ZKO ČUS Zlín

Ze zákulisí českého sportu

23.1. 2015
Poslední z mocných lobbistů

Vlivný advokát Miroslav Jansta nadále patří mezi nejsilnější hráče politického zákulisí v Česku. Své síly otestuje v boji o miliardy pro sport, kde se angažuje.

Březen 2012. Kolem nenápadné historické budovy Českého muzea hudby na Malé Straně je rušno. Před vchodem se střídají luxusní limuzíny s profesionálními řidiči, občas dovnitř vklouzne osoba s ochrankou. Jednou z nich je třeba tehdejší prezident republiky Václav Klaus. Vzácné hosty ze světa politiky i byznysu sem přilákalo jediné – padesátiny Miroslava Jansty.
Mezi gratulanty nechyběly špičky politických stran, nejmocnější sportovní funkcionáři, lobbisté a tuzemští byznysmeni z první ligy, například Ivo Valenta, Ivan Zach, Antonín Charouz, Karel Komárek či Komárkův sok z bojů o Sazku Marek Dospiva. Skleničkou si měl přijet ťuknout i bývalý šéf ČEZ Martin Roman, nakonec se však omluvil kvůli zahraniční cestě.
Proč ten výlet do minulosti? Jen těžko něco lépe dokazuje záběr vlivu nymburského rodáka než narozeninový seznam přátel možná vůbec posledního mocného lobbisty v Česku.
Na rozdíl od jiných „politických podnikatelů“, jejichž hvězdy už často vyhasly, na něj rotace vládních koalic neměla výraznější vliv. Své pozice drží i za nových poměrů, byť i on si brzy zřejmě konfrontaci s novými poměry vyzkouší na poli sportu.
On sám o sobě nerad mluví jako o lobbistovi. „Nesrovnávejte mě s Janouškem a dalšími. Nikdy jsem nebyl přísavka na nějakého konkrétního politika. Jsem advokát a vždy zastupuji zájmy klienta, to je hlavní. Nyní lobbuji za sport a za to, aby do něj šlo více peněz,“ odmítá Jansta zažitou škatulku politického lobbisty. O pozici nejmocnějšího muže českého sportu bude muset brzy bojovat.

Společný nepřítel Hušák

Právě sport je v posledních třech letech jednou z jeho hlavních pracovních náplní. Na začátku roku 2012 byl Jansta na vrcholu. Z boje o Sazku, o kterou sice sportovní svazy nenávratně přišly, vyšel jako jeden z vítězů.
V lednu toho roku byl zvolen šéfem největší sportovní organizace, ČSTV, kterou dříve tolik kritizoval. Sám se pak postavil do viditelné role kata bývalého šéfa Sazky Aleše Hušáka, když mu na valné hromaděČSTV před kamerami České televize spočítal vše – od vysoké mzdy, luxusních automobilů, kuchaře po předražená umělecká díla. Následně jeho tým sestavil žalobu na náhradu škody zhruba za miliardu korun. Spory s Hušákem se vlečou dodnes.
„Nepřítel“ Hušák v té době vytvořil, aniž by o to zřejmě sám stál, ve sportovních organizacích nebývalou jednotu. Ta se však v následujících měsících a letech ukázala jako čistě iluzorní. Jansta ve jménu ČSTVuzavřel smír s odvěkým rivalem Svazem sportovních svazů, někdejším Svazarmem, a jeho šéfem Zdeňkem Ertlem. Ten s ČSTV vedl soudní spor o desítky milionů korun jako náhradu za výpadky odvodů ze Sazky. Ertl totiž jako jeden z mála akcionářů Sazky nesouhlasil se stavbou Sazka areny (dnes O2) a nechal si sepsat dokument, ve kterém mu tehdejší vedení ČSTV slíbilo případné výpadky odvodů v důsledku financování haly dorovnávat ze svého. Jansta nakonec Ertlovu sdružení v rámci mimosoudního vyrovnání poslal 75 milionů korun.

