platy ve státní sféře jsou vyšší než v privátu... Je to neustálý boj se všemi ministry.“

* Je oblast hazardu či kurzových sázek první v řadě, která by měla „krvácet“ pro sport?

„Krvácet ne. Hazard tady dvacet let neplatil daně, takže nekrváceli. Tvářili se, že dávali peníze na charitu, a pak se ukázalo, že si to dávali z pravé kapsy do levé. Ani se to nedalo dohledat. Není to podmínka, ale hazardní hry mají silnou lobby. Proto říkáme, ať nám pomůže zase ta sportovní, abychom prosadili, ať jdou peníze do sportu. To je motivace.“

* Počítáte nadále s tím, že by provozovatelé loterií a kurzových sázek mohli pět procent či jinou část daně odvádět přímo na sport?

„Ne, to není systémové. Nemůžeme mít tolik zdrojů. Skutečnost, že si to Český olympijský výbor nějak vylobboval, tomu nerozumím. Tedy rozumím (usmívá se), ale není to dobře. Je to ministerstvo školství, které musí určit pravidla hry a rozdělovat peníze. Český olympijský výbor je organizace, která by se naopak spíš měla koncentrovat na vše kolem olympijských her.“

* Je tedy podle vás nezbytné, aby peníze pro sport rozdělovalo ministerstvo či vládní agentura?

„Ano. Těch čtyři sta padesát milionů ve sportu zůstanou, neztratí se. Budeme o tom jednat.“

* Jak důležitý je vlastně sport pro hnutí ANO?

„Velice důležitý. Jednali jsme s panem Chládkem, i podle koaliční smlouvy jsme řekli, že uděláme nový zákon. Tam se ale nějak nepotkáváme. Domluvili jsme se, že vytvoříme skupinu, nevím, v jaké je to stavu... (Do rozhovoru vstupuje poslanec ANO a předseda sněmovního podvýboru pro sport Jiří Holeček: „Nabídli jsme panu Chládkovi vytvoření věcného záměru koncepce státní politiky sportu pro Českou republiku včetně transparentního financování.“) Znovu opakuji, že peníze tečou ze tří zdrojů, a pokud NKÚ konstatuje problémy, lidi to jenom znechutí. Ale ten resort není hnutí ANO, náš vliv je sekundární.“

* Budete chtít zvýšit v této oblasti aktivitu vzhledem k volbám v příštím roce? Sport byl pro politiky vždy chytlavé téma před komunálními volbami...

„To není naše strategie, děláme věci z principu. Nechováme se podle toho, jestli jsou, nebo nejsou volby. Skutečně chceme něco změnit. Sport nemá být zneužíván pro politické záměry.“

* Vaším mužem přes sport je nyní poslanec Jiří Holeček. Počítáte s tím, že se budete čím dál častěji dostávat do střetů s ČSSD, jíž patří ministerstvo školství?

„Pan Holeček se v tom angažuje. Je v té komisi... (Holeček: „Národní rada pro sport.“) Nevím, jestli se budeme dostávat do střetů... Pro nás je hlavní, aby byly peníze transparentně rozděleny. To deklarují i naši partneři. Tak snad se v tomto směru domluvíme, jak přesně by měl vypadat klíč, to je důležité. Nálezy NKÚ jsou špatné, vzbuzují nedůvěru lidí. Jasně že je tu souboj různých organizací o vliv, ale rozhodující je ministerstvo.“

* Jako rudý hadr působí na sportovní prostředí srovnání se Slovenskem. Tam sport nyní dostává zhruba čtyřikrát více peněz. Takže v Česku by při podobném dělení nyní šlo o částku sedmnáct miliard korun oproti současným třem a půl. Proč je to tak?

„Sedmnáct miliard? Opravdu? To je divný... (kroutí hlavou) A myslíte to v absolutním čísle?“

* Ne, poměrově k výši rozpočtu a ročního HDP...

„Aha, tak to ano. I když stejně... Na Slovensku už dlouho nežiju a ani dění tam moc nesleduju. Mým přítelem je ale generální sekretář Slovenského tenisového svazu a zainvestoval jsem do nejhezčího tenisového klubu Slávia Agrofert STU Petržalka. Intenzivně se tam věnovali mládeži. Tady v Česku bylo vždy strašně moc různých akcí mezinárodního typu, do nichž se dávaly finance. Možná byl nepoměr v tom, kolik šlo do těchto akcí, které ale dlouhodobě nemají takový dosah. Zpětně jsme před časem například schvalovali dost peněz na motocyklovou Grand Prix v Brně, což je vlastně soukromý podnik. Stát v tomhle směru nemá žádnou koncepci.“

* Druhým rudým hadrem pro sport je srovnání s kulturou. Ta má ministerstvo s 250 zaměstnanci, sport deset lidí na odboru ministerstva školství. Do kultury jde asi 11 miliard, do sportu 3,5 miliarznovu dy. Jak se díváte na výtky, že stát preferuje kulturu před sportem?

„To mě ani nenapadlo. Co se týče kultury, je to do značné míry o objektech, nemovitostech, jsou tam velké investice. Možná to je ten důvod. Neumím porovnat počet sportovců a umělců, ale pravděpodobně to bude dané historicky. Vždycky záleží na lidech, kdo kde byl a za jaké zájmy bojoval. Pokud ve sportu většinou bojovaly nějaké skupiny pro sebe, na většinu se pak nedostalo.“

* Nakolik si sport za to, že má málo peněz, může sám takovými akcemi jako mistrovství světa v Liberci, korupce ve fotbale, případem Sazka, kdy její šéf Aleš Hušák, najatý manažer, ovládal celé prostředí? Podrylo to důvěryhodnost sportu a táhne se to s ním?