Rozkol s olympioniky

O to více však začaly skřípat vztahy směrem k pěti olympijským kruhům, kde vládne podnikatel a bývalý veslař Jiří Kejval se svými lidmi. K nim patří zejména podnikatel v PR Jiří Bis, spolumajitel vlivné agentury Bison & Rose, advokát Jan Šťovíček či lyžařský funkcionář Roman Kumpošt.
Kejval s Janstou, dříve blízcí spojenci a přátelé v boji proti Aleši Hušákovi, se však rozešli v otázce organizace sportu a rozdělování peněz. Prakticky v osobní válku se zvrtl zejména vztah Jansty s Jiřím Bisem. Jansta se opřel hlavně do Bisova podnikání na horách. Tomu patří několik nemovitostí v Peci pod Sněžkou, kde zároveň ČSTV, dnes Česká unie sportu (ČUS), vlastní lyžařský areál.
Z původní myšlenky přenechat Českému olympijskému výboru (ČOV) roli střešní organizace sportu v Česku postupně sešlo. Jansta se totiž brzy přesunul na stranu regionálních jednot a klubů. Pochopil, stejně jako před lety Hušák, že právě ony trpí největším nedostatkem peněz, protože při porcování dotací „shora“ k nim toho už moc nedoputuje.
I proto Jansta začal v tandemu se šéfem Fotbalové asociace Miroslavem Peltou stavět právě na struktuře regionálního sportu. „Sám jsem majitel klubu, vím, jak funguje sport v regionech, na rozdíl od lidí kolem ČOV jsem praktik. ČOV jsou jen vznešené myšlenky bez reálného obsahu, chybí vize,“ říká k tomu Jansta. Oponenti však Janstovi na oplátku vyčítají, že se mu zalíbila moc plynoucí 
z regionálního sportu, že se z něj stává „nový Hušák“.

Přes sport a advokátní praxi Miroslav Jansta vybudoval i silnou síť spřátelených byznysmenů.
Nejde však jen o tahanice o vedoucí organizaci sportu, ale i o vliv na obsazování nejrůznějších sportovních komisí, zejména při ministerstvu školství. Právě ty mají totiž velkou váhu při rozdělování veřejných peněz.
Konkurenční sportovní tábory nyní čekají týdny taktických půtek. Na půdě ministerstva školství vzniká novela zákona o sportu, která by měla definovat základní principy organizace sportu v Česku a také jeho financování.
Zároveň se na půdě ČOV, kde je Jansta rovněž místopředsedou, divoce řeší změna stanov organizace. Ty by měly být překopány tak, aby ČOV mohl být skutečným, nikoliv jen symbolickým centrem českého sportu. Boj se vede zejména o volební a hlasovací systém, složení orgánu a delegátů.

Chládek vs. Babiš

Nepřehledné sváry mezi hlavními figurami sportu však mohou podle oslovených funkcionářů spustit zcela nové pnutí. Sportu si totiž začalo všímat vládní hnutí ANO Andreje Babiše, který se netají tím, že mu současné poměry financování sportu vadí. V roli Babišova odstřelovače pozic sportovních funkcionářů se v závěru loňského roku ukázal Jiří Holeček, syn hokejové legendy.
Z pozice šéfa poslaneckého podvýboru pro sport Holeček ostře vystoupil proti ministrovi školství Marcelu Chládkovi, když označil rozdělování asi 200 milionů korun z investičních dotací za netransparentní. Jmenovitě to odnesly třeba tenisový klub Sparta Praha, Janstovo Sport centrum Nymburk či Autoklub někdejšího druhého muže Sazky Romana Ječmínka.
Jeho výstup měl za následek, že se sportovci letos musí obejít bez původně slíbené miliardy korun, o které se měl navýšit asi třímiliardový rozpočet MŠMT na sport. Ministr financí Babiš nakonec miliardu navíc nedal a sportovce tím pěkně podusil. Stejně tak chce Českému olympijskému výboru vzít stovky milionů korun, které mu do letoška plynou přímo od loterijních firem místo části daňového odvodu.
Naproti tomu sportovní obci slibuje, že jí dodá nově až tři miliardy korun, které plánuje vybrat díky vyšším daním a legalizaci hazardu na síti, ale jejich rozdělování si chce sám pohlídat. „Nejde o to, jestli Jansta, nebo Kejval, ČOV, nebo ČUS. Zásadní je, že zde chybí dlouhodobá koncepce státu v otázce sportu. Ta musí předcházet samotné tvorbě zákona či novely,“ říká k aktuální sporům Jiří Holeček, který chce pro Babiše koncepci sportu připravit.
Jejich útok na sport má podle zasvěcených sportovních funkcionářů gradovat směrem ke krajským volbám v roce 2016, protože právě v nich bývá sport vděčným tématem. „Všichni vědí, že ministr financí nyní buduje aparát pro sportovní oblast. A Babiš brzy bude pro veřejnost hledat viníky současného stavu. Je otázka, koho z dvojice Jansta–Kejval si vybere. Dost možná oba,“ naznačuje dlouholetý sportovní funkcionář, který nechtěl uvádět své jméno.