„To, co proběhlo v Sazce, je obrovský skandál. Kdyby Hušák neměl politickou podporu, asi by si to nedovolil. Byla to neskutečná arogance. Máme sice krásnou halu, ale byla brutálně předražená. Někteří lidé, kteří mu pomáhali a podepsali jeho nehorázný plat, přitom stále čerpají peníze z rozpočtu ministerstva školství. Ale spíš si myslím, že se máme dívat do budoucnosti.“

* Co si tedy myslíte o přání mít ministerstvo sportu?

„Nemyslím si, že je to teď podstatné. Důležitější je, aby bylo jasné, jak se peníze rozdělují, kdo má na to mandát. Mám pocit, že jsou různé pokusy celou věc politizovat. Politická věc sport je v tom směru, že není moc lidí, kteří by naši zem proslavili venku. Je to Havel – a právě sportovci.“

* Kdo je pro vás mezi představiteli sportu důležitý „hráč“? Jak na vás v tomto směru působí funkcionáři, kteří by měli být vašimi partnery při jednání o penězích do sportu?

„Byl u mě třeba pan Kejval (předseda ČOV – pozn. red.), ale jako ministr financí nejsem přímý partner sportovních organizací. Tím je pan ministr Chládek. Ale samozřejmě v rámci našeho hnutí v tom chceme mít jasno, protože jsou různé skupiny, které ledacos prosazují. A nemám pocit, že se to chce řešit pro všechny. Byly různé debaty, pan Hulinský (člen ČSSD – pozn. red.) měl být náměstkem pro sport, objevil se návrh na ministerstvo sportu, byla tam nějaká agentura, která tam měla velký vliv.“

* Myslíte Bison & Rose?

(kývne) „Ta a i nějaké další. A i výjezdy politiků na olympijské hry, jak byly sestavovány různé delegace, to všechno vzbuzovalo otázky.“

* Vnímal jste pnutí mezi Českou unií sportu a Českým olympijským výborem, respektive jejich šéfy Miroslavem Janstou a Jiřím Kejvalem?

„Znám to z médií, zblízka to moc nesleduju. Ale základem by měly být svazy a sportovní kluby a oddíly. Český olympijský výbor je tady hlavně na olympijské hry. Tak, že ČOV rovná se český sport, to nevnímám.“

* Koho z šéfů sportovních organizací ještě zaregistrujete?

„Koho registruju? Šéfa fotbalového svazu... Jak se jmenuje?“

* Miroslav Pelta.

„Pelta. O tom vím. A samozřejmě významná osoba, která je mimořádně schopná, je pan Černošek. Organizuje iks sportovních akcí, tenis, volejbal, Zlatou tretru. Znám ho dlouho. Určitě je schopný manažer. Jinak znám majitele fotbalových klubů, pana Karla, Paclíka, Křetínského taky... Dvakrát jsem byl na hokeji v Plzni, kam mě pozval Martin Straka. Přijdu se podívat podle možností.“

* Bavíte se spolu o sportovním byznysu?

„Jsou to společenské záležitosti. Já jsem nikdy nechtěl vlastnit nějaký klub. Je to moc náročné. I když na Slovensku máme fotbal, Duslo Šaľa, i házenou, mezinárodně velmi úspěšnou.“

* Jsou pro vás zástupci sportu důvěryhodní, nebo máte pochybnosti?

„My jsme na začátku měli problém s tím, že by pan Hulinský měl být náměstkem přes sport. To jsme řešili v rámci koalice. A samozřejmě image fotbalu nepomohly ty korupční případy...“

***

Hazard tady dvacet let neplatil daně. Tvářili se, že dávali peníze na charitu, a pak se ukázalo, že si to dávali z pravé kapsy do levé. Ani se to nedalo dohledat.

Je to ministerstvo školství, které musí určit pravidla hry a rozdělovat peníze. Český olympijský výbor je organizace, která by se naopak spíš měla koncentrovat na vše kolem olympijských her.

ANDREJ BABIŠ Narozen: 2. září 1954 (60 let) Vzdělání: Obchodní fakulta Vysoké školy ekonomické v Bratislavě. Aktivity: majitel holdingu Agrofert (hlavně zemědělství, potravinářství, chemie); jednou z divizí je AGF Media vydávající mj. MF Dnes, Lidové noviny a server idnes.cz. Politika: za minulého režimu člen komunistické strany; zakladatel občanské iniciativy Akce nespokojených občanů, z níž vzniklo politické hnutí ANO 2011, jehož je předsedou; po úspěchu ve volbách 2013 poslanec, ministr financí a vicepremiér. Rodina: s partnerkou Monikou má dvě děti, další dvě z rozvedeného manželství. Kolik by měl stát ideálně věnovat na sport za rok?

6 mld.

„Potřebovali bychom se dostat alespoň na šest miliard a víc. V současné době je to málo. Záleží ale i na tom, jak rychle se nám podaří prosadit zákony na výběr daní a proti podvodům s DPH. Když vybereme víc daní, budou z toho mít víc i obce, z jejichž rozpočtů se také sport financuje.“