Jansta neporazitelný?

Sám Jansta říká, že ho v práci i v životě nabíjí zejména pocit vítězství, nikoliv peníze či moc. K vítězství v přetahované o český sport bude potřebovat obojí – moc, jak získat peníze pro hladové sportovce. Právě spokojenost stovek tisíc sportovců totiž rozhodne o vítězi. A právě k tomu má přece jen lepší předpoklady Jansta. „Jansta je vztahový gigant. Nikdo jiný nedokáže spojovat tolik důležitých lidí jako on. Baví se s ním galerka stejně jako nejbohatší finančníci v zemi, to Roman Janoušek neuměl,“ říká nejmenovaný pražský lobbista.
Jansta už před revolucí působil jako odborný asistent na pražských právech, coby aktivní svazák byl po revoluci za komunisty kooptován do Federálního shromáždění, kde se podílel na tvorbě ústavních zákonů a stal se zároveň členem vyšetřovací komise 17. listopadu. Zde získal užitečné kontakty, brzy poté zakládá vlastní advokátní kancelář a také vstupuje do sociální demokracie.
Na rozdíl od pozdějších lobbistů vztahy s politiky vlastně nemusí budovat, má je z první ruky, je jedním z nich. Má blízko zejména k Jiřímu Paroubkovi, Stanislavu Grossovi, Janu Mládkovi, kamarádovi ze SSM, či Miloši Zemanovi.
Naopak současný premiér Bohuslav Sobotka nepatří k Janstovým fanouškům, ten se opírá spíše o dalšího vlivného advokáta Radka Pokorného, se kterým Jansta neměl vždy ideální vztahy. Jansta má také podle všeho blízko k ministru školství Chládkovi i jeho náměstkovi pro sport Petru Hulinskému, dlouholetému funkcionáři ČSSD.

Vlivná síť

Přes sport a svou advokátní praxi však Jansta vybudoval i silnou síť spřátelených byznysmenů. Přes společníka Vladimíra Kostku, bývalého hokejistu, se seznámil s Antonínem Charouzem, někdejším vládcem českého hokeje a motoristického sportu. Přes svůj oblíbený basketbal, nymburský klub vlastní od roku 1995, se spřátelil s majitelem USK Praha, miliardářem Ivanem Zachem, kterému patří i polovina TV Primy.
Klíčový bude jeho vztah s ministrem financí Andrejem Babišem. Oficiálně jej oba označují za standardní a neutrální. „Andreje si vážím, zejména jeho pracovitosti,“ říká Jansta. Jejich společná minulost je ale mnohem bohatší. Už v 90. letech se oba potkali třeba při privatizaci Lovochemie, tehdy jako soupeři. Později to byl ale podle mnohých pamětníků právě Jansta, kdo Babišovi otevíral dveře a pomáhal s kontakty na vládní politiky z ČSSD v čele se Stanislavem Grossem.
Také Babiš se v minulosti ve sportu angažoval, podporoval zejména tenisový klub Miroslava Černoška v Prostějově. A právě největší sportovní promotér se v posledních týdnech údajně odvrátil od Kejvalovy družiny a nyní stojí spíše za Janstou.
Navíc oba, Babiš i Jansta, se občas potkávají i soukromě v Průhonicích, kde oba bydlí jen několik set metrů od sebe.
Zda tyto skutečnosti nakonec Janstovi pomohou, či uškodí, se uvidí. Babiše v podobných věcech jeho známí označují za neřízenou střelu, která na historické vazby v případě potřeby rychle zapomíná.